Osobnost Deníku
Přečíst článek >

V Slovanu ale jen nehrajete…
Již nějakou dobu občas vypomáhám Petře Polákové s trénováním starších žáků a od nové sezony jsem si vzal na starosti dorostenecký tým.

Co vás k trénování dorosteneckého týmu přimělo?
Měli jsme hodně hráčů, kteří museli vzhledem k věku odejít ze žákovského týmu. Dorostenecký tým působil všelijak bez velkých fotbalových úspěchů na konci výsledkové tabulky. Tak jsme po konci minulé sezony změnili vedení a nastavili dorostencům nový režim. Většinu kluků jsem znal a věděl jsem, že fotbalový potenciál tam je, jen bylo potřeba tomu dát řád.

Jste svým svěřencům věkem blízko, jak jste si u nich získal autoritu a jak si ji udržujete?
Zřejmě velkou roli hraje to, že se s nimi znám už od jejich působení v týmu starších žáků. Do trénování jsem šel s velkými obavami, ale nakonec jsme to společně zvládli. Snažím se mít s klukama dobrý vztah, jednám s nimi na rovinu – jako rovný s rovnýma. Jsem typ člověka, který dovede chválit, ale v krizové situaci i zařvat. Rozhodně si umím zjednat v týmu pořádek, i když třeba tykání se nebráním.

Jaký jsou na tom kluci jako tým?
Náš dorostenecký tým čítá patnáct hráčů. Pevné pětičlenné jádro tvoří spolužáci ze školy a mohu o nich říci, že jsou velice fotbaloví. Tito kluci už zkoušejí ve svém věku hrát i s naším A-týmem. Mám tam ale i kluky, kteří nejsou tak fotbalově dobří, ale zato mají ambice být tahouny týmu a partu stmelují. Zjistil jsem, že stačí psychologicky zapůsobit na tyto kluky a ti fotbalovější se připojí. Přestože i v našem týmu jsou celebrity, nikdy si nedovolí z týmu vybočit a jít proti ostatním. Myslím si, že se nám zatím daří hrát fotbal, na který se dá dost dobře koukat.

Za dobu vašeho působení hornobeřkovičtí dorostenci přímo raketovou rychlostí vyletěli z posledních příček výsledkové tabulky až na její špici. Můžete prozradit tajemství tohoto velkého úspěchu?
Předně musím říct, že tohle z nás nikdo nečekal a ani to nebylo naším cílem. Za cíl jsem si dal vychovat některé kluky pro dospělý fotbal. Na prvním místě je u mě výkon a charakter hráče, až poté se zabývám umístěním v tabulce. Velkou roli v naší cestě vzhůru určitě sehrálo především to, že se s klukama známe už dlouho a víme, co od sebe navzájem můžeme očekávat. Podle mého názoru je pro úspěch velice důležitá kvalita týmu a dobrá motivace.

Jak se vám podařilo kluky tak dobře namotivovat?
Krátce před podzimní částí této sezony jsem připravil klukům tvrdý tréninkový dril, který byl ve svém závěru korunován velkým úspěchem, který jistě kluky hodně namotivoval. Podařilo se nám zorganizovat přátelské utkání s týmem dorostenců z Itálie, kteří mají za sebou hodně fotbalových úspěchů na mezinárodní úrovni. Z našich soupeřů z Compresiaro Miscano už na první pohled sálalo sebevědomí a zkušenosti, ke kterým naši kluci vzhlíželi téměř s otevřenou pusou. Dokázali jsme je správně povzbudit a stalo se to, co asi málokdo očekával. Zápas se ani nedohrál, neboť soupeři se nedokázali vyrovnat s tím, že jsme vyhrávali o tři góly a měli řadu neproměněných šancí. První mistrovské utkání v nové sezoně jsme také vyhráli, sice po penaltách, ale otočili jsme nepříznivý výsledek z 1:3 na 4:3 po pokutových kopech. Jsem rád, že kluky tyto úspěchy neukolébaly, ale spíš namotivovaly k další práci na sobě.

V podzimní části jste neprohráli.....
Ano, zatím jsme pouze vyhrávali. A chceme tento stav udržet až do konce sezony. Je jasné, že i prohra může přijít. Já ale věřím, že bychom to ustáli. Říká se, že dobrá parta se pozná podle toho, jak se zachová, když prohraje.

Trochu z jiného soudku – občas se objevují názory o stoupající agresivitě nejen v běžném životě, ale i ve sportu. Ve fotbale se pohybujete už nějaký ten pátek, setkal jste se s agresivitou na hřišti?
Ve fotbale by se mělo jednat o zdravou soutěživost. Ale přiznám se, že jsem se i já sám s agresivitou setkal při jednom mistrovském utkání, které jsme s naším dorosteneckým týmem přijeli sehrát na hřiště jednoho nejmenovaného fotbalového klubu v mělnickém okrese. Soupeřovi hráči špatně snášeli pro ně nepříjemný vývoj zápasu a jednali hrubě nejen s našimi dorostenci, ale jeden z nich si troufl atakovat i mě. A jejich trenér je v jejich zvláštním chování ještě podporoval. Přiznám se, že jsem z toho měl velice nepříjemný pocit.

Jak byste vy sám řešil podobný případ, pokud by se objevil ve vašem týmu?
Na klukách poznám, když jsou ve hře s něčím nespokojeni a hrozí, že projeví svoje negativní emoce na hřišti. V ten moment stahuji toho hráče na střídačku a tam se snažím s ním celou věc stručně probrat a zklidnit ho.

A vy jako rodič – podpořil byste svého potomka, pokud by se rozhodl pro fotbal?
Syn mojí přítelkyně už fotbal hraje a já doufám, že ani ten menší neporuší rodinnou tradici a bude se fotbalu věnovat. Nebudu ho do fotbalu nutit, ale rozhodně ani od fotbalu z jakýchkoliv důvodů odrazovat.

JITKA ŠVECOVÁ