Když odcházel ze Mšena do tehdy „okresních“ Byškovic, příznivci fotbalu kroutili hlavou. Ale on dokázal nemožné. Dobrým výběrem hráčů, kvalitní přípravou a mravenčí prací dovedl nově vytvořený tým FK Neratovice /Byškovice ke dvěma postupům v řadě. Řeč je o úspěšném trenérovi Jiřím Kafkovi, který nám ochotně odpověděl na naše dotazy.


Dokázal jste s mužstvem dvakrát za sebou postoupit. Řadíte se tím k velice úspěšným trenérům. Jaký je recept na takový úspěch?
„Když jsem před dvěma lety přijal nabídku Byškovic, měli mi to někteří lidé ve Mšeně za zlé. Čas však ukázal, že jsem se rozhodl správně. Lákala mě filozofie klubu pracovat s mladými kluky z Neratovic a okolí. Chtěl jsem v nich probudit to správné nažhavení na fotbal. Začali jsme již v okresním přeboru třikrát týdně trénovat, a to velice tvrdě, ale zároveň se fotbalem bavit. Týmovou prací s vedoucím Vaškem Marhanem, asistentem Romanem Mrozem a celým mužstvem jsme dokázali, že i v amatérských podmínkách se dá dělat fotbal kvalitně.“


Sezonou jste prošli jako nůž máslem. Měl jste vůbec během soutěže pocit, že byste mohli o postup přijít?
„Ten pocit jsem měl několikrát, zejména v okamžiku zranění hráčů, což se bohužel nedá nijak ovlivnit. Celou sezonu odehrálo 26 hráčů, což je v krajských soutěžích nevídaná záležitost. Na druhou stranu jsme právě proto měli široký kádr a ztráty takzvaných klíčových hráčů (Mráze, Žežulky, Nezbedy, Vokáčka) se podařilo nahradit. Vždy jsme chtěli zápas odehrát tak, že způsob hry je stejný ať nastoupí kdokoli. A z toho, že u nás opravdu každý hráč mohl kvalitně odehrát utkání, mám vůbec největší radost.“

První gól a zároveň první porážka přišla až v šestém kole v Kralupech (0:1). To je na nováčka velký úspěch.
„Jelikož jsme situaci mapovali už v okresním přeboru, věděli jsme, že aspiranti na postup, ekonomicky silné Čejetice a Luštěnice nás čekají hned v úvodních kolech. Obě utkání jsme zvládli a tím jsme si dokázali, že jdeme správnou cestou. Nezapomínejte, že Kaučuk skončil v loňské sezoně na třetím místě a má kvalitní, mladý tým. Remízové utkání tehdy znehodnotil rozhodčí odpískáním nesmyslného pokutového kopu v 89 minutě.“

Ve dvanáctém kole přišla druhá a hodně nečekaná vysoká porážka v Zárybech 0:3.
„Byla to klasická facka. Byli jsme příliš nesoustředěni, více nás zajímalo, jak hrají soupeři a domácí toho po výborném výkonu využili. I když jsme dvakrát inkasovali z penalt, musím říct, že utkání bylo vedeno korektně. Tento zápas jsme hráčům připomínali jako memento, když jsme měli pocit, že mají nos příliš nahoru.“

V úvodu jarní části jste ztráceli jen doma remízami s Luštěnicemi (0:0) a Rejšicemi (1:1), zatímco vaši soupeři na postup začínali ztrácet „ve velkém“.
„Do jarní sezony jsme šli s tím, že chceme bojovat o I. A třídu. V zimní přípravě jsme tomuto cíli podřídili vše. Kluci opravdu poctivě trénovali, protože chtěli dokázat, že mohou být lepší než soupeři se zvučnými jmény v sestavě.“

V závěru sezony už přišly i porážky. Je těžké motivovat mužstvo, které s předstihem ví, že už mu postup neunikne?
„Ale tak to právě vůbec není. Nikdy nemůžete vědět, ale musíte tomu věřit, takže naopak. Namotivovat hráče nebylo, tak těžké. Snažili jsme se navodit bojovnou, pozitivní atmosféru, ale nikdy to nebylo ve stylu musíte, ale chceme a zkusíme to.“

Inkasujete velmi málo branek, ale naopak hodně jich dokážete dávat.
„Hodně pracujeme na organizaci hry, aby každý věděl co má v určité fázi hry dělat. Vzadu hrajeme bez rizika, zónovou obranu s velkým důrazem na vzájemné zajišťování. Dá se říct, že naši brankáři jsou překonáni buď z pokutového kopu, nebo po ztrátě koncentrace za rozhodnutého stavu při standardních situacích. Spoustu času věnujeme útočným standardkám, daří se nám jimi zaskočit soupeře a to nám dodává sebevědomí.“

Postup znamená i vyšší nároky, přesouváte se do Neratovic. Jaké změny chystáte v hráčském kádru?
„Sezonu už začneme v Neratovicích, to je jisté. Věřím, že si brzy zvykneme a vytvoříme z tamního stadionu stejně nedobytnou tvrz jako v Byškovicích. Každý postup přináší obměny v kádru, vytipoval jsem si několik hráčů. Nezajímají mě takzvané hvězdy chodící s nataženou rukou, ale skromní kluci, ochotní na sobě pracovat a podřídit fotbalu strašně moc. Takoví, kteří budou schopni hrát běhavý, agresivní fotbal.

O úspěšného trenéra ale bude určitě zájem i v jiných klubech. Jak vidíte svou trenérskou budoucnost? Zůstanete v Neratovicích, i když přijde nějaká zajímavá nabídka z vyšší soutěže?
„V současné době studuji trenérskou UEFA A licenci. I když nějaké kontakty proběhli, omítl jsem je. Příští sezonu budu určitě v FK Neratovice/Byškovice. Chtěl bych být s těmito skvělými kluky u toho, když je šance udělat něco pro fotbal v Neratovicích.“