V hale druholigového Hodonína Mělničtí postoupili ze čtvrtfinále po výhře 6:3. Po remízovém prvním poločase (1:1) rozhodly čtyři góly hostů v rozmezí šesti minut druhé části. Po dvojím snížení domácích výsledek zpečetil do prázdné brány Šup, který tak utkání končil s hattrickem.

„Je to bomba,“ neskrývá manažer Olympiku Pavel Šuba radost. Důvodů je hned několik. Přes nástrahy úvodních kol celostátní části se pravidelnému vítězi té středočeské nedařilo dlouhé roky proniknout. Jak v Krupce (vítězství 2:1), tak v úterý na jihu Moravy pak proti stáli houževnatí soupeři, byť hrající o patro níž.

„Sám si pamatuji, jak jsme vždy ještě ve druhé lize dokázali favorita potrápit nebo i porazit. Krupka má navíc ambice na první ligu a je plná Brazilců. Do Hodonína jeli kluci unavení po práci 340 kilometrů. Bylo to náročné,“ připomněl úskalí pohárového pavouka.

Dalšího soupeře nyní určí příští úterý los. V osudí číhá jedenáctinásobný vítěz soutěže Chrudim a také pražská Slavia, poslední ligový přemožitel Mělníka. O čtvrtém účastníkovi rozhodne středeční duel mezi mistrovskou Plzní a aktuálním lídrem z Teplic. Olympik se tak ocitl ve společnosti těch nejlepších týmů, které momentálně český futsal má. „Zatím jsme hráli všechno venku, takže hlavní je pro nás hrát doma – s kýmkoli,“ nemá Pavel Šuba vysněného soupeře.

Tango Hodonín - Olympik Mělník 3:6 (1:1)
Branky: 12. Janulík (Michalec), 33. Janulík, 35. Janulík (Ťok) – 2. Šup (Šustr), 24. Prejsa, 24. Prejsa, 25. Lehner, 30. Šup, 40. Šup. ŽK: 1:1. Mělník: Žežulka (Šanda) – Lehner, Novotný, Prejsa, Gabčo, Nečas, Šustr, Šup, Kalabis, Zdržálek.

Semifinále by se mělo odehrát ještě v listopadu, finále pak nejspíš 8. prosince. Loni se soutěž, v níž startují povinně všechny ligové týmy a dobrovolně i ty z nejnižších pater soutěží, kvůli pandemii nedohrála.

O finále druhé nejprestižnější domácí soutěže si Mělničtí zahrají podruhé ve své více než dvacetileté historii. V roce 2006 tehdy ještě jako druholigový si tým proklestil cestu až do závěrečného boje o vítěznou trofej. Hrálo se tehdy v přímém televizním přenosu ve vyprodané hale Vysokého Mýta.

Domácí, až do loňského sestupu tradiční účastník nejvyšší soutěže opanoval své druhé finále 6:1. Jedinou branku hostí vstřelil v závěrečné minutě Jiří Vokoun starší. Za Nejzbach už tenkrát čaroval v brankovišti dnes šestačtyřicetiletý, ale nadále reprezentační brankář Libor Gerčák. Mělničtí nastoupili v sestavě Hnízdil - Kamenický, Průcha, Matějček, Melounek, Vokoun, Tichý, Janouch, Hyka. Ještě před přestávkou se do hry dostali i Trutnovský a Remenec.

„Jsou to krásné vzpomínky. Z týmu jsem zbyl prakticky jen já. Nastupovali za nás tenkrát kromě Jardy Kamenického jen samí kluci z Mělníka. Hráli jsme samozřejmě i úplně jiným stylem,“ vrací se Pavel Šuba o patnáct let zpět. Tehdejší pouť staví mezi klubovými úspěchy na čelní místa. „Byli jsme tenkrát druholigoví s ambicemi postoupit do první ligy. Ten postup do finále byl a je nejvíc. Vyřadili jsme prvoligové Kladno. Pro mě je to větší úspěch než první liga,“ srovnává.

Povede se zopakovat podobný úspěch i partě okolo Jiřího Vokouna mladšího?