Nechybí vám přece jen ten adrenalin na hřišti, potažmo v kabině?
Víte, že ani moc ne. A to ani hned potom, co jsem s tím v Roudnici sekl. Myslím, že jsem se už naskotačil dost. Navíc nejsem typ, který by se někam sám nastřeloval. Vždy jsem dostal nabídku.

Ty už nechodí?
Už si nejspíš myslí, že jsem starej. Kluby možná ani nemají v současné době peníze a upřednostňují trenéry, kteří budou trénovat zadarmo, nebo jen za minimální ohodnocení. Ale to nejde. Trenérské vzdělání stálo a nadále stojí nemalé prostředky a úsilí, člověk navíc poskytuje své know-how a také pohled na fotbal.

Pokud by tedy nějaká přišla, tak byste se nechal zlákat?
Muselo by to být zajímavé především po sportovní stránce. Pokud nevidím nějaký smysl, cíl a filosofii práce celého klubu, tak pouze se pohybovat na hřišti a jako by dělat něco s hráči, to už mě neoslovuje.

Fotbal tedy už jen za klandrem, nebo v televizi?
Občas chodím na Pšovku, jinak moc ne. I na lize jsem byl před dvěma lety, když mi syn koupil k svátku lístky na Bohemku, snad poprvé od doby, kdy moji kluci na Spartě ještě podávali míče. Loni jsem byl i na derby na Slavii. Jinak jsem si ale pořídil pořádnou televizi a sleduji nejrůznější zahraniční ligy od anglické po belgickou.

V současné době prakticky ani nic jiného nezbývá. Co říkáte fotbalu bez diváků?
Ze začátku jsem vůbec nebyl schopný to přijmout. Zápas bez lidí nemá atmosféru. Je mi těch hráčů až líto. Přicházejí o to hlavní, co je vybudí k maximálním výkonům. Hrají sice naplno, ale stejně mi to často přijde jako takový dietní fotbal.

Trenérská kariéra Karla Grabmüllera
Pšovka Mělník (dorost i muži), EMĚ Mělník (asistent muži), Sparta Praha (žáci), Neratovice (dorost), Kralupy (dorost), Bohemians Praha (dorost), Vraný (muži), Lužec (muži), Slaný (muži), Kladno (žáci, dorost), Roudnice (dorost).

Sledujete více nějaký klub či soutěž?
Hodně sleduji naše kluky ve West Hamu – Součka s Coufalem. Hrají tam výborně. Člověk je na ně hrdý, když se jim něco podaří. To, že tak úspěšně hrají anglickou ligu, už má určitou vypovídající hodnotu. Prosadit se na takové úrovni ovlivňují mraky faktorů, ten sportovní bych přitom stavěl možná až na poslední stránku. Dělají dobré jméno nejen sobě, ale celé České republice. Otázkou je, jestli to dokáže zúročit i někdo další.

Co na to manželka, když u vás doma frčí jeden fotbalový přenos za druhým?
Občas chodí na zahrádku. Já nejsem zahrádkářský typ, takže mám doma na sledování klid. Když mě jeden fotbal nebaví, najdu si jiný. A když mě to nebaví vůbec, pustím si film. Nevýhodu to má snad jen v tom, že jsem se v poslední době dost spravil.

Na druhou stranu je i ona sportovně založená. Ještě trénuje házenou?
Už se na to rovněž vykašlala. Měla o to těžší pozici, že naposledy dělala s mladýma holkama. Většina jich ještě studovala mimo Mělník, takže nebylo možné, aby se v týdnu příliš scházely. Jako bývalá prvoligová hráčka Střešovic byla přece jen zvyklá na nějakou úroveň. Podobně jako já, když jsem hrál třetí ligu za Vyšehrad.

Jako hráč a později začínající trenér jste pendloval hlavně mezi mělnickými týmy EMĚ a Pšovkou. Jak se přihodilo, že jste se dostal k mládeži na Spartě?
Snad do týdne od konce na Pšovce mi zazvonil telefon, tenkrát ještě pevná linka, a na druhém konci AC Sparta Praha s tím, že o mě mají dobré reference a jestli bych se nemohl dostavit na jednání. Dostal jsem tam smlouvu na rok a nakonec zůstal tři a půl. Hrozně rád na to vzpomínám. Vedl jsem hráče ročníku 83 a 84. Z mančaftu, který jsem z žáků předával do dorostu, hrálo později sedm lidí ligu – mezi nimi třeba Jirka Bílek, Tomáš Rada, Marek Jarolím, Petr Malý a z mladšího ročníku přeřazený talent Tomáš Jun.

Vraný - Slaný 1:0, domácí kouč Karel GrabmüllerZdroj: Jan TurekNa Spartu máte ještě jednu vzpomínku takříkajíc z druhé strany, pochlubte se.
Po svém konci na Spartě jsem šel k dorostu do Neratovic a v mistráku jsme narazili na můj bývalý tým ze Sparty. Na škváře na Štěpničný jsme i bez dvou vyloučených hráčů vyhráli tři-jedna. Dost možná jsem tak jediný trenér v republice, který v devíti vyhrál na Spartě.

Na Pšovce, kde jste před časem tak trochu symbolicky uzavíral trenérské kolečko, jste vedl i vašeho mladšího syna. Jaká to byla zkušenost?
Měl jsem z toho trochu strach. Vedl jsem ho už podruhé. Poprvé to bylo, když jsem dělal dorost v Kralupech, kam jsem si ho na půlroku vypůjčil ze Pšovky. Potřeboval jsem tehdy středového štítového záložníka. V mládeži je to samozřejmě jiné než v dospělých. Ale všichni věděli, že jsem ho nikdy neprotěžoval. Nikdy jsem u žádného z kluků, když ještě hrál i ten starší, nechodil za jejich trenéry. Z kolegiality k nim jsem klukům ani neříkal svůj názor na jejich hru.

I když byste už nemusel, nadále ještě zůstáváte pracovně činný. Důchod vás zatím neláká?
I když důchody tedy nestojí za nic, není to ani kvůli penězům. Snažím se být neustále mezi mladšími. Proto s nimi chodím i na pivo raději než s vrstevníky. Od nich jsem slýchával, co je bolí a na co berou prášky. Byl jsem nemocný jen z takových řečí. Takže se bavím i s těmi, které jsem trénoval třeba jako dorostence.

Co říkáte na úplatkářskou aféru, která nedávno postihla český fotbal a přinesla obvinění dvacítky lidí od místopředsedy FAČR po rozhodčí?
Pokud ve vedení okresů zůstanou i po volbách stále stejní lidé jako nyní, bude celá obměna fotbalu o ničem. I když třeba došlo k useknutí hlavy, tak chapadla zůstala. Do pryč by měl samozřejmě jít kompletní výkonný výbor. Nechápu, jak může chtít stávající předseda FAČRu obrodit něco, čeho je sám součástí. To je pro mě nemyslitelné.

Je podle vás očista fotbalu reálná?
Osobně bych si to samozřejmě přál. Kluby ve spodku ale nejen musí najít odvahu a sílu někomu ten hlas nedat. Zároveň je potřeba, aby měly samy koho dosadit a byl o uvolněné posty vůbec zájem. Musí se změnit i uvažování lidí v klubech, kteří jsou pro dosažení dobrých výsledků ochotní nejen vyměnit trenéra, nebo koupit posily. Když to nejde, málokdo se smíří s tím, že řekne, nemáme na to, sestoupíme. S korupcí jsem se ve fotbale setkal jako hráč i trenér. Ať už u žáků, dorostu nebo chlapů. Buď nás někde fikli rozhodčí, jindy přišel soupeř, abychom mu to pustili, nebo abych postavil určitého hráče. Osobně jsem nikdy nic nepřijal a každého takového poslal někam. Kdo mě zná, ví své. Svědomí mám čisté. Ale proč bych se do takového prostředí vracel…