Jak došlo na váš návrat do Ovčár?
Důvod návratu byl jednoznačný, neprosadil jsem se v kádru Roudnice a využil velice dobré nabídky Slávka Ondráka vrátit se do týmu, který jsem znal a kde jsem zažil krásné fotbalové roky. A doufám, že dalších iks ještě prožiju.

Jak hodnotíte své angažmá v České Lípě a poté v Roudnici?
V České Lípě se mi začalo nebývale dařit, dával jsem hodně gólů, na konci sezony jsem měl sedm branek a byl nejlepším střelcem mužstva. Přišel jsem tam do týmu, který bojoval o sestup, a nakonec jsme se v klidu zachránili, takže to bylo úspěšné angažmá. V Roudnici, kde bojují o postup do druhé ligy, to bylo z mého pohledu nad moje síly prosadit do základního kádru. Určitě to ale byla dobrá škola. Každopádně do Ovčár jsem šel s jediným cílem, a tím je postoupit do divize a hrát v ní nahoře.

V Roudnici jste se potkal i se svými bývalými spoluhráči a trenérem právě z Ovčár…
Víceméně i přes ně jsem dostal možnost v tak kvalitním týmu hrát. Zřejmě byli více rozehraní než já a chytili šanci za pačesy. Nemohu ale proti nikomu říct ani slovo, všichni bývalí spoluhráči byli a jsou dobří kamarádi.

Co hlavního se změnilo v Ovčárech od vašeho odchodu?
Především jedna a podstatná věc: kádr není takový jako v ČFL, i když ta osa zůstala. Co se ale nezměnilo, je takový ten rodinný duch, který je úžasný a málokde se vidí. Všichni kolem týmu i fandové mě přijali velice dobře, za což jsem moc rád.

Nevnímáte to třeba jako krok zpátky hrát jen krajský přebor?
Tvrdím, že jsem dva a půl roku hrál nehrál ČFL a plně se nikdy neprosadil, abych bez problémů odehrál třeba půlsezonu. Bohužel se se mnou vleče nepříjemné zranění kolene. Snad se to už ale ustálí. Středočeský přebor je kvalitní soutěž a týmy z jeho špičky patří do poloviny divize. Jako krok zpět to určitě nevidím.

Na kontě máte porážku a vítězství. Jaký máte dojem z těch dvou zápasů?
Přišel jsem do zápasů, který byly velice těžký. První na půdě druhého týmu tabulky, který po naší porážce šel do čela. To byl těžký soupeř. Hned o týden později jsme přivítali Novou Ves, která do té doby taky hrála na špici. Co se týká prvního, tak jeho úroveň byla velice dobrá, velká škoda nekvalitního hřiště. Prohra nastala asi v prvních deseti minutách druhé půle, kdy jsme nezachytili začátek. Proti Nové Vsi už to bylo o něčem jiném, hráli jsme dobře jako tým a mohli dát pět šest gólů, zatímco soupeř neměl žádnou šanci. To byl super pocit. Myslím, že když v zimě trochu posílíme, tak budeme dost silní i pro divizi.

Co přijde teď v dalším kole v Rakovníku?
V životě jsem proti němu nehrál, ale podle informací od trenéra a hráčů se říká, že má horkou půdu, na které se těžko vyhrává. Jsem tedy plný očekávání. Snad to i tam zvládneme a nebudeme odjíždět se sklopenou hlavou a s porážkou. Budeme chtít bodovat.