Zálezlice - S výší svého trestu za inzultaci rozhodčího Hampla není vůbec spokojen. „Soudí mě podle jména,“ říká zálezlický fotbalista Martin Šobr, kterému disciplinárka zakázala jeho největší zálibu na dlouhých dva a půl roku (více zde).
Myslíte tedy, že váš trest je nepřiměřený?
„Určitě, vlastně jsem téměř nic neudělal. Proč komise nepřihlédla k lékařské zprávě rozhodčího? Když jsem mu měl tedy dávat pěstí, tak by to přece někde muselo být vidět. Nevím tedy za co mě soudí. Jen za vražení mi to přijde dost velký trest.“
Trváte tedy na tom, že jste ho pěstmi neudeřil?
„Ano, trvám.“
Vražení ale připouštíte?
„Ano.“
V zápise to ale bylo popsáno trochu jinak. Proč?
„Protože náš kapitán, který mě šel zastupovat, to tam nenapsal. Nikdo u nás zápis pořádně neumí napsat. Dohadovali se mezi sebou. Když na disciplinární komisi posuzovali moji dceru, která tam vběhla, řekli, že to řešit nebudou. Zajímalo by mě tedy, proč klubu dali šest tisíc pokutu.“
Jak tedy měla komise postupovat, když jejím hlavním zdrojem je právě zápis o utkání?
„Měla přihlédnout k lékařské zprávě rozhodčího, kde by přece mělo být napsáno, že byl nějak zraněný. Co vím, tak měl napsáno pouze, že má prasklý ret. Myslím, že když člověk někoho trefí pěstí, tak je to snad někde vidět. Najednou jsou jen dvě pěsti, zezačátku to bylo víc. To je taky divný ne. Je vidět, jak chtějí uhrát do autu.“
Hodláte se nějak hájit?
„Jednak zajedu na policii, když na mě bylo údajně podáno trestní oznámení, tak budu chtít vyjádření. A také napíšu na Českomoravský fotbalový svaz, ať už konečně udělá na Mělníku pořádek. A nejde jen o můj vysoký trest. Dějí se i jiné věci. Je pravda, že bude těžké jim to dokázat, ale on se někdo najde. Někdo musí začít něco dělat. Když budou všichni ticho a spokojeni s trestem, tak to mi přijde směšné. Dřív se také děly různé věci, ale co předvádějí rozhodčí teď, to je děs a hrůza. Pan Löffelmann by se měl nad sebou zamyslet.“
Jaký trest byste tedy viděl jako úměrný?
„Když koukám na Řepku ze Sparty, prvoligový hráč, napadne i kameramana. Taky ho berou podle jména, jako berou mě, on dostane čtyři pět zápasů…to je výsměch.“
Je dost pravděpodobné, že s jakýmkoliv odvoláním neuspějete. Dokážete si představit, že se za těch dva a půl roku vrátíte na hřiště?
„Je to dlouhá doba, už proto, že mi je osmatřicet, ale nevím, proč bych se neměl vrátit. Budu hrát dál třeba za starou gardu a nějaký ten přáteláček si půjdu kopnout. S klukama budu chodit trénovat a budu s nimi jezdit na každý zápas. Fotbal mě baví a už ho hraji nějaký pátek. Jestli tam hulákám, tak to dělá skoro každý. Že mě soudí podle jména, to mi přijde špatný. Hraje mi kluk a taky se jmenuje Šobr, mého bratra z Prahy už berou stejně.“
Kdybyste mohl vrátit čas, zareagoval byste v závěru zápasu jinak?
„Kdybych mohl vrátit čas a věděl, že dostanu takový trest, tak bych ho doopravdy napadl, abych věděl, za co jsem souzený.“
