Na podzim jste za Počaply zasáhl pouze do jediného utkání, v Liběchově jste hned v prvním kole ani nedohrál. Co se stalo?
Podvrtnul jsem si koleno, které mi po zápase hned oteklo. Nedávno jsem se podrobil menšímu zákroku, kdy mi revidovali chrupavku a meniskus.

Je to vaše první takové zranění?
Měl jsem už jedno na levé noze, teď to bohužel odnesla práva, ale týden po operaci se cítím dobře.

V pětačtyřiceti nic příjemného. Myslíte momentálně na návrat na hřiště?
Rehabilitace probíhá dobře. Čeká mě ještě pooperační kontrola, doufám, že vše půjde podle plánu. Na jaře bych chtěl ještě vyběhnout v dresu Počapel a budu se snažit pomoci jim v boji o záchranu v okresním přeboru.

Ta pomoc bude rozhodně nutná. Předposlední místo není zrovna dobrá startovní pozice pro boj o záchranu. Proč tým získal pouze šest bodů?
Jeden z důvodů, proč se nám nedařilo, vidím v tom, že v týmu máme hodně směnařů. Dalším pak první vlnu covidu, po které kluci hodně zlenivěli a nescházeli jsme se k tréninkům.

Podobně (7 bodů, 16. příčka) se „dařilo“ i vašemu druhému týmu. Byly právě špatné výsledky důvodem, proč jste na Podolí skončil v roli jednoho z trenérů?
Nešlo ani o výsledky, kdy se nám poslední dobou opravdu nedařilo, ale spíš o přístup hráčů k tréninkům a zápasům. Kolikrát jsme s Vencou (Zejda) museli přemlouvat hráče, aby vůbec dorazili na zápas. Já si přitom bral dovolenou na zápasy i tréninky. Pak přijdu na hřiště a je tam šest lidí. To trenéra, který má rád fotbal a připravenou tréninkovou jednotku, nemůže bavit. Nejen, že musí všechno změnit, ale v šesti se nic pořádného nacvičit nedá, ani připravit na zápas.

Co na váš konec říkal kolega Zejda?
Nebyl rád, že jsem skončil, jelikož byl zrovna v zahraničí. Ale už to z mé strany zkrátka nešlo.

Hodláte se věnovat trénování i v budoucnu?
Zatím si dám volno a budu se věnovat rodině a dětem. Mladší kluk Matěj hraje v Počaplech za žáky, rád se na něj budu chodit dívat.

V době, kdy fotbalu stopku vystavil koronavir, tým Počapel postihla krutá rána osudu v podobě nenadálého úmrtí spoluhráče Michala Hamšíka. Mohu poprosit o vaši vzpomínku na něj?
S Michalem jsem se znal jednatřicet let od učiliště ve Štětí. Už tehdy jsme spolu odehráli spoustu turnajů za výběr učiliště. Později jsme se potkali ve Štětí a hráli soutěže Ústeckého kraje. Spolupracovali jsme, když dělal manažera ve Štětí a já v Roudnici. Nakonec jsme se potkali v Počaplech. Další zápas už ale spolu neodehrajeme. Pro mě jako kamaráda je to obrovská ztráta, hodně chybět bude i po fotbalové stránce, byl to velký srdcař.

Jen krátce předtím vypukla ve vedení českého fotbalu úplatkářská aféra, do které má být nějakým způsobem zapojený i předseda OFS Mělník Jiří Kabyl. Minimálně při pořádání Kába cupu s ním pravidelně spolupracujete, tak co na to říkáte?
Co se týká celé aféry, nechce se mi k tomu příliš vyjadřovat. Vše se točilo kolem druhé ligy a ČFL. Z toho už jsem vypadl, když jsem skončil v Roudnici. S Jiřím Kabylem samozřejmě komunikuji, organizuji s ním největší turnaj mládeže ve středních Čechách. Přísahá, že s tím nemá nic společného. Věřím mu. Určitě se očistí a bude pokračovat jako do dnešní doby.

Abychom nekončili negativně, na co se momentálně nejvíce těšíte?
Samozřejmě se těším, až se znovu rozjedou soutěže, abychom mohli zachránit Počaply. Přál bych si, aby to bylo co možná nejdřív a život šel jako před covidem. Aby diváci mohli navštěvovat stadiony. Momentálně jsem v rekonvalescenci po operaci, takže se snažím dát po zdravotní stránce dohromady. Všem přeji hlavně zdraví, což je v životě důležité.