Co říkáte aktuální kauze kolem zatčení Romana Berbra a dalších funkcionářů?
Když to řeknu velmi mírně, tak to bylo nemilé překvapení, protože se týkalo jednoho z nejvyšších představitelů asociace. To nelze přejít mávnutím ruky. Vyvolává to emoce a mění obraz fotbalu. V hodnocení jsem však velice opatrný i s ohledem na dřívější kauzy, ať už fotbalové či politické. Za všechny vzpomenu tu, při níž padla vláda premiéra Nečase. Tam vše nakonec vyznělo úplně jinak, než to zpočátku vypadalo. Nicméně určitá pachuť vždycky zůstane, to je jasné.

Zdá se ale, že drtivá část fotbalové veřejnosti zatčení Romana Berbra přivítala, co tomu říkáte?
Vím, že Roman Berbr nepatřil k favoritům veřejnosti, to dřív ani jiní vysocí funkcionáři, namátkou třeba Vlastimil Košťál. Oni nějakým způsobem vystupují, často velmi cíleně, a veřejnost je samozřejmě podle toho posuzuje. Veřejnost vlastně na informace z médií spoléhá a ani nemá jinou možnost. Já se to ale snažím oddělovat: když se stýkáte s nějakými lidmi, tak vás pak vidí trochu jinak, znají vás, více či méně, mají vás rádi nebo nemají, ale je to jiné, než když vás hodnotí podle jakéhosi mediálního obrazu. Prostě když něco čtu, nebo poslouchám, hodně to prosévám. A když někdo o někom napíše, že je veden k tomu a k tomu jen čistými úmysly, tomu dávno nevěřím. Na druhou stranu to není tak, že by u mne byla média jen samý lump, to vůbec ne.

Ale vidím, že vám na naší práci něco vadí, co přesně?
Novináře neodsuzuji, dělají svoji práci. Jen mi vadí lidé, kteří si na ně jenom hrají, kteří něco hlásají ve smyslu spravedlnosti a férovosti, a sami se tak nechovají. A to je strašidelná kombinace.

Za nový, čistější fotbal se staví nová platforma Fotbalová evoluce, kterou zaštítily osobnosti z řad bývalých skvělých hráčů i zkušených funkcionářů. Jak se na její vznik coby člen výkonného výboru FAČR díváte, může pohnout dějinami?
Za mě je to skvělé a zaplaťpánbůh za to. Protože jestli říkáme, že chceme čistý fotbal a chceme odstranit korupci, tak s tím se nedá přece nesouhlasit. Jsou to osobnosti, bývalí reprezentanti, to je super! Jiní už ve fotbale dávno pracují, namátkou Libor Sionko, Tomáš Rosický, Zdeněk Grygera, Karel Poborský a jiní. Ti ale za to co dělají a říkají nesou zodpovědnost.

Prý jste pravá ruka Romana Berbra?
Ach jo, to je fakt hrozný blábol. Ani by mě nenapadlo na něco takového jen pomyslet. Nicméně to někdo říká, já s tím nic nenadělám a umím s tím žít.

Proč, vylučujete to?
Samozřejmě, je to nesmysl. Už toho hodně pamatuji a vím, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Že jsem s Romanem Berbrem jednal, no to je bezesporu. Vždyť to byl druhý místopředseda svazu. Že jsme byli v jedné svazové komoře? No právě proto, ano! Ve skutečnosti jsme ale spolu mluvili zpravidla jednou měsíčně na jednání výkonného výboru FAČR. Ostatní kontakt během roku napočítáme na prstech jedné ruky. To jsou fakta, jenže tihle lidé fakta znát nechtějí a jen potřebují nepřítele. Tak si ho vytváří.

Mnozí si mohli přečíst i o vašich rodinných vztazích, manželka pracuje na FAČR. Odpovíte na to?
Rád. To je totiž přesně to, o čem mluvím. Manželka pracuje na FAČRu už zhruba pětadvacet let a já ji poznal, když už tam pracovala. A teď nějaký váš novinářský kolega napíše, mimo jiné, že pan Liba je členem výkonného výboru FAČR a světe div se, jeho manželka je pravou rukou generálního sekretáře Jana Paulyho. Prostě naznačuje, jakousi konspiraci. Skutečně, ona mu dělá asistentku. Ale ten člověk už zapomíná napsat, že moje paní byla pravou rukou i bývalého sekretáře Rudy Řepky. On zapomněl napsat i to, že to bývala pravá ruka Ivana Haška, Petra Fouska atd. A přesně v tomhle vidím naprosto zjevnou manipulaci s lidmi. A vlastně to jen dokresluje, proč zdaleka nevěřím médiím všechno, co se tam objeví.

Co na to všechno říkají okresní funkcionáři?
Ve čtvrtek jsem měl videokonferenci s předsedy okresních fotbalových svazů. Léta tady něco dělají, zadarmo, ve svém volném čase a zmíněná skupina lidí z nich dělá pitomce. Že práci pro OFS neznají pánové Koller, Šmicer nebo Baroš, to bych pochopil, a ani se na ně nezlobím a jejich iniciativu, jak jsem již řekl, vítám. Ti se na nejnižší úrovni vlastně nikdy nepohybovali. Mně vadí postoj k okresním funkcionářům třeba u Rudy Řepky, kterého samozřejmě velmi dobře znám a řadu let jsme vlastně svým způsobem i spolupracovali. Rád bych věřil tomu, že jeho pohnutky jsou jiné než jenom bažení po moci. Jedním z šéfů okresu ve středních Čechách je například notář, vážený člověk, nebyl nikdy rozhodčím. Je starší než já. Nedokáži si představit, že bych za ním šel a diktoval mu, jak má hlasovat. To je naprostá hloupost, přitom takové věci se nám snaží vnutit. Já všechny ty bývalé hráče znám, a musím říct, že si jich fakt vážím! Myslíte, že o nich nevím kdejaké historky, které se možná i staly? Ale určitě by nebylo férové, kdybych to teď začal vytahovat na veřejnost. Vadí mi u nich, že útočí na dobrovolné funkcionáře, to se mi fakt nelíbí. Já jistě nejsem svatý, ale nikomu také nekáži morálku. A žádného Mirka Dušína ve fotbale neznám, ani v té skupině v bílých košilích ho nevidím.

Ještě se vrátím k výkonnému výboru FAČR, kde vám a dalším členům někteří vyčítají, že jste hlasovali v tzv. Berbrově skupině vždycky podle jeho přání. Uznáváte?
V téhle souvislosti musím vzpomenout opravdového funkcionáře par excellence Jiřího Kubíčka z Olomouce. Za něj Morava hlasovala jako jeden muž a nikomu to nevadilo. Teď tak hlasuje skupina pana Nezvala, která zastupuje kluby za řídící komisi Moravy. Ale je to jejich rozhodnutí a mají na něj pro boha živého právo, i když se mi to nemusí líbit. Třeba když jsme chtěli, aby byla ve výkonném výboru aspoň jedna žena, tak to neprošlo. Podle mne je to špatně, dnes je běžné, aby ženy byly ve vedení čehokoli, ale asi to bylo špatně vylobováno nebo vysvětleno a prostě se to nepovedlo. Tečka.

Když jsme u výkonného výboru, jeho členům a tedy i vám je vyčítáno, že jste museli o aktivitách Romana Berbra něco vědět. A pokud ne, pak nejste kompetentní pro svou funkci…
Znám pana Berbra dost dlouho a nebýval jsem jeho vyvoleným. Z jeho strany šlo postupem času spíše o pragmatický přístup, když jsem se stal šéfem ve středních Čechách. Ale to je jiné téma. Co mohu vyloučit je, že se mě někdy v něčem snažil ovlivnit. Jestli to udělal k někomu jinému, to nemohu posoudit. A když to pak říkali rozhodčí, kteří skončili, protože na ně prý byl ošklivej, tak se musím ptát, proč to neřekli v té chvíli. Jestli má Roman Berbr problém s nějakou fakturou, tak o tom také nevím a jak bych mohl, když jsem u toho nebyl? A zeptejte se ostatních. Ostatně generální sekretář s ním byl zcela zjevně v užším kontaktu než já, tak se zeptejte třeba jeho. A nebo těch, co jsou ve výboru podstatně delší dobu než já.

Jak se aféra dotkne středočeského fotbalu, který je největší a má šedesát tisíc členů? Budou volby…
Myslím, že se to dotkne úplně všech. Přišlo to navíc v těžké době covidu-19 a následky poneseme dlouho. Řeší se aféra, a děti ani dospělí přitom nemohou hrát fotbal, to je horší průšvih. Stojí nám brankářská škola, kterou jsme v kraji skvěle rozjeli a malí kluci o ní mají obrovský zájem. Tyhle věci mě trápí víc než cokoliv jiného. Protože kauza Romana Berbra a dalších se jednou vyřeší, byť to bude běh na dlouhou trať. Koronapauza bude mít dopad mnohem silnější, bohužel. Rozhodně je to větší problém, než jestli bude předsedou svazu Vláďa Šmicer nebo někdo jiný.

Myslíte?
A co se změní pro lidi v okresech, když se změní šéf svazu? Když nastoupil Ivan Hašek do funkce předsedy, byl fotbal údolím zalitým sluncem? Ne, funkcionáři se dál snažili dělat pro svoje kluby to nejlepší, hráči dál simulovali, rozčilovali se, faulovali, rozhodčí chybovali, diváci nadávali. Fotbal je hra plná emocí a tak to bude i dál bez ohledu na to, kdo bude nebo nebude předsedou.

Hašek byl možná trochu osamocen ve své snaze, teď je tam řada osobností a vypadají odhodlaně dělat fotbal i odspodu…
V čem byl osamocen? Nikdo osobnostem nebrání, aby pracovaly. A řada osobností také již dávno ve fotbale pracuje. Jenže jestli si myslí, že změní myšlení statisíců lidí ze dne na den, tak je to bláhovost. Už teď mi bytostně vadí, že nejen z předsedů, ale ze všech okresních funkcionářů dělají svými prohlášeními pitomce. Já přitom vím, že bez těchto lidí, kteří dělají v různých komisích všechno zadarmo, se neobejdeme. Vědí to vůbec ti kluci, co ve svých kariérách dokázali úžasné věci a já za to před nimi smekám?

Jednou z velkých tváří Fotbalové evoluce je ale Rudolf Řepka a ten prohlásil, že je nutné začít odspodu a že chce kandidovat v okrese…
To je fakt kouzelné. Rudolf Řepka tyhle věci spojené s fotbalem samozřejmě zná, vždyť sám stál jedenáct let v čele fotbalové exekutivy. Jako takový by měl lidi kolem sebe v jejich nadšení usměrňovat, ale bojím se, že to neudělá. Fotbal není jen o volbách, musíte pracovat, něco pro ten okres dělat.

Jak tedy fotbal očistit, takhle to vypadá, že je to nemožné…
Není to nemožné a skupině bílých košil fandím, i já bych chtěl fair play. Ubydou nejen mně starosti. Ale fotbal je odrazem společnosti, říká se to často. Ve společnosti také ne každý hraje férově. Fotbal je živý organismus a bude žít svým životem. My jsme zvyklí, když hráč nasimuluje faul, vinit rozhodčího. Ale co ten hráč, hrál fair play? Když bude Vláďa Šmicer předsedou, přestanou simulovat? I on to zkoušel, o Barym ani nemluvím. Chápu, že každý dělá pro výhru vše. Jen by pak měli všichni při té kritice začít u sebe.

Problém jako Roman Berbr jste v podstatě měl v minulosti i vy, vaše jméno se objevilo v kauze odposlechů tehdejšího manažera Ivana Horníka. Trestán jste nebyl, přesto vám mnozí případ stále připomínají.
V roce 2004 jsem dostal obsílku, to je pravda. A dodnes to na mne vytahují, presumpce neviny jim nic neříká. Já tehdy ale udělal jednu věc. V klidu jsem si to přečetl a okamžitě jsem zavolal svému nadřízenému, předsedovi krajského svazu Pepíkovi Hadrabovi a řekl jsem mu, že okamžitě končím jako předseda komise rozhodčích ve Středočeském kraji. Udělal jsem to z minuty na minutu. A přestože státní zástupce uznal moji stížnost za oprávněnou, do funkce jsem se vrátil až po letech.

Nakonec jste se stal i předsedou středočeského svazu, největšího v republice..
Máme 12 okresů, šedesát tisíc hráčů, další členy. Je toho hodně. Do toho mám povinnosti u UEFA a FAČRu. Ale ta práce mě baví a mám výhodu, že jsem si fotbalem prošel od nejspodnějších pater. Mnozí hráči z té nové výzvy tohle neznají. Také třeba začínali v malých klubech, ale to je něco jiného.

Hlavně jste byl ale rozhodčí a ti jsou bráni jako velké zlo českého fotbalu…
Někdy mi ale přijde, že mohou za všechno. Jsem pyšný na to, že jsem rozhodčím byl. Ať mi dává cejch na čelo kdo chce. Jenže když jste rozhodčí, musíte mít odvahu udělat i nepopulární opatření, a já ji dneska často postrádám. Mám pocit, že na sobě nechají dříví štípat. Já kdysi poslal na disciplinárku místopředsedu svazu Oldu Nováka, to bylo za pana Chvalovského. Byl potrestán – na tehdejší dobu zaplatil raketu 10 tisíc – a věřte, ani pro mne to nebylo jednoduché. Tím spíš mi vadí, když se začnou ozývat rozhodčí až poté, co skončí kariéru.

Miroslav Liba se narodil 4. prosince 1958. Je bývalým prvoligovým rozhodčím, kariéru skončil na konci roku 2003, od roku 1996 byl 8 let byl na listině FIFA, od roku 2006 se po evropských stadionech pohybuje jako vyslanec UEFA při jí pořádaných utkáních. Je takzvaný UEFA Referee Observer, tedy dohlíží na výkony rozhodčích, na kontě má už přes 130 utkání soutěží UEFA, od národních mužstev, přes Ligu mistrů až po mládežnická utkání. Od roku 2013 je předsedou Středočeského krajského fotbalového svazu a od roku 2018 je členem výkonného výboru FAČR.