Další odchovanec neratovické kopané zkouší štěstí ve špičkovém domácím klubu. Starší dorostenec Pavel Jína, který v závěru loňského sezony pomáhal i v neratovickém A týmu s postupem do kraje, se připravuje na start za Slavii Praha v České lize staršího dorostu.

Mohl bys popsat svou dosavadní kariéru?
Fotbal hraji aktivně od šesti. Přivedli mě k němu rodiče hlavně proto, že všichni v rodině ho hrávali. Už od přípravky jsem v Neratovicích. Jedinou výjimkou byl první půl rok ve starších žácích, kdy jsem se nezúčastnil letního soustředění a šel na půlroční hostování do Kostelního Hlavna. Poté jsem se opět vrátil a od té doby jsem už Neratovice neopustil. V dorostu jsem si k fotbalu ještě přidal futsal, ke kterému mě přivedl trenér Tichý. V loňské sezoně jsem nastupoval za béčko Olympiku spolu se spoluhráči z juniorky a letní přípravu jsem si měl zkusit s prvoligovým A týmem.

Na jakém postu hraješ?
Odmala hraji levého beka. Loni jsem občas zaskakoval v útoku, ale lépe se přeci jen cítím na levém kraji obrany.

Jak došlo na tvé angažmá ve Slavii?
Už během jarní části sezony mi nabídl spoluhráč z futsalového Olympiku Dan Hnízdil, že by mi mohl vyjednat vstup do letní přípravy se Slavií. Řekl jsem mu, že si to ještě promyslím, ale jelikož jsem si moc nevěřil, koukal jsem na to spíše negativně. Když mi Dan nabídku po červnovém turnaji v Sokolově zopakoval, začal jsem nad ní hodně přemýšlet. Nakonec mě nevyvratitelnými argumenty přesvědčili pan Šuba a hlavně táta s mamkou.

V jakém přesně týmu budeš působit?
Do přípravy jsem nastoupil se svým ročníkem 92. Tudíž budu hrát za B dorost Slavie, který hraje Českou ligu staršího dorostu, tedy druhou nejvyšší soutěž v republice.

Co na tvůj odchod říkají kluci z neratovického dorostu. Nejsou „naštvaní“, že jim nepomůžeš s postupem do divize?
Myslím si, že ani ne. Naopak si myslím, že mi to přejí. Navíc nikde není psáno, že ve druhé části sezony nebudu opět kopat krajský přebor v Neratovicích. Každopádně je to velký posun dopředu a myslím, že nikdo z kluků by takovou nabídku neodmítl.

Už ses zapojil do přípravy. Jaké jsou první dojmy z prostředí ve Slavii?
Ze všech stran jsem vždy slýchal, že když člověk přichází do takového velkého klubu, nebývá kolektivem přijat. Já jsem sledoval naprostý opak. Dle mého mínění mě kluci vzali naprosto v pohodě a rozumíme si. Navíc mi k aklimatizaci pomohl Láďa Gazdík, se kterým jsem hrával v žácích v Neratovicích, než odešel do Slávie, a se kterým se velmi dobře znám.

Co si od svého angažmá slibuješ? Jaké cíle máš ve fotbale?
Dosud jsem o svých cílech moc nepřemýšlel. Do loňské sezony jsem hrál pod trenérem Tichým krajský přebor dorostu. Mým největším úspěchem byl zatím postup do první žákovské ligy s trenérem Stuchlým. Loni ho zastínil postup s A týmem do kraje, u kterého jsem mohl být díky trenéru Kafkovi koncem sezony přítomen. A teď přišlo hostování ve Slavii. Každopádně by bylo příjemné živit se jednou fotbalem.

Na rovinu – fandíš Spartě nebo Slavii?
Odmalička jsem tíhnul k rudému dresu. Hlavně díky tomu, že táta je slávista. Teď své sparťanské sympatie musím krotit. Přeci jen by to proti celé kabině nemělo úspěch. I když si myslím, že se tam někde mezi nimi skrývá také nějaký sparťan. Každopádně doufám, že tohle nebude nikdo číst, protože bych to měl hodně drahé.