„Pro mě i výbor je to velké zklamání. Tak radikální řez je pro mě hrozně bolestný a zavánějící ostudou, že nedovedeme pracovat s mládeží, která byla výkladní skříní borecké kopané," mrzí Jiřího Vavřinu nastalá situace, kterou je ovšem podle něj nutné vidět v širších souvislostech (podrobnosti v sobotním tištěném vydání Mělnického deníku).

Nicméně jarní realitou bylo velké borecké trápení při skládání především staršího týmu. Ten poté, co u něj z vážných rodinných důvodů ze dne na den skončil trenér Luboš Randák, nechali ve štychu někteří z hostujících hráčů tvořící zhruba polovinu kádru. Svou roli prý sehrála také četná a většinou dlouhodobá zranění několika z nich.

„Někteří mohli přijít a nechodili," popsal Jiří Vavřina, jak docházelo na problémy, které v Borku zpočátku řešili nasazováním hráčů vždy z o stupeň nižší věkové kategorie. Jenže úzký kádr má i borecké áčko, a tak vytížení dorostenců začalo být neúnosné. „Dál se to prohlubovalo, přestalo se i výsledkově dařit a upadala také tréninková morálka," objasnil Jiří Vavřina stále slabší docházku.

Předzvěstí konce byl předem odřeknutý „velikonoční" zápas s Benešovem v kategorii mladšího dorostu, který se nakonec stal logickou obětí celé situace. „Mladší dorost sice máme kompletní a fungoval, ale museli jsme ho obětovat kvůli staršímu. Ten má prioritu, i kvůli menším sankcím," potvrdil Jiří Vavřina, že pokuta mohla být i vyšší než jen patnáctitisícová.

Klub si tím navíc uchoval šanci na setrvání svých dorostenců v kraji, i když tedy už jen na úrovni nižší I. A třídy, kam se po anulování výsledků mladšího týmu z přeboru automaticky propadl. „Kdybychom to odhlásili úplně, museli bychom začít z okresu. Takhle můžeme alespoň do A-třídy. Ta pro nás bude dobrá. Budeme ji hrát se svými hráči a minimálním počtem hostujících," berou si v Borku ponaučení do budoucna.