Pocházíte ze Zlína, bydlíte v Buštěhradu, což je na Kladensku, ale fotbal hrajete od letošního podzimu za Hostín. Jak se to všechno seběhlo?
Od roku 2010 jsem studoval na Vysoké škole ekonomické v Praze. Po škole jsem začal pracovat v IT oddělení v bance, což trvá až doteď. Před rokem jsme se s manželkou a synem přestěhovali do Buštěhradu.

A fotbal za Hostín?
Do Hostína jsem se dostal víceméně náhodou. Na pracovní akci jsem viděl kolegu s krásnou mikinou Jehla Hostín, tak jsem se s ním dal do řeči a pozval mě na trénink malé kopané. O pár týdnů později hrál Hostín přípravný zápas na nadcházející sezonu a kvůli nedostatku hráčů jsem byl pozván i já, tak jsem souhlasil. Po zápase mě kluci hned lákali, abych se k nim připojil, že jsem nehrál vůbec špatně. Zpočátku jsem nechtěl, ale řekl jsem si, že to zkusím. Zároveň hrálo velkou roli i to, že se hraje v neděli odpoledne a nenaruší to rodinné plány na víkend.

Z Buštěhradu to nemáte na zápasy čtvrté třídy zrovna kousek…
Ano, Buštěhrad je daleko, dojíždím cca čtyřicet minut na domácí zápasy, ale zatím se to dá zvládnout.

Pavel Tylšar hraje v pražské I. A třídě za Čechii Dubeč. Kromě toho se fotbalu věnuje také jako sportovní reportér Českého rozhlasu.
Návrat do Libiše? Je to otevřené, říká Tylšar. Sportem žije i mimo trávník

Podle dat v informačním systému FAČR jste obnovoval registraci. Jak vypadala vaše fotbalová kariéra před Hostínem?
Já vždy říkám, že jsem v podstatě velký fotbal nikdy nehrál. Od šesti do deseti let jsem trénoval ve Zlíně, pak jsem ale hrál celou základní školu házenou. Se začátkem střední školy jsem s házenou skončil a začal se věnovat malé kopané, což je moje hlavní sportovní náplň dodnes. Je pravda, že jsem byl ještě registrovaný několik let za Provodov B (také 4. třída, Zlín), kde jsem odehrál pár zápasů v obraně, ale to s příchodem vysoké školy zaniklo.

A kariéra v malé kopané?
Ve zlínské okresní soutěži malé kopané jsme vyhráli několik titulů. Když jsem ještě studoval, tak jsem na zápasy jezdil pravidelně do Zlína, teď už jen velmi sporadicky. Nyní hraju v Praze Strahovskou ligu, což je liga v malé kopané, podobné jako známější Hanspaulka, akorát se hraje s líným míčem, pravidla jako futsal, akorát na umělé trávě. Tam se pohybujeme s týmem střídavě v první a druhé lize. Strahovskou ligu beru jako nejkvalitnější soutěž, kterou jsem kdy hrál, a proto je to pro mě i priorita číslo jedna.

Velký fotbal vás dříve nelákal, nebo proč jste ho nehrál?
Velký fotbal jsem nehrál, protože mám za sebou už nějaké zdravotní problémy. Před dvěma lety to dokonce vypadalo, že jsem skončil s jakýmkoli sportem nadobro, ale nakonec se doktorům podařilo mě nějak dát ještě dohromady, a proto jsem rád za každý rok, co si ještě zahraju.

Miroslav Stoch v dresu Motorletu! Nastoupil už do utkání s Hostouní.
Motorlet vytáhl na Hostouň těžký kalibr, Miro Stocha!

Co říkáte na úroveň soutěže, kterou Hostín hraje? Splňuje vaše očekávání?
Splňuje. Jsem rád, že se tam třeba tolik nenaběhám jako ve vyšších soutěžích, protože nepatřím zrovna mezi ty běhavé hráče. Technická vyspělost hráčů samozřejmě není na takové úrovni, čehož se právě snažím využívat ve svůj prospěch. Právě proto jsem si vybral post středního záložníka, abych trochu ten obraz hry pozvedl, snažil se rozdat míče spoluhráčům, uklidnil trochu hru. Aby to nebyla jen klasická nakopávaná dopředu, ale abychom si také zahráli fotbal. Příjemně mě překvapila kvalita terénů v soutěži, čekal jsem to mnohem horší. Tím, že jsem zvyklý celý život na umělou trávu, tak potřebuju aspoň v rámci možností rovný povrch, což tady většinou je.

Po pěti zápasech máte na kontě devět gólů, což výborná bilance. Co na to říkáte? Nelákala by vás třeba i nějaká vyšší soutěž?
Bilance je to skvělá samozřejmě, ale nechci to přeceňovat, byl to výjimečný zápas. Pro mě ani tak není důležité, co hraju za soutěž, přestože věřím, že technicky mám na víc. Důležitá je pro mě parta a pohoda v týmu. Šel jsem do toho s tím, že si chci zaběhat a hlavně se nezranit.

Šest gólů v jediném zápase - jak se vám to vůbec povedlo? Soupeř přitom hrál na jaře rovněž třetí třídu…
Zápas začal nevinně mými dvěma střelami z hranice šestnáctky a najednou byl stav 2:0. Soupeř nehrál ze začátku špatně, mohli vstřelit gól a zápas by byl úplně jiný, ale naše údery hosté psychicky neunesli a už to s nimi šlo jen z kopce. Po poločase 4:0 již soupeř přestal běhat úplně a dával nám příležitosti zvýšit skóre. Navíc hostující brankář podle mě nikdy neviděl kulatý balón podle jeho výkonu - omlouvám se upřímnost.

Jaromír Blažek rozjíždí projekt pro mladé gólmany.
Šance pro mladé gólmany! Jaromír Blažek zve na nábor talentované brankáře

Dáváte podobné porce gólů i na malém hřišti?
V malé kopané hraju útočníka a tam jsem několik takových přídělů také už rozdal, častokrát se snažím o krále střelců různých soutěží či turnajů.

Jak byste se charakterizoval jako hráče? Jaké jsou vaše silné stránky?
Já o sobě rád říkám, že jsem rozený obránce po tátovi, protože dokážu odhadnout, kam bude soupeř přihrávat nebo kličkovat, ale postupem času jsem se spíš z nutnosti absence útočníků v týmu přeučil. Mezi mé silné fotbalové stránky patří dobré pokrytí míče a klid v rozehrávce.

Hostín v minulé sezoně spadl z třetí třídy. Je vaším cílem jako týmu se tam vrátit? Navíc by to letos mělo být jednodušší, protože třetí třídu čeká rozšíření…
Kluci mi říkali, že spadli, já jsem to neřešil. Tým spolu s fanoušky by byli samozřejmě nadšení, kdybychom se vrátili zpět. Zatím se nám daří, mohli bychom se pohybovat v té horní polovině tabulky, tak uvidíme, jak to celé dopadne.

Do jakého týmu jste v Hostíně přišel a jak jste zapadl?
Přišel jsem do pohodového týmu s dobrou atmosférou. Jak spoluhráči viděli mou, doufám, úspěšnou snahu o zlepšení úrovně fotbalu celého týmu, tak mě přijali velmi příjemně.

Z fotbalového utkání okresního přeboru Červené Janovice - Horní Bučice (8:2)
Konec s kaňkou. Řepka mizí z okresního přeboru, podle trenéra z něj roste kouč

Jezdíte i na tréninky?
Kluci se snaží trénovat jednou týdně, ale já kvůli té vzdálenosti na tréninky nejezdím.

Co děláte ve volném čase, pokud zrovna nehrajete fotbal?
Koníček číslo jedna je moje rodina, jsem pět let ženatý a mám tříletého syna. Pak je fotbal a spánek.