Naprosto suverénně zvítězil současný lodivod Obříství Libor Tichota. Dle respondentů umí pořádně vypěnit, je při zápasech hodně slyšet, zvládne se ale za své chyby i omluvit a uznat je.
„Když jsem si minulý týden přečetl, že vybraní rozhodčí budou odpovídat na dotaz, kdo je nejemotivnější kouč, věděl jsem, že u většiny budu zvolen já,“ počítal s vyzpovídáním od naší redakce kormidelník Sokola, který i zároveň objasnil, proč tomu tak je: „Skutečně umím být hodně emotivní a ozvu se, když cítím křivdu na svůj mančaft. Na druhou stranu jsem po zápasech v naprostém klidu, rozhodčímu i soupeři podám ruku a normálně se spolu bavíme. Když mám pocit, že jsem opravdu přestřelil, sudímu se dodatečně omluvím ještě jednou, třeba přes telefon.“
Trenér Tichota má za sebou také fotbalovou kariéru, jako hráč byl vyloučen překvapivě pouze jednou. A to se mu prý disciplinární komise ještě za nesprávné posouzení omluvila. I na střídačce se kouč zatím přes své emotivní chování vyhýbá výrazným trestům.
„Jsem prostě takový. Fotbalu se věnuji od sedmi let, prožívám ho. Mrzí mě však jeden z posledních incidentů, který jsem měl s rozhodčím Josefem Pixou, podrobněji problém ale rozebírat nebudu. Potrestal jsem se sám,“ vrací se k podzimu Libor Tichota.
Kouč Obříství u většiny arbitrů při rozhodování vyhrál, zároveň ale nebyl jediný, na koho si soudci vzpomněli. Mezi odpověďmi zazněla také jména Jiřího Guttenberga (Mšeno) či Jiřího Kaisera (Hořín).
„Za výbušného kouče se bohužel považovat musím a hlavně vůči hráčům. Vždy si před utkáním řeknu, že budu v klidu, ale stejně je tomu od úvodního hvizdu naopak. Zařvu, když si náš hráč neplní své povinnosti a když udělá nesmyslnou chybu. K rozhodčím jsem ovšem korektní, protože to vyžaduji i po svých svěřencích. Navíc šla kvalita sudích nahoru, už zdaleka nedělají takové věci, které se v okrese děly třeba před deseti lety,“ říká trenér Mšena Jiří Guttenberg.
Výbušní trenéři mají ale i jednu cennou vlastnost, stejně jako fotbalisté - bouřliváci, kterým jsme se věnovali před týdnem. Umí totiž svým chováním probudit i v naprosto klidném hráči neústupného bojovného buldoka, přes kterého útočníci soupeře zkrátka nepřejdou. Proto jsou zapotřebí. I kvůli nim se chodí každou sobotu na fotbal. Bez nich by neměl správnou šťávu.
Slavoj Tichý, předseda disciplinární komise: „Pokud mě nezrazuje paměť, žádný vážný prohřešek jsme v rámci trenérů řešit snad ani nikdy nemuseli. Žádné fyzické napadení nebylo a spíše se jednalo o různé slovní urážky, které si daný člověk uvědomí třeba až po zápase. Někteří trenéři to zkrátka takhle mají postavené, jsou emotivní a výrazné emoce jsou jejich součástí. Znovu ale musím konstatovat, že i v této věci je Mělnicko naštěstí klidným okresem.“
