Můžete stručně popsat svou fotbalovou kariéru - hráčskou, rozhodčího a nyní trenérskou?

„Jsem odchovancem Spolany Neratovice, kde jsem hrál za B tým. Za muže jsem si dále hrál v VTJ České Budějovice, SK Čtyři Dvory, Aero Odolena Voda, Sokol Byškovice. Rozhodčím jsem od roku 1987. Postupně jsem se přes všechny soutěže dostal až do první ligy (2000/2005), kde jsem odpískal nebo odmával 56 utkání. Jako hrající trenér jsem s Fenixem dvakrát postoupil do první ligy, kde jsme uhráli šesté a jedenácté místo. Jako trenér jsem působil rok a půl ve Mšeně, rok v Byškovicích a nyní už rok a půl v FK Neratovice /Byškovice.“

V jaké roli jste se cítil nejlépe?

„Několik let jsem současně hrál za Byškovice, Fenix a ještě pískal. Bylo to opravdu hodně náročné, ale všechno mě ohromně bavilo a nelze vyzdvihnout pouze jednu činnost.“

Proč jste přestal s pískáním?

„V 31 letech, poté co jsem se dostal jako rozhodčí do ligy, jsem začal mít problémy s oběma achilovkami, které vyvrcholily třemi operacemi. Nepodařilo se mi to nikdy pořádně vyléčit, podle doktora Váchala se jedná o chronický zánět achilovek. Tak, že zdravotní důvody mi nedovolily běhat po hřišti a kvalitně trénovat. Ještě v současnosti po každé větší zátěži jsem rád, když ráno vstanu z postele.“

Máte nějaké trenérské vzdělání?

„V roce 2007 jsem úspěšně ukončil roční studium UEFA A licence.“

Kam byste to chtěl jako trenér dotáhnout?

„Když jsem se dal na rozhodčího, tak jsem chtěl pískat co nejlépe a dostat se co nejblíže k hráčům, které jsem obdivoval v televizi. To se mi podařilo, i když jsem později zjistil, že skoro všechno je jinak, než jsem se domníval. Spousta hráčů a funkcionářů se ve skutečnosti chovají jinak, než jaký mají vytvořený mediální obraz. To bylo pro mě trpké rozčarování, a proto si žádné výkonnostní cíle nedávám. Trenéři jsou totiž odkázáni na to, jestli si jich někdo všimne a často rozhodují pouze známosti. Chtěl bych trénovat hráče, kteří jsou schopni pro fotbal něco obětovat, a to se mi v FK Neratovice/Byškovice daří.“

Váš trenérský vzor?

„Vyloženě žádný vzor nemám, ale nejvíce mě ovlivnil vynikající trenér Manda Linhart, který mě trénoval jeden rok ve starších žácích a potom v dorostu pan Balog. V lize mě zaujala práce trenérů Marečka, Soukupa a Kotrby.“

Vaše trenérská filosofie je založená na týmovém pojetí, a proto si velmi důkladně vybíráte vhodné typy hráčů do týmu. Je ještě na Mělnicku z čeho vybírat?

„Fotbal je zejména o partě a nikdo sám nic nedokáže. V posledních letech má stále méně dětí zájem o fotbal. Z toho plyne, že i hráčů ubývá. Několik mladých, talentovaných hráčů ještě v okolí je. Momentálně mě zaujal Pokorný z Pšovky nebo Lauda ze Všetat.“

Neratovičtí žáci kopu nejvyšší soutěž. To by měly být dobré vyhlídky do budoucna?

„Žákovská liga v Neratovicích to je, myslím, nedoceněný úspěch. Je vidět výborná práce trenérů Stuchlého, Černého a Klobásy. O jejich svěřence je velký zájem, odcházejí do Slavie, Sparty, Mladé Boleslavi a Liberce. Jsme rádi, že se tak skvěle prosazují, ale zároveň to oslabuje naše mužstva.“

V jednom z rozhovorů jste uvedl, že jste rád, že můžete být u obrody neratovického fotbalu. Jak se tato práce daří? Kam chcete ve městě, kde pamatují druhou ligu, dojít?

„Nedáváme si žádné velké cíle, protože ekonomická situace v klubu nám neumožňuje mít „velké oči“. Město Neratovice toho podle mého názoru pro fotbal dělá strašně málo, a jelikož nemáme ani žádného mecenáše jako je pan Ondrák v Ovčárech, je současná úroveň neratovicko-byškovického fotbalu spíše velký zázrak.“

Zatím se daří co sezona to postup. Bude se to opakovat i po skončení letošního ročníku v I. A třídě?

„Tak to by byla opravdu bomba. Zavolejte mi 16. června. Když nezvednu telefon, znamená to, že slavíme.“