Nováček soutěže, Sokol Ovčáry, udělal v anglickém týdnu pro záchranu důležité kroky domácími výhrami v sobotu nad Kolínem (2:1) a ve středu nad rezervou Teplic (2:0). Co po předehrávce 34. kola říkali oba trenéři?

Ovčárský Milan Šíp neskrýval spokojenost nad tím, že jeho tým další zápas o šest bodů zvládl. „V sobotu i ve středu mužstvo zdobila vedle bojovnosti i solidní porce fotbalovosti. Proti Severočechům jsme se předem soustředili na tři hráče z prvoligového kádru – Ohněníka, Dragouna a hlavně Dorta. To se povedlo. Byla to alfa a omega, která nás dovedla ke třem bodům. Navíc jsme i tentokrát dokázali rychle skórovat. Uklidnili jsme se. Kontrolovali jsme pak vývoj zápasu. Definitivní rozhodnutí přišlo po další standardce Filipa Herdy a chytré hlavičce Hubky. Škoda, že jsme nevyužili několik dalších šancí. Střelba je naší slabinou. Nejen proti Kolínu, ale i s Teplicemi jsme totiž mohli bez problémů zvýšit na 3:0 a byli jsme bez starostí. Nezlobil bych se, kdybychom poslední výkony zopakovali v neděli proti Varnsdorfu a přivezli alespoň bod. Nebude to ale jednoduché, protože na marodce máme stále několik hráčů a další nastupují se sebezapřením, protože nejsou stoprocentně v pořádku.“

Trenér teplického béčka František Cerman se při žádosti o zhodnocení duelu trpce usmál: „No, náš výkon byl spíš k pláči než k smíchu. Postrádal třetiligové parametry. Vyjma zkušených Dorta, Ohněníka a Dragouna byli ostatní dvacetiletí kluci hrozně bojácní. Výkon soupeře naopak odpovídal standartu ČFL. V pravý moment totiž hráči Ovčár dokázali měnit rytmus hry, zdravě přitvrdit a to nejdůležitější: jednotlivci v každé lajně na sebe dokázali převzít zodpovědnost. To naše mládí prozatím nedokáže, takže Ovčáry vyšly z tohoto měření sil jako zasloužený vítěz.“