Co vás přimělo založit toto sdružení?
Původním záměrem k založení tohoto sdruženého mužstva dorostu bylo zachovat v tomto regionu fotbal jako takový. Chtěli jsme vybudovat kvalitní základnu pro čečelický A-tým, protože pokud je tým tvořený z většiny hráči nad třicet let, moc fotbalových zázraků nepředvede. Nakonec nás ale napadlo spojit dvě věci v jedno. Spolupráce při tvoření nové fotbalové budoucnosti našich klubů v podobě tohoto sdružení by mohla navíc ještě výraznou měrou přispět k zmírnění odvěké rivality mezi Byšicemi a Čečelicemi.

Splňujte prozatím fungování tohoto týmu vaše představy?
Jsem z toho hodně překvapený, jak dobře to funguje. Kluci spolu velice dobře vycházejí. Domnívám se, že důležitou roli v jejich souhře hraje i to, že jsou to vlastně spolužáci ze školy.

Jak vidíte jejich budoucnost?
Zatím jsme v začátcích a snažíme se především kluky sjednotit. Je vidět, že je hrát opravdu baví. Jelikož to výhledově vypadá, že společně v týmu stráví tři roky, věřím, že se časem sehrají, zlepší a předváděný fotbal bude mít kvalitu. Chtěli bychom z nich vychovat kvalitní fotbalisty. Už nyní někteří z nich mají ambice hrát s A-týmem a daří se jim. Jen je třeba jim občas připomenout úctu ke starším a zkušenějším spoluhráčům a naopak starším připomenout, jak velkou míru tolerance mají použít při hře s temperamentními dorostenci.

Máte nějaké trenérské zkušenosti před trénováním současného dorosteneckého mužstva?
Trénování dorosteneckého mužstva je moje premiéra na této pozici. Myslím, že každý správný kouč by si měl projít alespoň částečnou fotbalovou kariérou, aby věděl, o čem je řeč. Podle mě by také měl mít nějakou vizi, čemu by měl svoje svěřence naučit.

Máte nějaký trenérský vzor?
Mým vzorem je Miroslav Vlk, současný trenér Velkého Borku, který má za sebou i trenérské angažmá ve vyšších soutěžích. Po dobu svého dosavadního fotbalového života nejen trénoval a řídil celý klub, ale zároveň bedlivě sledoval zápasy mládežnických kategorií a spolupracoval s trenéry mládeže. Přestože už dosáhl důchodového věku, neztratil přehled o mladých perspektivních hráčích v našem regionu. Já sám teprve nyní dovedu ocenit jeho postoje, nároky a myšlenky při práci s mládeží.

Vy fotbalové zkušenosti máte…
S fotbalem jsem začal v žákovském týmu ve Všetatech, pokračoval jsem v Kropáčově Vrutici, chvíli jsem hostoval v Řepíně a nastálo zakotvil v Čečelicích. Nikdo mi fotbalovou cestičku neumetal, nebyl jsem jako děti rodičů, kteří měli k fotbalu blízko. Fotbalově jsem musel vyzrát sám.

Kde probíhají tréninky sdruženého týmu, když jsou v něm zastoupeni hráči ze tří obcí. Nějak se střídáte nebo máte stálý trenérský tým a jedno tréninkové hřiště?
Máme jedno tréninkové hřiště. Trénujeme dvakrát týdně v Čečelicích. Připadalo nám to tak správné, hlavně protože se Čečelice nacházejí přibližně na polovině cesty mezi Byšicemi a Všetaty a byšičtí i všetatští dorostenci to mají přibližně stejně daleko. Trenérsky se navzájem doplňujeme s Mirkem Hudcem, kolegou z Byšic, a v komunikaci s kluky nám pomáhá i všetatský trenér starších žáků Rudolf Kolínský.

V poslední době se ozývají hlasy na kvalitu výkonů nejen hráčů, ale i rozhodčích. Vy sám jste strávil část svého fotbalového života v dresu rozhodčího. Mohu znát váš názor?
Toto je pro mě velká životní zkušenost a zároveň už uzavřená kapitola. Znovu bych se do této pozice nevrátil především kvůli neustále vzrůstající agresivitě nejen hráčů, ale i diváků. Neznám z řad svých kolegů – rozhodčích – nikoho, kdo by vědomě ovlivňoval výsledky zápasů. Chybovat je lidské a i rozhodčí je jen člověk. Pískání je řehole, a možná i proto je rozhodčích málo. Těm největším kritikům bych nabídl, ať si udělají licenci a mohou to těm ostatním předvést. Já osobně mám svědomí v tomto ohledu čisté.

JITKA ŠVECOVÁ