Hořín - Trenér Jiří Kaiser a vedoucí mužstva Karel Holý kolem sebe natáhli lidi, kterým hořínský fotbal nebyl lhostejný. V současnosti se tak Hořínští těší z nového areálu, A–mužstva ve III. třídě a snaží se o vybudování mládežnické základny. Co na to všechno říká Jiří Kaiser?

Po sestupu z přeboru vás každý řadil ke kandidátům na prvenství, ale po polovině soutěže je to trochu jinak?

Ze sportovního hlediska by Hořínu určitě okresní přebor slušel, ale realita je poněkud jiná. Mužstvo není vyspělé a v krizových situacích nehraje jako jeden tým. Na druhou stranu nikdo na kluky nekladl břímě, že musí postoupit hned v následujícím roce. Cíl byl hrát o špici a to se daří, i když odstup od nejlepšího celku Nové Vsi je značný.

Před sezonou odešel jen Cífka na Pšovku. Tým okolo Ondry Kettnera měl určitě na víc než čtvrté místo.

Dnešní Hořín není jen Ondra Kettner, i když je bezesporu lídr mužstva a jsem rád, že po sestupu zůstal. Zdeněk Cífka chtěl hrát na Pšovce, a to jsme mu umožnili. Jeho roli na sebe vzali jiní hráči, a to Richard Polanský a probuzený střelec Jirka Rulec. Příležitost se ukázat dostali další mladí hráči převážně dorosteneckého věku a momentálně čtvrté místo se ztrátou dvou bodů na druhý Cítov není špatným výsledkem, i když víme, že bodů mělo být víc.

Inkasujete hodně gólů.

Hra dopředu není špatná, ale mužstvo špatně brání. Problém je už při dorozumívání se v obrané linii a po většinou špatné řešení vzniklých situací. Opakují se stejné chyby, které si mnozí hráči nepřipouštějí a příčiny hledají jinde než v sobě samých.

Přitom v úvodním kole jste převálcovali Ledčice 8:0 a vše vypadalo velice dobře.

Zápas nevypadal tak jednoznačně. Domácí měli ze začátku více ze hry, ale my jsme dávali góly a dařila se i kombinace. Do čeho jsme kopli, to tam spadlo.

V prvních pěti kolech se vám dařilo, výjimkou byla prohra v Dolanech.

V Dolanech přišla první sprcha a ukázalo se, jak jsme psychicky silní. Dobrá hra a šance, které se neproměnily. Pak nedůslednost a naivita v naší obraně nás připravila o lepší výsledek. Vytvoříme si spoustu brankových příležitostí, ale nejsme schopni přesně a chladnokrevně zakončit. Jako na běžícím pásu jsme zahazovali šance v zápase s Obřístvím a pak pokračovali dál v první půli v Nelahozevsi. Vyvrcholení nastalo v zápase s Cítovem.

To byla nečekaná porážka (2:5).

Do dvanácté minuty dvě více než stoprocentní šance a pak dva laciné góly mužstvo položily. Po poločase další hrubé chyby a debakl byl na světě. Další velkou změnou bylo zeštíhlení kádru. Bez udání důvodu skončilo pět hráčů, kteří nastupovali v základu nebo jako první střídali a měli být oporami týmu. V polovině podzimu tedy dochází k přestavbě mužstva.

Nečekala se ani jasná prohra v Sazené a hodně krutý byl domácí debakl s vedoucí Novou Vsí.

Tyto zápasy jsou jako přes kopírák – nedůslednost, nezodpovědnost a bez větší obětavosti pro tým. V Sazené jsme inkasovali už ve druhé minutě a pak jsme hráli hodinu o deseti. Přesto jsme mohli do poločasu vést a zápas by se vyvíjel jinak. V zápase s Novou Vsí byl průběh podobný. Věděli jsme, co musíme hrát, ale vše se do 15. minuty sesypalo jako domeček z karet a od té doby jsme byli všude druzí a soupeř nám udělil lekci.

V závěru soutěže jste měli také problémy s úzkým kádrem.

Před začátkem sezony jsme oslovili několik hráčů, kteří měli být přínosem pro náš tým, ale ukázalo se, že to byla špatná sázka. V průběhu sezony se ukázal charakter těchto hráčů. Svým přístupem a docházkou na zápasy a tréninky všem dokazovali, jaký mají zájem hrát v Hoříně, a tak bez udání důvodů skončili. Také tato zkušenost nás vede k tomu, že je zapotřebí pracovat s těmi, kteří jsou místní a tvoří dnes výbornou partu.

Na pováženou je fakt, že jste prohráli se všemi před vámi. To není nejlepší vizitka jednoho z favoritů.

Vizitka favorita, která nám byla přiřknuta, se odráží spíše z doby minulé, než z té jaká je dnes v Hoříně. Pracujeme s tím, co máme k dispozici. Jsme za to rádi, protože hrají kluci, kteří zde vyrostli a kteří zde chtějí hrát. Navíc každý z těchto kluků se podílí na budování klubu jako takového. To, že jsme prohráli se všemi, kteří jsou před námi, mělo své důvody, které jsem zhodnotil již v předešlých odpovědích. Na druhou stranu vím, že i když se nedaří, dokážeme zabrat. To se ukázalo v zápase v Kralupech, kdy jsme v poločase prohrávali 0:2 a nakonec jsme mohli i vyhrát.

Současný Hořín není ale jen áčko. Opět jste založili přípravku.

Jedním z postupných cílů bylo znovu založit mládež, která byla zrušena, a tím opět začít vychovávat nové nástupce pro náš oddíl. V dubnu se uskutečnil nábor, do kterého se přihlásilo čtrnáct dětí v rozmezí pěti až deseti let. V červnu při oslavách osmdesáti let hořínského fotbalu se uskutečnil jejich první zápas, který jsme sice prohráli, ale odstartovali jsme si tím cestu, kterou bychom chtěli ještě rozšířit o žákovské družstvo. Máme na co navazovat, vždyť pět hráčů z přípravky ze sezony 2000/2001 je dnes v kádru našeho prvního mužstva.

Podařilo se vám stabilizovat klub, který před dvěma lety každý odepisoval. Jak hodnotíte tyto dva roky?

Nejprve přišlo důležité rozhodnutí, že fotbalově bude mužstvo postaveno na našich odchovancích, kteří do té doby působili v B-týmu nebo vůbec nehráli. Prioritou se nám stal areál, který prošel velkou změnou. Fotbal to je také zázemí a tomu jsme vše podřídili. Nebylo lehké sejít tak hluboko a začít od nuly. Naštěstí zůstalo několik nadšenců, kteří klub opět postavili na nohy. Dnes se můžeme těšit z dobře vykonané práce.

Myslíte asi dostavbu areálu?

Hlavním cílem bylo sehnat peníze na opravu fasády po povodních a předělat okolí klubovny. Díky poskytnutí dotace z fondu sportu a volného času Středočeského kraje ve výši 170 tisíc korun jsme mohli začít uskutečňovat náš záměr. Vedle opravy fasády jsme začali s rekonstrukcí okolí kabin a klubovny. Vše podřizujeme tomu, aby to, co zde budujeme, nebylo jen ku prospěchu fotbalu, ale i ostatním lidem z obce. Touto cestou bych rád poděkoval všem sponzorům, kteří nám pomohli a všem opravdovým fotbalovým nadšencům, kteří nás podporují a zároveň se podílejí na opravách a úpravách našeho areálu.

Jaromír Hejna