Pod jeho taktovkou se po výsledkově rozpačitém začátku sezony všech kategorií rychle zlepšuje herní projev. A nejen to. „Všechny na hřišti a kolem to začalo opravdu bavit,“ hlásí dlouhodobá duše ženského fotbalu v Mělníku Stanislav Barda.

„Mělník je takové celkem velké město s obrovským fotbalovým potenciálem. Mají tam několik klubů, ale všichni hrají…,“ říká v rozhovoru, co by rád změnil, devětačtyřicetiletý rodák z Vyškova, který je ovšem už řadu let doma v Milovicích na Nymbursku.

K trénování se dostal přes své děti, nejdříve syna a později dceru. V bohatém životopise má zkušenosti s týmy chlapců i dívek. Těm naposledy předával zkušenosti čtyři roky v pražské Spartě a předtím k jeho srdci bližší Dukle.

Radku, co vás zaujalo na mělnickém fotbale?
Vůbec nic a prakticky jsem o něm nic zajímavého neslyšel. Když to vezmu obecně z pohledu člověka hrajícího fotbal mimo Mělník, tak hodnocení místního fotbalu shrnul nedávno můj dvacetiletý syn v době mých prvních tréninků zde. Lépe a přímo bych to asi sám neřekl: „Mělník je takové celkem velké město s obrovským fotbalovým potenciálem. Mají tam několik klubů, ale všichni hrají…“ Doplňte si sami. Přesně takhle jsem roky při trénování vnímal fotbalově Mělník i já, když se nám někde postavil do cesty on, nebo Pšovka. Je to samozřejmě velice zjednodušený pohled, ale je to takové to nekompromisní hodnocení, bez špetky diplomacie, které ovšem vystihuje vše. Na obranu místní kopané musím říct, že takových měst je u nás dost. Jedním z mnoha jsou například Čelákovice, kde je cítit obrovský potenciál. Také zde jsou dva kluby a kde nic, tu nic. Jednoduše – Mělník má na víc!

Kdo vás tedy na Mělník přivedl?
Náhoda, kamarád a dá se říct i lidská křivárna. Ze Sparty jsem díky jednomu ambicióznímu člověku, kterého jsem špatně odhadl, odešel velice zklamaný, ale to už je naštěstí pryč. Dostal jsem několik pěkných nabídek k trénování, které mě opravdu potěšily, ale s díky jsem je odmítl. Prostě mi už nějak nevadilo skončit a nebo si alespoň od toho všeho na čas odpočinout. Ono je to vážně potřeba, protože ať trénujete kdekoliv, vždy je tam minimálně jeden řekněme jedinec, který z osobního prospěchu a nebo v lepším případě z pouhé hlouposti dělá vše proto, aby to nefungovalo. Kamarádi kolem se také zajímali o můj konec v ACS a dva si přímo řekli o spolupráci. Vyhověl jsem oběma. V pondělí se snažím stíhat tréninky starších žáků Čelákovic, ale větší část energie jsem se nakonec rozhodl věnovat místnímu ženskému fotbalu. Nejdříve jsem to tady chtěl jen omrknout a říct k tomu pár rad a připomínek ke zlepšení. Ale když jsem viděl po prvních trénincích ten potenciál a holky nadšené do fotbalu, snad více než jinde, zase jsem v tom začal lítat. Rozhodla i maličkost. Mám totiž Mělník nostalgicky rád. Jako kluk jsem jezdil z jihomoravského Vyškova na prázdniny k babičce do nedaleké Dubé. A tak to tu znám vlastně od malička.

Prozradíte své vize v mělnickém klubu? V zápasových hodnoceních často píšete o mělnické raketě, proč?
To jsou témata na hodiny povídání. Přišel jsem na Mělník a když už to tady budu dělat, tak nejlíp, jak umím. Do klubu jsem nahlédl a hned mi bylo jasné, že to je obrovská výzva a zároveň možnost v našich domácích podmínkách zkusit postupně z minima dosáhnout maxima. Výsledkem práce musí být klub, který plní to, co od něj rodiče, hráčky, zástupci města, prostě všichni očekávají a zároveň se mu vynaložená energie a peníze vyplatí. Klub, kde trenéři jdou stejnou cestou a naplňují koncepci a filozofii výchovy hráček, která je jasně nastavena. Vše pak musí logicky klubu generovat kvalitní A-tým žen a zároveň se budou vytvářet podmínky pro stabilní ekonomiku klubu, zlepšení podmínek pro hráčky, ohodnocení trenérů, účast na různých finančně náročnějších akcích a turnajích, které si dnes nemůže klub dovolit. Je jasné, že to nebude ze dne na den a ta spousta práce chvilku potrvá. Mělnická raketa zažehla jeden motor. Aby vzlétla je teď potřeba velká trpělivost, nenechat se otrávit a překonat pomyslný bod zlomu. Bude to opravdu těžké a až to přestane být těžké, tak to bude dobré. Pak je však potřeba pokračovat a nespokojit se s pouhým zlepšením. Prvním dobrým krokem pro rozvoj ženského fotbalu a nastartování pomyslné rakety, je dělení financí v klubu na peníze zvlášť pro kluky a zvlášť pro holky.

Můžete nastínit, jak chcete tyto vize naplňovat?
Jsem zde a chci s kolegy vybudovat pro holky klub, za který budou rády hrát a nebudou muset odcházet za vyšším stupněm kvality jinam. Plně se věnuji týmu juniorek, zároveň se pak snažím věnovat i tréninkům ženského týmu. Zde spolupracuji s jejich trenérem René Finkousem. On je dalším důležitým bodem mého působení zde a už dnes zaručuje potřebnou kvalitu. Svěřenkyně pod ním to nejen baví, ale celý tým působí velice sympaticky, pohodově a musím říct, že kvalitou mě tým žen překvapil. Samozřejmě v dobrém světle a to jak po sportovní, tak po lidské stránce.

Část času věnujete i žákyním, že?
Zatím ale nejméně. Ty trénují pod vedením dvojice mladých trenérů, kteří kromě svého trenérského rozvoje postupně rozvíjí i jejich fotbalové dovednosti podle koncepce, kterou zde pomalu dostáváme do praxe. Kluci se snaží a je to vidět. Uvědomují si, že žákyně budou do budoucna pro rozvoj ženského týmu nejdůležitější.

Budete chtít přidat i nejmenší kategorie přípravek?
Ano, v současnosti mají holky volbu hrát pouze v klukovských týmech, což může některé hned zpočátku odradit. Prvním důležitým krokem je přivést k nám více hráček z okolí a dívčí kopanou na Mělnicku začít koncepčně směřovat. Hledat skutečné talenty, nadšence a pracanty. Ty holky jsou strašně roztroušené všude kolem a mají tam většinou pouze role takzvaného komparsu.

Co si pod tím představit?
Něco ve smyslu - my kluci ti nahrajeme a ty nám to vrátíš. Rozvíjí se pouze omezeně. Pokud je dostaneme k nám, budou hrát spolu a hlavně budou na hřišti muset hrát kompletně vše, co za ně dnes mnohdy dělají kluci a jenom to je posune. Tím neříkám, že hrát s kluky je špatné. Ne, pokud zde dívka má stejnou roli jako ostatní a pokud ji plní a neulehčuje si to. Tohle zvládá plnit a uhlídat to velice málo trenérů, kteří dovedou tu holku v týmu plně komplexně rozvíjet. Většinou holky převyšují kluky v těch nejmenších kategoriích, ale pak se vše otáčí a trenér jim hledá místo už jenom, aby byly pro tým užitečné. To jsou ty nahrávačky vpředu a obránkyně, co vše odkopnou a nikdo přes ně nepřejde. Daří se tím projít jenom obrovským dívčím talentům, které jsou pro trenéra a jeho tým rozdílovými. A tady je to o štěstí na koho narazíte. To chceme podchytit a snažit se vyhasínající talenty zachránit pro nás a potažmo pro náš fotbal. Doufáme, že kvalita a atmosféra v klubu holky přesvědčí k nastartování a nebo restartu jejich kariéry tady u nás. Doplnit počty je momentálně alfou a omegou. Musíme to trpělivě přežít. Mezitím máme čas nastartovat vše, co je potřeba, aby fungovalo.

Konkrétně?
U hráček a trenérů změnit přístup k trénování ve smyslu – nejsme kroužek, ale sportovní klub – nejsme Barcelona, ale budeme alespoň jako Barcelona trénovat a hrát. Ihned po mém příchodu jsme v trénincích udělali několik změn vzhledem k jejich malému počtu v jednotlivých kategoriích. Netrénujeme teď ani tak ročníkově, ale snažíme se především, aby kvalita trénovala proti kvalitě. Různě to spojujeme a zatím to funguje. O našich tréninkových směrech a vizích zatím více mluvit nebudu. On nad tím stejně většinou každý mávne rukou a řekne, že se děláte akorát zajímavým. Rád udělám rozhovor po boku svých nových kolegů, ale až to bude opravdu fungovat a bude vidět pořádný kus práce v praxi.

Co je tedy vašim cílem?
Bude to občas znít jako fráze, ale za to já nemohu, že to papouškují trenéři, kteří v tom pak nic nedělají. Takže stejně jako většina klubů chceme z holek vychovat především slušné lidi a pak sebevědomé hráčky. Kolik spolků má tohle v našich končinách ve svých etických kodexech a pak to většinou končí řvaním na rozhodčího a hráče, výlevy vzteku, nefungujícím týmem na úrovni mazáctví, simulováním, vyhráváním za úplně každou cenu, neúctou snad k úplně všemu a spoustou dalších parád, které dnes a denně bohužel vidíme i v mládežnickém sportu a fotbale zvlášť. Každý trénink již dnes zaměřujeme na rozvoj techniky, rychlosti a herně taktických dovedností. Pracujeme hodně s hlavou a snažíme posouvat hráčky k samostatnému, rychlému a také správnému řešení situací. To pořadí je zde zcela zásadní a je to následně i deviza do života. V neposlední řadě pak musí mít trénink neustálé tempo a hráčky musí vědět u každého cvičení - proč to dělají, proč je to tak důležité. Dobrý trénink vám ovšem nezaručí vše a je potřeba, aby to celé někdo zastřešoval, financoval, jednal za klub a zajišťoval vše potřebné jak trenérům, tak hráčkám a rodičům. A tady je další důležitý člověk, který mě svým přístupem a vystupováním přesvědčil, že to vše snad bude mít smysl. Veškerou činnost neoblíbených administrativních fotbalových aktivit pro nás vykonává Stanislav Barda, se kterým jsem si od začátku lidsky sedl. Nezbývá než doufat, že nám to vydrží. To říkám jenom s ohledem k mým mnohaletým zkušenostem s lidskými charaktery všeho druhu. Standa je takové srdce týmu, kterému pak nezištně a spolehlivě pomáhá jeho bypass Tomáš Karda. Bez nich by zde dívčí fotbal již neexistoval. Jsem také rád, že jsem v ženské sekci nenarazil na jedince, který je vždy a všude a dělá vše, aby to nefungovalo.

V minulosti dívky FC Mělník úspěšně dobývaly zahraniční turnaje. Bude vás lákat i tato výzva?
Tyhle turnaje jsou super. Jako výzvu je moc neberu, ale jsou spíše odměnou pro všechny za práci v sezoně. Myslím, že tu opět nejde ani tak o výsledek, který vám dnes už obdiv ostatních rozumných účastníků nezaručí, ale spíše o předvedenou hru a celkové vystupování týmu navenek. Je to také skvělá možnost sledovat zahraniční konkurenci a porovnat se s ní. Člověk si téměř vždy odveze něco pro další zlepšení. Většinou jde jen o maličkosti, ale z těch je to vše postaveno. Takže jsem určitě pro některý z turnajů a máme ho v plánu.

Jaký je celkově váš pohled na ženskou kopanou, která v očích fanoušků získává stále větší popularitu?
Jsou lidé a je jich pořád ještě hodně, kteří dají oči v sloup se slovy, že na ženský fotbal se nedá koukat. Jiní řeknou, že je to nezajímá a ať si ženský dělají, co chtějí. Pak přijdou řeči o feminismu, plotně a tak dále, ale ten kdo ženskou kopanou viděl na nějaké vyšší úrovni, bude reagovat už s větším zájmem. Ano, ženský fotbal se velice rychle šíří světem a ženy už téhle krásné hře podléhají taky. Nedávno pro ně fotbal znamenal pouze nudnou hru, při které se honí dvaadvacet borců za kuličkou a přitom se vzájemně mrzačí. Ženy nechápaly muže, jak se jim to může vůbec líbit. Pokud některá určila v tomhle moudru správně číslovku, byla rázem považována téměř za experta, a když se k tomu ještě dvakrát po sobě na plácku za barákem trefila do míče, už byla v reprezentaci. Fotbal v podání žen letí strmě vzhůru a začíná nečekaně konkurovat tomu mužskému nejen v zájmu o něj, ale v současných mládežnických kategoriích už i herní kvalitou.

Jak jste se od kluků dostal k dívkám?
To mají za následek dvě po sobě jdoucí události. Nejdříve jsem někde náhodou viděl hrát přípravku holek Dukly a přesto, že je kluci roznášeli na kopytech, ty holky se snažily, bavilo je to a ještě u toho vypadaly tak nějak dobře. Poté naše dcera, která šla do druhé třídy, pronesla velké přání hrát fotbal. To jsem zprvu bral s hodně velkou rezervou a napadlo mě, že si tu její chuť trochu vyzkouším. Tenkrát jsem kvůli ní skončil s trénováním kluků v Zelenči. Chodili jsme na Julisku a zároveň jsem chtěl jako rodič i trenér vidět v akci konkurenci v podání pražských „S“. Chodila téměř každý všední den trénovat někam jinam. Tohle trvalo snad dva měsíce a hezký podzim přešel do vlezlé a studené zimy. Jednoho obzvláště hnusného dne, kdy se ani mě nikam nechtělo, jsem provedl zásadní zkoušku. Povídám dceři cestou ze školy, že abychom šli domů, že je hnusně, a že si uděláme něco dobrého na zub a budeme koukat hezky v teplíčku na nějakou pohádku. Odpověděla jasně a přesvědčivě – já chci na trénink! A tak bylo rozhodnuto. To jsem ještě netušil, co vše zažiju v ženském fotbale.

Jak vidíte budoucnost ženské kopané nejen v Mělníku, ale obecně ve společnosti?
Ženy a fotbal? V našem mládí to holky s míčem prostě neuměly a ani se moc nesnažily to umět. Tohle zůstalo hluboko zakořeněno. Spousta chlapů nedovede překousnout, když si přijdou někam zahrát fotbálek a ona je tam přehrává ženská nebo dokonce malá holka. Dnes klukovské týmy prohrávají s holkama, jako by se nic nedělo. Tohle si moje generace neumí vůbec představit. Vždy, když porazíme nějaké kluky, tak si říkám, že se tam musí hrozně špatně trénovat. Na nejvyšší úrovni už je ženský fotbal opravdu atraktivní na koukání, ale pozor ještě atraktivnější je v kvalitních mládežnických týmech. Je to dáno tím, že zde hráčky procházejí již vyloženě fotbalovými tréninky a jejich kvalita je o další level výše oproti dnešním ženám. Stále ještě někteří experti tvrdí, že si holky chtějí hlavně hrát. Mé zkušenosti potvrzují, že když holky hrají fotbal, tak ho chtějí opravdu hrát a nemají zájem o nějaké tréninky s paci, paci, pacičky, ale chtějí trénovat fotbal. Ta hra jim prostě sedí. Více bych to nechal všeobecným, nekonečným a občas dost únavným debatám plných dokola opakovaných mouder.

A budoucnost ženského fotbalu v Mělníku?
To jsme teď vlastně my a její osud je momentálně v našich rukou. Budeme pracovat, a pracovat, a pak se uvidí…

Vzkázal byste na závěru něco fotbalové veřejnosti v Mělníku a okolí?
Že teď potřebujeme vaši podporu úplně nejvíc. Doplňte posádku naši rakety, která se nebude bát překonat překážky, než vzlétne vzhůru. Pokud máte ve svém okolí dívku, která má chuť hrát v budoucnu fotbal za ryze dívčí tým a nechodit pouze do nějakého čutálistického kroužku, mít kvalitní tréninky jako nejlepší světové a naše ženské týmy, být maximálně zápasově vytížená, hrát možná jednou fotbal v nejlepších klubech, kde vás momentálně nechtějí, nebo si tam ani netroufáte, a především chtít se opravdu zlepšovat, pak jste tu dobře a přijďte s ní k nám na zkoušku, pokud to nezvládne sama. Každou středu v 17.00 hodin, po domluvě i jindy, máme kapacitu si vás na tréninku vyzkoušet, a pokud uvidíme chuť a radost hrát tuhle hru, tak máte možnost udělat důležitý krok ve své fotbalové kariéře. Naskočte do dívčího týmu mělnického FK, kde se vám budeme plně věnovat. Obracím se i na vás trenéry, kteří cítíte, že chcete dělat fotbal jinak, než je u nás obvyklé. O cestě, kterou zde nastavujeme a celkové koncepci, budeme informovat. Hráčkám, rodičům a všem, kdo se kolem táhle fotbalové partičky pohybují, pak děkuji za výkony v podzimním období, které velice oceňuji. Buďte trpěliví, vydržte a staňte se hlavními hrdiny a také svědky postupného přerodu našeho týmu. Čeká nás spousta dobrodružství, protože ve fotbalovém prostředí o ně není nouze. Můžu s kolegy slíbit ještě mnohé porážky, ale udělám vše pro to, abychom je přetavili ke splnění našich cílů a Mělník se mohl brzy pyšnit kvalitním fotbalovým ženským a dívčím klubem.