Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Když se před více než rokem rozhodl pro přesun do Hippachu (nedaleko vyhlášeného lyžařského centra Innsbrucku), měl dvě sportovní přání: odehrát co nejvíce utkání bez zdravotních problémů a pokusit se společně týmem vyhrát tamní soutěž Landesligu. „Po velmi těžkých a úspěšných zápasech na začátku jsem si v domácím zápase při střetu s brankářem přivodil otevřenou zlomeninu pravé nohy (nárt)," připomíná černou chvíli z loňského jara, která opět potvrdila, že na zranění má v kariéře pech.

Naplnění se tak dočkala alespoň druhá část jeho přání. Zbytek soutěže, který sám sledoval jako divák, spoluhráči zvládli famózně a postoupili. „Místní média to nazvala malým zázrakem, protože jsme čelili klubu, který má pouze profesionální hráče a neomezené finanční možnosti," považuje si úspěchu, jehož byl součástí a po kterém následovaly velkolepé oslavy. „Ty jsou pro mě opravdu zážitkem na celý život."

Sám se pak na hřiště dokázal po těžkém zranění vrátit v rekordně rychlé době. „Hlavně díky klubu, který mi zajistil velmi nákladnou, ale také náročnou rehabilitaci jsem se vrátil už do letní přípravy," objasňuje.

Vedle oslav postupu tak mohl být u dalšího zážitku, na který hned tak nezapomene. Bylo jím přátelské utkání s Hamburkem SV, jenž se přímo v Hippachu připravoval na novou bundesligovou sezonu. „Toto utkání a celý týden s hráči a fanoušky byl jeden z dalších zážitků, na které se nezapomíná," potvrzuje Jiří Müller.

Nyní už má jeho mužstvo za sebou první polovinu působení v nové soutěži (UPC Tirol liga), ve které bojuje s jedinou ambicí a tou je záchrana. „Povede-li se, budu si osobně vážit tohoto úspěchu možná i víc než postupu," uvažuje nahlas s tím, že případné oslavy záchrany proběhnou dokonce v Praze, kam se prý první a druhé mužstvo Hippachu společně s fanoušky asi na tři dny chystá.

Zatím ovšem jde o vzdálenou budoucnost, protože převládají porážky. Jednou z výjimek bylo derby na půdě velkého regionálního rivala. „Před osmi stovkami převážně našich diváků jsme vyhráli 3:2 a po skončení zápasu naši fanoušci vtrhli na hřiště a odnesli nás do kabin na rukou," popisuje nejsvětlejší zápas podzimu. „Porážek je ale bohužel víc a bude to tuhý boj o záchranu až do posledního kola," zůstává při zemi.

Osobně je pak spokojený především s tím, že se dokázal dostat z těžkého zranění a odehrál všechny zápasy. V závěru roku se pak dokonce dočkal lasa od konkurenčního Kützbühelu, usilujícího naopak o postup, což považuje za menší ocenění. Své působiště ale prozatím měnit nehodlá. „Dohodli jsme se, že si zavoláme na konci sezony. Roli v tom hrálo několik důvodů. V Hippachu jsem spokojený jak po sportovní, tak především po lidské stránce. Tamním lidem jsem vděčný, že mi v těžkých chvílích pomohli. A hlavně máme nejlepší fanoušky v soutěži, kterých chodí neustále velké množství a při zápasech je vždy pozitivní atmosféra. V tom je asi největší rozdíl mezi fotbalem v Rakousku a u nás," uzavírá své ohlédnutí.

V těchto dnech už se poté, co si o Vánocích trochu užil rodiny a domova, znovu chystá na odjezd do Rakouska. A s nadšením…