Tišičtí, kteří ještě v loňské sezoně „brázdili vody“ ve skupině B krajské I. B třídy, zahájili okresní přebor Mělnicka ve velkém stylu. V úvodním kole si v poklidu došli pro třígólovou výhru na rezervě mělnické Pšovky a ve druhém kole přivítali na jaře dobře „šlapající“ Mšeno.
Jako v „Jiříkově vidění“ si musely Tišice připadat v úvodní desetiminutovce, kdy na ně Mšeňáci doslova „vletěli“ a téměř jim nepůjčili balón. Nicméně hosté byli střelecky úplně sterilní.
Vše změnil úvodní gól Vítovce ve 12. minutě, když míči pomohli do své branky tečí hráči hostí. Domácí se probudili a začali mít navrch zejména v záložní řadě. Přesto mohli být potrestáni za chybu v rozehrávce, ale gólman Karda vychytal v superšanci hostujícího Stejskala.
Když ve 26. minutě přišel zbytečný a nic neřešící faul Dvorného v pokutovém území, neváhal sudí Kozlík nařídit penaltu, kterou s přehledem proměnil Prejzek. Na konci první půlhodiny Tišice znovu podržel jejich brankář Karda, když vyrazil pěknou střelu Dvorného.
Deset minut před přestávkou zvýšil Toman po akci Rampoucha na 3:0 a bylo po zápase. Druhý poločas se dohrával jen z povinnosti. Tišice byly viditelně spokojeny s tříbrankovým vedením, hosté už na zvrat neměli.
„Jsme rádi za proměněné šance z první půle,“ byl po zápase očividně spokojený domácí trenér Martin Brabec. „Mšeno nebylo herně špatné, ale hrálo jen do šestnáctky. Ke stoprocentní spokojenosti mi chybělo proměnění našich šancí po přestávce.“
Trenérovi hostí Jiřímu Guttenbergovi příliš do řeči nebylo: „Tříbrankový rozdíl do přestávky byl pro nás po herním průběhu neskutečně krutý. K prvnímu gólu jsme domácím pomohli tečí sami a poté naprosto zbytečnou penaltou. Tišice nás vyškolily v produktivitě.“
Ze střeleckého koncertování neubralo béčko Neratovic, které v souboji dvou starých známých z předešlých ročníků III. třídy otrávilo hosty z Velkého Borku. Slavisté si přitom přijeli do Byškovic nejméně pro bod. Sebevědomí jim dodávaly předchozí vzájemné zápasy, ve kterých se Boreckým dařilo.
Nedělní realita ale byla zcela odlišná a i hostující trenér přiznal, že domácí měli od první do poslední minuty navrch ve všech herních činnostech. „Často jsme se ocitali v roli diváků. Utkání jsme dohráli na hranici debaklu,“ zlobil se po zápase Jiří Vavřina, který přesto poděkoval za odvedený výkon té části mužstva, která se podle něj na utkání zodpovědně připravila a na hřišti nechala vše, ač bez sebemenší naděje na úspěch.
„K té druhé části týmu bych si dovolil takovou poznámku. Fotbal na této úrovni se sice, jak se říká, hraje pro radost, ale i zde je nezbytná určitá úroveň profesionality. Jde o kolektivní hru, kde se každý jedinec svou životosprávou, přípravou na utkání a samotným výkonem na hřišti zodpovídá týmu a všem, kdo se mu snaží připravit ty nejlepší podmínky. Kdo si toto nedokáže uvědomit, nemá na hřišti co dělat,“ zamířil s kritikou do vlastních řad.
Výhodu domácího prostředí po týdnu znovu využilo Dynamo a na rozdíl od úvodního utkání s Cítovem proti béčku Libiše nešetřilo góly. Jak potvrdil domácí trenér Daniel Kaplan, pomohl dobrý vstup do zápasu. „Podařilo se nám už ve třetí minutě z rohu vstřelit branku, do poločasu jsme přidali ještě dvě a o výsledku bylo rozhodnuto. Druhý poločas se hrál už ve volnějším tempu, vypracovali jsme si hodně šancí, ale co jsme zahodili, to se často nevidí.“
Pikantní příchuť mělo sobotní utkání mezi Veltrusy a FK Kralupy pro oba trenéry Košťála s Mikou, kteří ještě v nedávné době působili v opačném táboře. Z vítězství se nakonec neradoval ani jeden z nich a oba týmy po remíze 1:1 zůstávají i na shodné bodové úrovni.
Za překvapení kola lze označit vítězství pšoveckého béčka v Lobkovicích, které tak nečekaně zůstávají spolu s dalšími třemi týmy na nule. Po domácí porážce je mezi nimi také Nová Ves. Ta rozehrála duel s Dolními Beřkovicemi slibně, jenže hosté ještě do přestávky srovnali a ve druhém poločase domácí nezachránila ani brankářem Heimrathem zlikvidovaná penalta. Beřkovičtí zanedlouho stejně rozdílový gól vstřelili a na druhý pokus se dočkali už i úspěšné exekuce pokutového kopu, takže nakonec vyhráli 3:1.
LUBOŠ KURZWEIL, KAREL HORŇÁK
