A jelikož by rád přispěl přímo ze hřiště, hledá se na Pšovce usilovně jeho asistent, který by pomáhal řídit tým z lavičky. „I předtím s panem Svobodou jsme to měli padesát na padesát. Ze hřiště to trénovat nejde,“ ví devětatřicetiletý fotbalový technik.
Před časem jste vedl tým ve dvojici s Liborem Tomáškem. Ten nepřichází v úvahu?
Je čerstvě po operaci achilovky, takže nevím a asi zatím ne.
Do kdy chcete mít tuto pozici vyřešenou?
Myslím, že do konce týdne se bude muset vědět, kdo na tu lavičku v sobotu půjde. Já už bych chtěl v sobotu hrát a někdo musí být.
Vás trápila záda, kvůli kterým jste vynechal úvodní zápas. Už drží?
Měl jsem naražená žebra od přáteláku, který jsme hráli s béčkem Neratovic. Bude to asi ještě dlouho bolet, ale v sobotu musíme vyhrát, takže musíme nastoupit, jak to půjde.
V Byšicích jste musel hodně trpět…
Byla to katastrofa, ostuda, hrůza.
Čekal jste, že to po zápase trenér Svoboda vzdá?
Tak to rozhodně ne. Byli jsme právě domluvení, že do léta to spolu nějakým způsobem dojedeme a pak budeme řešit, co dál. Ani mi to nezavolal, ale v úterý s tím přišel… Ale je to jeho rozhodnutí a já ho respektuji. Měl teď taky složité období. My jedeme dál i bez něj. Na Pšovce je spousta lidí, kteří se o to starají, aby to fungovalo dál. Z dorostu vždy vyjdou nějaký tři čtyři kluci, kteří tým doplní.
Ambice týmu do zbytku jara?
Samozřejmě se chceme poprat o ten postup. Jedna prohra ještě nic neznamená, ale víme, že to budeme mít strašně těžké. Je jen škoda, že je dlouhodobě nemocný Marián Krejčík a chybí i Petr Rubeš. Tihle dva lidi by nám určitě pomohli. Největší problém je pak u nás také to, že máme v týmu nějaké vysokoškoláky a kluci s prací nestíhají pořádně trénovat.
Dá se podle vás koučovat tým přímo ze hřiště?
To právě nejde, na lavičce musí někdo být. Tréninky sice vedu, ale zápasy právě dělal Míra Svoboda. Určitě nebudu někoho střídat a říkat mu, to musí druhá osoba. Já se při zápase starám jenom o to, abych hrál co nejlépe.
Jak bude těžké tým zvednout po tom úvodním výprasku v Byšicích?
To si musí hlavně sami zamést před svým prahem, jakým způsobem k tomu v sobotu přistoupili. Doufám, že to v nich ještě je a že se budou chtít doma ospravedlnit za ten výkon a předvedou úplně něco jiného než v Byšicích. Je to na každém z nich. Pět jedna – to je strašná ostuda.
