Fotbalisté Vojkovic dokázali, že jejich loňský sestup z okresního přeboru byl určitou souhrou náhod, a po zásluze se do nejvyšší okresní soutěže vracejí. Mužstvo prošlo soutěží bez vážnějšího klopýtnutí. Od prvního kola se usadilo na vedoucí příčce a uhájilo ji až do závěru.

Jediným vážným konkurentem v boji o postup byla po celou sezonu pouze rezerva nelahozeveského Dynama. Ta dokonce na jaře získala o bod více než lídr soutěže, ale bodovou ztrátu z podzimu se jí už smazat nepodařilo.

Stejně bodů jako Vojkovice získal na jaře i celkově třetí Slovan Horní Beřkovice. Podzim se mužstvu ale totálně nepovedl a jarní znovuzrození už na víc než na optické vylepšení nestačilo. Pokud ale budou v Horních Beřkovicích pokračovat v nastoleném trendu, mohli by jejich fotbalisté patřit mezi adepty bojů o postup v následujícím ročníku.

Jednou z mála stálicí v uplynulém ročníku byl Sokol Chlumín. Ale ani on se nedokázal v jarní části vyvarovat několika výpadků, což znamenalo až čtvrté místo. Podobně na tom je pátý Vltavan Chvatěruby. Doma to hráčům ještě šlo a s 24 body okupují třetí pozici, ale venku to bylo podstatně horší, což dokazuje pouze devět získaných bodů z jedenácti utkání.

První polovinu tabulky uzavírá Viktoria Všestudy, nejlepší tým ze silného středu. Po podzimu se toto mužstvo ocitlo v úzkém sestupovém pásmu, ale v jarní části už to bylo o něčem jiném. I tak je ale bodová ztráta na páté místo velká a navíc rozdíl mezi šestým a desátým mužstvem činí pouhé dva body. Sedmý Cítov se lepší každou sezonou. Mužstvo získalo kvalitního brankáře a po celý rok se pohybovalo v poklidném středu tabulky bez větších sestupových starostí.

Jako politi živou vodou si museli připadat i hráči Jeviněvsi. Po podzimu se krčili na předposledním místě, ale v odvetách se dokázali vyhoupnout až na páté místo. Těžili hlavně ze svého hřiště, kde uhráli úctyhodných 22 bodů. Ze hřišť soupeřů ale dokázali importovat pouze pět bodíků a to je určitě důvod k zamyšlení.

Fotbalisté Sazené mají v posledních letech „pronajata“ přední místa v tabulce. Nejinak tomu bylo i po podzimu, kdy tým přezimoval na čtvrtém místě s tříbodovou ztrátou na druhého. Katastrofální jaro (osm bodů a jedenácté místo) však znamenalo pád až na deváté místo a na to nejsou v Sazené zvyklí. Hráči i funkcionáři tak mají v letní přestávce čas na přemýšlení, co s tím.

Hráči desátých Zálezlic odehráli sezonu opět v režii těch minulých a znovu pořádně zabrnkali na nervy svých příznivců. Ještě štěstí, že v soutěži byla další dvě družstva, která za nejlepšími už značně pokulhávala. Velkou kaňkou bylo i nedohrané závěrečné utkání v Horních Beřkovicích, které bylo zakončeno bitkou několika hráčů z obou táborů.

S odřenýma ušima uhájilo soutěž i béčko PTZ Nelahozeves. Tukařům patřilo po podzimu jasně poslední místo a zástupci oddílů už je pasovali na jasného sestupujícího. Jaro už bylo ale trochu lepší, a to hlavně vzhledem k žalostným výsledkům soupeřů znamenalo záchranu. Zajímavostí je, že vedle jediného bodu získalo mužstvo PTZ všechny ostatní pouze v domácích zápasech.

Eletis Lužec měl v krajské I. B třídě až do posledního kola starosti se záchranou. Tým pronásledovala absence zraněných i potrestaných hráčů a navíc se jeho střelci nedokázali prosazovat v koncovce. A podobné to bylo i s jeho rezervou. Jediný získaný bod v jarních odvetách na záchranu stačit nemohl. Kuriozitou je lepší bodová bilance ze hřišť soupeřů než z vlastního.