Odchovali ho pro fotbal doma v Obříství. Vedle bratrů Petra a Josefa se rychle učil zvládat fotbalové čáry, máry. V mateřském oddíle nezůstal dlouho. Zájem o něj projevila i Sparta. On však zakotvil před neuvěřitelnými šestnácti sezonami v Teplicích. Modrožlutý dres obléká dodnes, dokonce jako kapitán. Staví na hlavu všechny rádoby teorie, že pro ligu je fotbalista po třicítce nepotřebný. Pavel Verbíř (13. 11. 1972) zraje jako víno. Ne náhodou je v řadě anket, například deníku Sport, hodnocen jako jeden z nejužitečnějších hráčů ligy.

„Hodně mi pomáhá rodina, nejen ta moje, ale i bráškové a v neposlední řadě táta, který nevynechá jediný můj mistrák. Moc si považuji toho, že držíme pohromadě,“ svěřil se teplický kapitán. „Vánoce jsou toho, co jsem řekl, výmluvným důkazem. Na druhý svátek vánoční se totiž sejdeme všichni v Obříství. Absence se neomlouvá,“ usmívá se v předtuše blížících se svátků klidu a pohody. „Těch si v průběhu roku moc neužijeme. Jsem jeden jako druhý pod jednou pěnou. Proto Štědrý večer i druhý svátek Vánoc respektujeme se vším všudy, co k nim patří.“

Co k Vánocům patří, to jsou podle Pavla Verbíře tradiční zvyklosti, samozřejmě na stole několikero druhů cukroví, kapr se salátem. „A dárky? Nenakupujeme žádné zbytečnosti, ale to, co udělá radost svou praktickou podstatou. Tedy to, o co si kluci a holky řeknou. Přírodní stromeček nesmí chybět,“ notuje si Pavel se svým otcem tak přesvědčivě, že jsou tady další otázky bezpředmětné.

Přece jen zbyl otazník směřující ke zbožným přáním „stařešiny rodu“ i Pavla… „Já jsem si dárek dal předem,“ naráží ligový harcovník na povedený hattrick v domácím utkání s Českými Budějovicemi. „Gratulace po utkání potěšily - nejvíc od táty, sourozenců i od našich dětí.“

Potomků mají Pavel, Petr a Pepa šest. „Je to svým způsobem podivuhodné. Každý máme totiž po dceři a klukovi. Jsou to děti do nepohody. Malý Pavlík se potatil. Už je ve výběru ČR do čtrnácti let. Nezlobil bych se, kdybych mu mohl jednou předat žezlo. Kdy skončím? Dokud bude sloužit zdraví. To asi pod stromečkem nenajdu, ale prozatím se cítím v pohodě. Zásluhou kouče Rady, který nás nešetří a někdy by si nezasvěcený mohl myslet, že jde o dril. Výsledky však vypovídají o něčem jiném. Sotva bychom figurovali v tabulce tak vysoko, kdyby byl opak pravdou.“

Ofenzivní fotbalista se šikovně jako českobudějovickým zadákům vyhne i otazníku, že i přes nečekané vypadnutí mužstva z Poháru ČMFS na HFK Olomouc, žije v Teplicích po letech šance proniknout do pohárové Evropy. Třeba do předkola Ligy mistrů z druhého místa v lize. „To by byl se zpožděním další dárek, ale pro ten budeme muset udělat v odvetách ještě pořádný kus práce.“

Nejmladší z trojice synů bere jako radost pod stromečkem i to, že se po jisté době nezdarů začíná dařit klukům z obřístevského Sokola. „Informace mám od brášků i táty po mobilu z první ruky. Jestli bych se chtěl jednou vrátit tam, kde mi dali křídla? V Teplicích mi naznačili, že se mnou počítají i po skončení aktivní hráčské kariéry. Tím neříkám, že Obříství bude pro mě s přibývajícími roky neznámou vesničkou. Já jsem totiž Obřístevák se vším všudy, protože málokterá obec má tak bohaté kulturní tradice jako ta naše. Tím nemyslím jenom Bedřicha Smetanu,“ dodal jako pravý patriot.