Petře, dneska už jste jedním ze služebně vůbec nejstarších hráčů Libiše. Co na to říkáte?
Dospěl jsem k tomu postupem času. Do Libiše jsem přišel, když mi bylo asi dvacet, a byl jsem vždy z těch věrnějších. Z toho důvodu se ty roky takhle nastřádaly. Nyní už jsem tam dvanáct let. A služebně nejstarší? Asi proto, že se mi tam líbilo a nikdy jsem neměl důvod někam odcházet.

V Libiši jste toho zažil hodně na čele s postupem i sestupem z divize. Co vám nejvíc utkvělo v hlavě?
Toho je hodně. Postup to byla obrovská euforie, protože pro takovou v uvozovkách vesnici, jakou je Libiš, je to něco, co se tam nikdy předtím neudálo a váhám, jestli se to ještě někdy stane. Bylo strašně krásný, když vás lidi plácají po zádech a žije tím celá obec. Ten postup byl asi to nejsilnější, co jsem tam zažil.

A co sestup?
To byla taková hodně nepříjemná kapitola, která podle mého názoru nebyla ovlivněná pouze výkony na hřišti. Ve finále ale krajský přebor není špatná soutěže, vedeme si v něm celkem obstojně, kluky to baví, takže z tohohle pohledu nejsem úplně zklamaný.

Mezi postupem a sestupem navíc bylo sedm parádních sezon v divizi. Na to se dnes musí dobře vzpomínat…
Určitě. Až na tu poslední sezonu to byly krásný zážitky – hrajete s béčky ligových klubů. Pamatuji se, že jsem dal gól Bičíkovi, když ještě chytal za béčko Kladna, a teď je s Libercem mistrem ligy. Tyhle vzpomínky jsou určitě krásný.

V poháru jste hostili dokonce i ligovou Boleslav…
Taky se mi povedlo dát z penalty gól a to už se asi opakovat nebude. Ale vzpomínky to jsou opravdu moc pěkný.

Vaše zápasy a góly za Libiš, to už musí být pořádně tučné konto. Vedete si nějakou statistiku?
Nevedu, ani nejsem schopný vám to odhadnout, jestli je to čtyřicet nebo padesát gólů…

Říkal jste, že jste nikdy neměl důvod Libiš opouštět, ale nabídky určitě byly. Nelitujete přece jen?
Nelituji, protože Libiš tou svou filozofií, jakou se tam fotbal dělá, a osobou pana Vávry, který tomu šéfuje, je klub, který hodně staví nejen na sportovních a finančních, ale také na lidských vazbách. Nechci, aby to znělo jako klišé, ale vždycky tam byla skoro až rodinná atmosféra.

Kompletní rozhovor v sobotním tištěném vydání Mělnického deníku: Hodlá Petr Pochman někde pokračovat ve své kariéře? Komu předá kapitánskou pásku? Jak hodnotí letošní sezonu? A co očekává od nadcházejícího Eura?

VÍCE O OSLAVÁCH 80 LET FOTBALU V LIBIŠI