Nejlepší střelec loňské soutěže je autorem bezmála poloviny branek svého celku a dělá všechno proto, aby ještě posunul své ročníkové maximum. Po hattricku do sítě silných Dolan mu k tomu chybí zase o něco méně. Další dva zářezy navíc během uplynulého víkendu přidal během výpomoci rezervě.

V Lobkovicích, kde za pár týdnů oslaví sto let fotbalu, si na jaře zatím až tolik radosti neužili. Nedělní výhra áčka byla teprve třetí z osmi letošních zápasů. Ze hřiště čtvrtých Dolan ovšem rozhodně nejcennější.

„Výhra v Dolanech je výborná a popravdě jsme v ni před zápasem ani nedoufali. Celý zápas jsme hráli jako tým,“ pochvaloval si její hlavní strůjce. Radek Šmejkal jako jediný z hostů figuroval v kolonce střelců, zato hned třikrát.

Na uvítací ránu z první minuty ještě domácí dvakrát reagovali, před půlí proměněná penalta přinesla srovnání a jediný gól druhé půle i rozhodnutí. Hosté přitom u Vltavy bojovali i s úzkým kádrem. „První poločas jsme hráli od 15. minuty v deseti, než přijel dvanáctý hráč. Celkově nám chybělo asi sedm lidí ze základu,“ připomněl trable syn předsedy oddílu. Víc než vlastní příspěvek pak vyzdvihoval výkon přeškoleného brankáře Lukáše Ďurindy. „Chytá až od téhle sezony a výborně. Na druhou stranu ale chybí v útoku,“ zmínil.

Sám se ovšem v ofenzívě náležitě činí. Dvaadvacet z 55 lobkovických gólů v soutěži jde právě za ním. „Gólově se mi relativně daří už od mladších žáků, když jsem byl v Neratovicích. Byl bych rád, aby to tak zůstalo. Měl jsem štěstí na spoluhráče, bez nich by to nešlo,“ komentuje vlastní střeleckou potenci. Ta se projevuje také v béčku, byť dvě sobotní trefy ve Velkém Borku pouze mírnily porážku 3:7. „Za béčko chodím teď často, protože není moc lidí, tak abych kluky nenechal ve štychu. Chtěl bych proto i poděkovat dorostencům a ostatním klukům, kteří vypomáhají,“ řekl ke svým startům za rezervu, kterou v Lobkovicích dali znovu dohromady loni v létě.

Přestože Radek už nemá daleko k metě 28, kterou před rokem ovládl tabulku střelců celé soutěže, přiznává, že letos to z týmového pohledu není úplně ono. Svědčí o tom i průběžné sedmé místo. „Je to hodně o lidech, jak k fotbalu přistupují. Když na to dva kašlou, odnese to celý tým. Navíc máme hodně zraněných hráčů,“ nastiňuje možné příčiny.

Jako každý útočník chce dávat co nejvíc gólů, konkrétní cíl si ovšem nedává. Na druhou stranu netají, že jej láká posunutí už zmíněné a pro něj rekordní osmadvacítky. „Chci ale hlavně pomáhat týmu,“ hlásí s tím, že po Dolanech neslavil tři góly, ale tři body.

Ve stále ještě hodně perspektivním věku na sebe góly zároveň i strhává pozornost větších klubů. Nepošilhává tedy po nějaké vyšší soutěži? „Nabídky z vyšších soutěží nějaké mám," přiznává a vzápětí naznačuje, že jeho úprku se u Labe nejspíš obávat nemusejí: „Šel jsem do Lobkovic za kamarády a kvůli tomu, že tam mám celou rodinu. Hlavně jsem hrál futsal, od kterého jsem měl rok pauzu, ale teď se k němu zase vracím."


Načítám tabulku ...