Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Nová Ves / Fotbalisté A-třídních Neratovic v těchto dnech „potí krev“ na soustředění v Nové Vsi u Jablonce nad Nisou. Volné chvilky mezi jednotlivými fázemi přípravy jsme využili k vyzpovídání Václava Žežulky, který pozvolna naskakuje do zimní přípravy po dalším z mnoha zranění.

V posledních letech vám častá zranění nedovolí odehrát zdaleka všechna utkání. Co vás už všechno potrápilo a co to bylo naposledy?

Často jsem laboroval s nataženými i natrženými stehenními svaly. Velké problémy jsem měl s oběma třísly, během dvou let loni a předloni jsem musel postupně na operaci s oběma. Teď přes zimu se ozvala achilovka.

Považujete se z tohoto pohledu tak trochu za smolaře?

Nemůžu říct, že za smolaře, zranění bohužel k fotbalu patří, i když jsem si jich už užil dost, pořád mě to na hřiště táhne. Ale přiznávám, že je dost frustrující dobře potrénovat, pak se zranit a zase začínat znovu, hlavně na mých výkonech je to dost znát.

Jak se nyní cítíte po zdravotní stránce?

Dokončil jsem rehabilitaci s achilovkou pomocí rázové vlny a doufám, že mám na dlouhou dobu vybráno a zranění se mi budou vyhýbat.

Zapojil jste se do zimní přípravy?

Pomalu se zapojuji, ještě to není na sto procent, příprava bude dlouhá a nechci nic uspěchat.

Dostáváte od trenéra hodně do těla?

Příprava je pestrá, umělka, hala, teď jsme právě na soustředění a zatím probíhá vše podle plánu. Trenér nám před přípravou slíbil, že bude jedna z nejnáročnějších, jelikož nebyl s podzimní částí oprávněně spokojen. Všichni víme, že tohle mužstvo má větší potenciál a má na to předvádět lepší výkony než na podzim.

Jak vidíte jarní snažení v A-třídě, kde ztrácíte pouze bod na druhou příčku. Oslaví Neratovice postup?

Ukáže až sezona, uvidíme, jak se nám podaří vstup do jarních odvet, začátek podle mého názoru bude rozhodující. Na postup z naší skupiny je hodně kandidátů, ale naším největším soupeřem jsou zranění. V žádném mužstvu, kde jsem působil, nepamatuji tolik zraněných hráčů. Pokud by se nám podařilo postoupit, byla by to velká odměna pro všechny, kteří se snaží vrátit náš klub do vyšších soutěží.

Nejen co do počtu klubů, kterými jste prošel, patříte v týmu k nejzkušenějším. Jak vzpomínáte na dobu, kdy jste kopal za Neratovice, Kladno B nebo Ovčáry divizi? Kde to bylo nejlepší?

Na každou štaci vzpomínám velmi rád. Měl jsem štěstí, že jsem všude narazil na lidi zapálené do fotbalu, kteří pro fotbal dělali opravdu moc. Poznal jsem hodně dobrých fotbalistů a mezi nimi získal i hodně kamarádů, takže nemůžu říct, kde to bylo nejlepší. Rád vzpomínám i na účinkování v Hoříně a Nelahozevsi.

Láká vás ještě zahrát si opět divizi?

Lhal bych, kdybych řekl, že ne, ale jsem realista. Dneska jsem rád za každý zápas, který odehraji. V Neratovicích jsem spokojený, máme skvělou partu, a přestože hrajeme fotbal na amatérské úrovni, má to svou kvalitu.

Dlouho jste byl i součástí Fenixu, týmu sálového fotbalu, který reprezentoval Neratovice na celostátní úrovni. Co říkáte jeho zániku?

Zánik Fenixu mě moc mrzí. Když jsem byl ještě součástí, byli jsme něco jako malá rodina, zažili spoustu zážitků a určitě mám na co vzpomínat. S Fenixem jsem zažil krásné sálovkářské roky a jeho konec mě nemile překvapil.