Co považujete za největší úspěch vašich šesti let v čele klubu? Z čeho jste měl největší radost?
Našel bych asi mnoho věcí, které považuji za úspěch a udělaly mi velkou radost. Základní je, že se mi povedlo ve čtyřiadvaceti letech do této funkce jít a lidé okolo mě mi věřili. Tím nejdůležitějším pro mě je, že cíl, který jsem si dával na začátku a bylo jím znovuobrození mládeže, se stal a děje nadále. Neratovice se opět mohou měřit v ligových mládežnických soutěžích. Dále bych vyzdvihl skoro dvojnásobnou členskou základnu naší mládeže a trojnásobný počet trenérů mládeže. To je pro mě signál, že to děláme dobře.

Co je v dnešní době nejtěžší při vedení klubu, jakým je FK N/B?
Úplně vše! Vedení klubu dělám před svojí prací, při práci, po práci, o víkendu, o dovolené. Je tedy důležité mít jasno, co člověk chce, a pak musí najít co nejefektivnější systém, jak toho dosáhnout. Na začátku bylo nejtěžší dokázat, že to myslíme vážně. Že klub chceme zpět, kam patří. Někdy to byl boj s větrnými mlýny. Dnes když už otevírám dveře před jednáním ohledně klubu, všichni vědí, kdo jsme a co je za námi. Dál bylo velmi těžké najít ty správné trenéry, kteří přemýšlí ve stejném duchu jako já. V neposlední stránce jsou to finance. S vyššími nároky je každý rok potřeba vyšší objem peněz. Dnes je to okolo sedmi milionů korun za soutěžní ročník celého klubu. Když jsem začínal v roce 2013, bylo to okolo tří.

Pravou rukou Vladimíra Kaňky (vlevo) je manažer áčka Václav Marhan.Zdroj: Antonín ČvančaraPlánů máte nadále asi dost – s áčkem, mládeží, stadionem… Co ale stavíte jako úplně hlavní úkol klubu do budoucna?
Finanční stabilizaci klubu. Bez ní by všechno mohlo opět krachnout. Proto je naše snaha o co nejvíce zdrojů. Nebýt závislí na jednom sponzorovi, který, když skončí, skončí celý klub. Finance skládáme od desetitisíců až po statisíce. Pokud budou finance, je hlavním úkolem infrastruktura klubu. Máme dvanáct týmů, které trénují třikrát až čtyřikrát týdně. V současné době pro ně nemáme dostatečný počet tréninkových ploch.

Často lze ve fotbalovém prostředí slyšet, že Neratovice by si svou tradicí a historií zasloužily hrát výš, alespoň v ČFL. Je v nejbližší době reálné posunout klub zase o úroveň výš? Co je k tomu především zapotřebí?
Jsem stejného názoru, že Neratovice si zaslouží ČFL. Je však potřeba stát nohama na zemi. Postupové šance jsme v minulých dvou sezonách po podařeném podzimu nedotáhli do zdárného konce. Proto jsme se rozhodli pro obměnu kádru a postupné přípravy k možnému postupu v budoucnu. V současné době je pro nás jasná priorita to, abychom hráli soutěž, na kterou mají místní hráči. Až přijde doba k posunu do ČFL, rozhodně na ni budeme připraveni. Jestli to bude za rok, dva, či déle, ukáží už pouze hráči na hřišti. Další věcí jsou finance. Šplhali bychom se k rozpočtu deset milionů korun za soutěžní rok. Vždy pro nás nejdříve bude na prvním místě mládež a potom soutěž mužů. Nikdy bych nedopustil hrát ČFL a nemít například mládež. Ztrácí to pro mě smysl.

Vladimír Kaňka, předseda FK Neratovice.  Zdroj: archiv klubuMládež už se do ligových soutěží vrátila. Je možné v konkurenci a blízkosti pražských velkoklubů pomýšlet ještě na další mety, nebo jde o strop?
Opět stojím nohami na zemi. Toto je náš strop. V dorosteneckých kategoriích jsme dokonce v ligových soutěžích o dva roky dřív, než jsem vůbec plánoval. Díky ročníku 2000 jsem se ale rozhodl do toho jít. Kluci soutěž udrželi, což je takový malý zázrak. Současné ročníky to budou mít o to těžší, že nejsou koncovými a hrají proti o rok starším soupeřům. Tato sezona pro ně tedy je dvakrát více náročná. Bohužel zde ještě narážíme na minulost klubu, kdy týmy byly po dvouročníku a vždy jeden z nich byl slabší. Od ročníku 2004 máme až po ročník 2012 týmy samostatně a vždy je zde minimálně šestnáct hráčů. V současné době je největším problémem okresní soutěž přípravek. Ta nás bohužel nepřipraví na utkání se Slavií, Teplicemi, Sokolovem v mladších žácích ligové soutěže. Bohužel na našem okrese se v tomto směru nic neděje, a když jsme se rozhodli sami pomoci a trenéři věnovali svůj čas k možným změnám, všichni stáli proti. Proto jsme se rozhodli jít metodou miniligy, kdy stejně kvalitní kluby se sjedou na jednom místě a odehrají turnajově utkání bez rozhodčích a tak dále. To nás připraví na budoucí ligové soutěže, kde už je to opravdu jízda do poslední minuty.

V rámci oslav sta let chystáte i představení vizualizace nového stadionu, který by mohl vyrůst na místě stávajícího. V jaké fázi se tento poměrně ambiciózní projekt nachází?
Nový stadion beru za svojí osobní výzvu. Svou představu jsem předal architektům, kteří v současné době připravují návrhy možností, se kterými později veřejnost seznámíme.

A neukousli byste si takovou investicí přece jen velké sousto? Máte třeba už představu o jeho financování?
Stadion je v dezolátním stavu. Nazval bych to, že nám postupně padá na hlavu. Rekonstrukce by byla nevyhnutelná. Moje představa se pohybuje okolo osmdesáti milionů korun. Vše bude postupné, přestavbu jsem připravil tak, aby se případně dala dělat po částech. O všem rozhodnou možné dotace v budoucích letech, či třeba podpora města Neratovice a majitele areálu TJ Neratovice.

Co byste popřál Neratovicím do další stovky?
Popřál bych klubu co nejvíce spokojených dětí na hřišti, bavících se fotbalem pod vedením kvalifikovaných trenérů. Plné hlediště diváků při utkání A-mužstva v ČFL a především stabilní zajištění celého klubu. Tak aby i další generace mohly psát úspěšnou historii fotbalu v Neratovicích.