S regionální soutěží v Rakousku koketoval hned po svém konci v druholigové Jihlavě. V informačním systému asociace už tehdy dokonce svítilo u jeho jména potřebné uvolnění. Před dojížděním za hranice našich jižních sousedů, byť za ne nezajímavý přivýdělek, tehdy Stanislav Klobása nakonec upřednostnil rodinu a hraní „za barákem“ v Neratovicích.

S divizí se ale po jedné sezoně rozloučil a zamířil už jen do druhé nejnižší třídy. Během podzimu se dal zdravotně do pořádku a třeba po šestigólovém koncertu proti Počaplům mezi řádky naznačoval, že pokud by ještě nějaká zajímavá možnost přišla, nemusely by Ovčáry být konečnou. Nyní se zdá, že opravdu nebudou.

„Psal jsem si s manažerem Prokešem a říkal mi, jestli si nechci ještě zkusit někde kopnout. Že má dobrý klub, kde jsou lidi hodní a přátelští,“ popsal, jak došlo na kontakt s tři sta kilometrů vzdálenou fotbalovou adresou v podhůří Alp nedaleko Lince. „Hodně mě přesvědčil trenér, který je slovenské národnosti, tak jsem si řekl, že máknu a pokusím se být co nejlépe připravený,“ přidává další střípek do mozaiky, proč napodruhé zkusí zahraniční dobrodružství.

Důležitou roli pak hrálo také to, že do Ertlu bude moci jezdit pouze jednou týdně - na celé víkendy. „V pátek trénink, o víkendu zápas, po kterém si mohu dát s klukama jídlo pivko. Doufám, že i rodina občas pojedeme se mnou,“ plánuje.

Právě časté cestování na úkor kontaktu se svými nejbližšími jej od Rakouska naposledy odradilo. „Je to nějaký kus, ale už jsem toho najezdil tolik… Myslím, že to zvládnu. I rodina to nějak bere, je to asi poslední šance ještě něco zažít,“ vyhlíží novou fotbalovou kapitolu, která bude pochopitelně i krokem do neznáma. Jak ale sám říká, může to zkusit a vždy se vrátit zpět do Ovčár.

Představu má také o tom, jaká očekávání od něj nejspíš budou v novém působišti mít. „Mojí rolí asi bude střílení gólů. Berou mě, že bych měl být nebezpečný pro soupeře a svými čísly pomůžu Ertlu ze spodních pater až někam, kde ten tým chce být,“ nastínil a prozradil, že se s novým týmem chystá i na soustředění do Zlatých Moravců na Slovensko.

A co na jeho odchod říkají v mateřských Ovčárech, odkud i pochází? „Kluci mi to přejí. Říkali, že když budu zdravý, tak nemají strach,“ odvětil. Z pohledu na podzimní tabulku by se mohlo zdát, že mužstvo vykročilo za postupem a v jarním boji přijde o hlavní zbraň. Posun výš ale podle Stanislava Klobásy není na pořadu dne. Tedy zatím. „Až se vrátím do Ovčár, pak zase začnu přemýšlet, co dál. Jednou bych chtěl klidně okresní přebor, ale to musí vše zapadat do sebe. Teď to opravdu tak není,“ říká na rovinu.

Za daleko důležitější považuje pokračování v omlazovací kůře kádru. „S bráchou bychom chtěli, aby se na jaře začlenilo co nejvíce mladých hráčů. Řada dalších má v létě končit. Snažíme se o obměnu a nic nejde hned. Ale kdy jindy než teď, když máme v soutěži nahráno,“ uvažuje s tím, že už teď se podařilo některé mladíky úspěšně zapracovat. „Na hráče jako Seba Hromas, Sam Svatuška nebo Dominik Novotný se ptají jiné týmy. Udělali teď na podzim velký progres. Všichni jsou to ještě dorostenci. Měli kolem sebe kvalitu a sami ji přidávali,“ těší jej.

Za pravdu mu dává první místo v tabulce, byť rozjezd byl nemastný včetně kontumační porážky v Lobkovicích, kam se tým vůbec nesešel. „Myslím, že od čtvrtého kola to zapadlo sebe. Máme spolehlivého gólmana. Kluci se protočili. Jsem na nás pyšný. Nikdo s námi nepočítal a my jsme se zařadili mezi top čtyři týmy, které jsou opravdu kvalitní,“ hodnotí uplynulý půlrok s tím, že ojedinělou kaňkou bylo dlouhodobější zranění Radka Šulce. Radost pak dělal nejen dospělý tým, ale i mládež. „Před pěti lety tu nebylo nic a teď máme tři družstva v soutěži. Na řadě dětí je vidět potenciál,“ hřeje Stanislava Klobásu. Jak se bude dařit bez něj?


Načítám tabulku ...