Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Drtivou většinu zápasů své fotbalové kariéry absolvoval Jan Blahut na postu útočníka, kde si získal pověst docela úspěšného střelce. Pětadvacetiletého kanonýra po angažmá v několika klubech převážně na Mělnicku oslovila nabídka z Kostelce a od letošního srpna se stal členem kádru SK Labský v I. B třídě. K rozhovoru jsme se sešli po brandýském zápase, v němž jeho tým nestačil na jeden z předních týmů tabulky.

Jaké jsou vaše první dojmy z nového týmu?
Z prostředí v Kostelci mám dobrý pocit. Hráči se k sobě chovají velmi slušně, hlavně v případech, kdy se nedaří. V klubu vládne rodinná atmosféra i ze strany vedení.

V kosteleckém kádru jste se v srpnu objevil nejen vy, že?
Máme vlastně nový tým, do klubu přišlo v létě dost nových tváří. Pochopitelně si na sebe zatím ještě zvykáme. Také se učíme pro mnohé nový styl hry. Každopádně se mi líbí, že trenér má vizi a snaží se vybudovat tým nejen pro jednu sezonu.

Jak jste sám spokojený se svými výkony?
Momentálně hraju s menším rizikem, jelikož jsem po vážné zlomenině ruky. Tu jsem si přivodil v květnu na tréninku a ještě není plně doléčená. Poznamenalo mě to hlavně, co se týká osobních soubojů, do kterých teď chodím s obavami a tak napůl.

V Kostelci se – na rozdíl od jiných klubů – poměrně často objevují hráči tmavé pleti. Jak spolu vycházíte?
Pro tým jsou tihle kluci určitě přínosem. Mají trošku jinou mentalitou a návyky, ale jsou to pohodoví kluci a rozhodně nezkazí v kabině žádnou srandu. Pravdou je, že u Raymonda (Owusu) je trochu na překážku jazyková bariéra. Máme však v týmu několik kluků, kteří ovládají dobře angličtinu, takže si vždy vše potřebné povíme.

V sobotu jste se představili v Brandýse a do přestávky jste domácím odolávali úspěšně, že?
Ve čtvrtek nám vypadl jediný stoper, tudíž musel trenér zamíchat obrannou čtyřkou, do které jsem se tak dostal i já. První poločas jsme odehráli z větší části podle toho, co jsme si v kabině řekli. Včas jsme přistupovali k hráčům a každý si plnil své defenzivní povinnosti.

V obranné hře jste hráli zodpovědně, ale směrem dopředu to už bylo slabší…
Věděli jsme, že proti nám stojí ofenzivně silný tým, proto jsme nechtěli otevírat hru. V přestávce nás trenér upozorňoval hlavně na standardní situace, ať se jich snažíme vyvarovat. Což jsme si snad ani jeden z nás nevzali k srdci a během prvních pár minut druhé půle ze standardek dvakrát inkasovali.

Myslím, že to byl rozhodující moment zápasu…
Těžko říct, zda to byly chyby konkrétních hráčů. Jednoduše – tyhle dvě standardky jsme organizačně ani takticky nezvládli. Zamávalo to s námi především psychicky a ve zbytku zápasu jsme navíc z větší části odešli fyzicky. Naopak soupeř dostal chuť do hry, uklidnil se a začali se bavit fotbalem.

Po průběhu první půle je pro vás skóre 0:5 asi zklamáním, že?
Nemůžu říct, že někteří hráli lépe a někteří hůře. Jako kolektiv jsme hlavně ve druhém poločase propadli a soupeř si připsal spravedlivé tři body. Porážka tímto způsobem je pro nás samozřejmě potupná, ale soutěž se teprve rozjíždí a zbývá mnoho zápasů. Proto si nemyslím, že bychom z prohry měli vyvozovat nějaké hlubší závěry.

Jak se vám líbil Brandýs?
Myslím, že to je tým, který může hrát vyšší soutěž. Po prvních zápasech, v nichž se ukázali favorité v podobě Pšovky a Brandýsa, se mi rozhodně zdá hra Brandýsa vyzrálejší a líbivější. Podle mě je hlavním favoritem.

KAREL HORŇÁK