V čele soutěže jste byl snad od třetího kola a místy i se slibným náskokem, nakonec jste ale své druhé prvenství potvrdil až v závěrečném. Byly to velké nervy?
Samozřejmě, že to byly nervy, když se pan Nesládek neustále blížil. Člověk v jednom kuse spekuluje, jak asi bude tipovat ten druhý. Nakonec jsem zbytek urval. Ale jednoduché to nebylo. Prvenství bych mu asi i přál. Zasloužil by si to stejně jako já, protože mě téměř dohnal.

Měl jste nějakou speciální taktiku?
Jak se v průběhu koronavirové krize přešlo na zápasy zahraničních soutěží, začal jsem už hádat spíše strategicky. U sázkových kanceláří bych to kolikrát vsadil i obráceně, ale tady jsem spíš přemýšlel, jak to asi budou tipovat ostatní. S tím, jak se náskok začal snižovat, tak jsem občas rovněž trochu zariskoval. Někdy to nevyšlo, jindy ano.

Bylo pro vás tedy těžší tipovat evropské soutěže než ty okresní?
Kromě domácích zápasů u nás na Dynamu hodně jezdíme s rodinou po dalších fotbalech v okolí, mám tady ty zápasy více zmapované – kdo jak hraje, v jaké je asi formě, kdo dostal červenou. V evropských ligách to člověk tolik neodhadne. Když okresnímu týmu chybí dva lepší hráči, je dost pravděpodobné, že prohraje. O těch zahraničních si sice ve čtvrtek přečtete, že jim bude pět hráčů chybět, nakonec ale hrají, navíc mají dostatečně široký kádr. Je to složité.

Vyhrál jste i v týmech. Koordinovali jste své tipy?
Poté, co jsme získali náskok, jsme už jeli na jistotu a víceméně všichni čtyři tipovali stejně. V posledním kole jsem jen tátovi řekl, ať to zkusí po svém. Ve výsledku ale napsal stejné tipy jako já.

Cena za první místo, kterou je sud piva, v minulosti už několikrát putoval přímo do fotbalového Dynama. Chystáte něco podobného?
To bude záležet… Rozlučka už asi letos nebude a zatím nevím, do kdy bude pivo k vyzvednutí. Když tak má pípu i soused, který má doma takový minipivovar. Takže by to případně šlo i u něj.

Už po vašem prvním vítězství v roce 2012 jste se nechal slyšet, že s aktivním fotbalem pomalu končíte. Nakonec jste kopačky odložil až předloni. Tentokrát už je to definitivní?
Teď už jsem opravdu přestal. Ruplo mi v zádech a manželka už mi to zakázala. V těch třiceti jsem si zlomil nohu v kotníku, ale ještě jsem se vrátil. Poslední rok se navíc už ani nehraje. Těžko bych se do toho dostával. Proti mladým to bylo už předtím těžké se rozhýbat. Navíc dělám v mrazírnách, tělo dostává záhul i tam.

Fotbalovou štafetu tak převzal váš syn, že?
Hraje za starší žáky ve Veltrusech, s nimiž tam pomáhám panu Krečunovi. Chvíli mu to trvalo, ale už se do toho docela dostal. Jako otec jsem po něm chci víc, tak občas myslel, že mu křivdím. Teď už ale začíná na fotbal koukat i doma.

Co říkáte na kauzu, která na podzim vrhla černý stín na celé fotbalové hnutí?
Samozřejmě se o tom bavíme. Prsty v tom asi bude mít i sázkařská mafie. Mysleli, že ve třetí lize na ně nebude tolik vidět. Každý jiný by asi složil funkci, ale když už se do toho jednou dostanete, tak vás to pohltí a není cesty zpět. Musela by se celá struktura vybudovat od znova. Nikde není záruka, že mafie nezačne znovu. Tipnul bych si, že kvůli něčemu podobnému tenkrát odstoupil i Ivan Hašek. Nechtěl si pošpinit své dobré jméno.

Je podle vás šance na očistu fotbalu?
Je, ale bude to běh na dlouhou trať. Stejně jako třeba v politice. Zlepšit se to může, ale zároveň i naopak. Museli by do vedení svazu přijít lidé, kteří vůbec nepotřebují peníze. Pak by si do toho nenechali mluvit a nenechali se zviklat. Myslím, že takoví jako Šmicer či Baroš to s fotbalem myslí dobře. Otázkou je, jestli by ustáli ten tlak a vlivy, které by tam určitě i nadále byly.