Osobnost Deníku

Čerstvě byl vyhlášen Nejlepším fotbalistou sousedního Kladenska, kam Velvary územně náleží. Kapitán nováčka krajského přeboru převzal před utkáním I. A třídy se Lhotou plaketu a k tomu sud piva od zichoveckého pivovaru. „Při rozlučce ho vypijí naši fanoušci za to, že mě podpořili. Michal Majtaník, který anketu vyhrál dvakrát přede mnou, jim napít nedal, a proto se asi rozhodli hlasovat pro mě," se smíchem si rýpl do nedaleko stojícího kamaráda.

Marku, fotbal hrajete přes třicet let, kam byste zařadil ocenění, které se vám dostalo od čtenářů Deníku?
Je to příjemné. Už když jsem si cenu odnášel, řekl jsem, že to je první ocenění v mé kariéře, když neberu různé diplomy. Je to uznání od fanoušků, kterým říkám dorostenci, i když jsou vyššího věku. Vážím si, že mně posílali hlasy. Vnímám to také jako ocenění za deset let, co ve Velvarech hraji. Párkrát jsme v tom období postoupili a několik gólů jsem také dal. Ani jednou jsme přitom nesestoupili, myslím na základě postavení v tabulce.

Převzal jste cenu s rukou v sádře, co se vám stalo?
Po utkání ve Slaném jsem se na zábavě na hřišti zastával spoluhráče Kuby Válka a takhle to dopadlo. Nechtěl jsem, aby se pral a vykloubil jsem si přitom palec.

Splnili jste cíl postoupit do krajského přeboru, bylo to těžké?
Po podzimu jsem si byl jistý, že to vyjde. Měli jsme silné mužstvo. V zimě však odešel Brandejs, a to byla citelná ztráta. Na jaře na nás byli soupeři připravení a už to nebyla taková jízda jako na podzim. Sice jsme vyhrávali, bylo to ale často utrápené a pro diváka nic moc.

Před časem jste si krajský přebor zahráli, vrátit jste se do něj mohli loni, kdy jste po podzimu vedli tabulku o čtyři body. Mluvilo se o tom, že výš se vám nechtělo, co na tom bylo pravdy?
Tenkrát jste to psali, že postoupit chtěli jen předseda a pokladník. Koukal jsem na to střízlivýma očima, protože jsme to hráli v jedenácti lidech, k tomu s vesměs staršími hráči. Pak se přivedli kluci z Prahy a s nimi můžeme hrát klidně divizi. Jen je mi líto, že tu není moc Velvaráků, na které by asi chodilo víc lidí. Naši mladí zřejmě nemají ambice hrát za áčko.

Připomeňte čtenářům, jak se odvíjela vaše fotbalová kariéra.
Začínal jsem ve Zlonicích, odkud jsem odešel do dorostu Dukly Praha. Odtud si mě v devatenácti letech vytáhl trenér Josef Csaplár do Příbrami, kde jsem hrál pět let a nastoupil do třinácti prvoligových zápasů. Potom jsem hostoval ve druhé lize v Neratovicích, kde byl kapitánem můj současný trenér Pavel Janeček. Pak přišly Velvary. Zajímavé je, že jsem si zahrál ve všech českých soutěžích včetně čtvrté třídy a ligy starých pánů. Ve všech jsem vstřelil branku, jen v první lize se mi to nepodařilo.

Takže vám ke zkompletování seznamu chybí pouze starty v Lize mistrů a Evropské.
V poháru UEFA, předchůdce Evropské ligy, jsem alespoň byl čtyřikrát na střídačce. Dvakrát to bylo proti francouzskému Sedanu a dvakrát proti řeckému PAOK Soluň, kde jsme prohráli 1:6.

Vždycky jste uměl dávat góly, která sezona byla pro vás z tohoto pohledu nejvýživnější?
Když jsme s béčkem Příbrami postupovali z divize do ČFL, tak jsem nastřílel pětadvacet branek. Po této sezoně si mě trenér Jiří Kotrba vytáhl do áčka, kde jsem byl dva roky. Dvakrát jsem hrál v základu, z toho jednou doma proti Spartě. To byl krásný zážitek. Hráli jsme 1:1 a před plným stadionem jsem nahrával Kuličovi na gól. Tehdy proti nám hrál ještě Rosický a na pár minut jsem nastoupil i na Letné. Zahrál jsem si v jednom týmu s Markem Kuličem, Danem Šmejkalem, Lukášem Jarolímem, Rudou Otepkou a dalšími.

Je Vám pětatřicet, jak se bude dál odvíjet vaše kariéra?
Trenér nám oznámil, že 9. července začínáme letní přípravu. Mužstvo se má výrazně posílit, takže si přeji být nadále v základu. Je dobře, že nás bude víc, protože jsme dohráli sezonu v jedenácti lidech. Na přebor musí být kádr širší a jsem rád, že bude konkurence. O místo se poperu, ale kdybych nehrál, tak na rovinu říkám, že tady nebudu.