„Už nějakou dobu jsem o tom přemýšlel, ale během podzimu jsem se rozhodl definitivně. Bylo to těžké rozhodnutí, prožil jsem s klukama velký kus života a v podstatě jsou má druhá rodina," vypráví třiatřicetiletý fotbalista, který si ve své kariéře zakopal například i za Sokol Ovčáry či béčko Kladna, jak v něm uzrála myšlenka zamávat divizní kariéře.

Jde o konec jen v prvním týmu nebo zcela? Nebo se třeba i za čas objevíte za béčko nebo případně v jiném klubu?
Rozhodl jsem se skončit v áčku. Pokud pracovní vytížení dovolí a budu zdravý, chtěl bych ještě fotbal nějakou sezonu hrát. Nějaké nabídky proběhly, ale zatím jsem se rozhodl začít v béčku.

Takže zcela nekončíte?
V tuto chvíli nechci s fotbalem končit, jelikož mě stále hodně baví a mám kolem fotbalu i hodně kamarádů a známých.

V kariéře vás dost potrápila zranění, teď paradoxně odcházíte, přestože zraněný nejste…
Zranění k fotbalu bohužel patří a já nebyl výjimkou, ale vždy mě to na hřiště táhlo a stále táhne. Dospěl jsem k názoru, že chci mít víc času na rodinu a fotbalem se bavit na nějaké nižší úrovni.

Jak vaše rozhodnutí přijali v kabině? Přemlouvají hodně, abyste odehrál alespoň ještě jaro?
Myslím, že mé rozhodnutí respektují a chápou. Nějaké pokusy, abych pokračoval, byly, ale nyní řeším pracovní problémy a vůbec nevím, kolik budu mít volného času.

Jaký vliv měly na vaše rozhodnutí podzimní výsledky? Odcházel byste, i kdyby byl tým dole?
Přál jsem si, abychom byli co nejvýš a neutíkal jsem z namočené bárky, což se, myslím, povedlo. Naše umístění je zásluhou perfektního kolektivu výborné. Kdybychom byli dole, asi bych neskončil, nechtěl bych utíkat z boje.

Celý rozhovor s Václavem Žežulkou v pátečním tištěném vydání Mělnického deníku: Kdo by měl podle něj být novým kapitánem? Jaké nejlepší vzpomínky se mu vybaví na působení v prvním neratovickém týmu? Neplánujete do budoucna i nějakou jinou roli v klubu, třeba jako asistent nebo trenér mládeže?