„Nic takového jsem dost možná ani nezaregistroval, docela by mě zajímalo, jaký je rekord,“ vrátil se vytáhlý útočník ke svému jednoznačně největšímu střeleckému dni v kariéře. Jak si představit takový zápas? „Tak že se soupeř na naší půlku dostával převážně jen z rozehrávky ze středového kruhu,“ doplnil s úsměvem.

Dvaadvacetiletý fotbalista ukazoval svůj hlad po gólech už v předešlých kolech soutěže. Právě jeho postavení na čele střelecké tabulky nejspíš sehrálo v podobě utkání klíčovou roli. Hráč, který přišel do Chvatěrub před sezonou, přiznává, že taktika byla uzpůsobená tomu, aby individuální ocenění urval.

„Téměř při každém útoku mě kluci hledali a šli za králem střelců společně se mnou. Hned po zápase jsem jim za to v kabině poděkoval. Je to samozřejmě vizitka celého týmu a také touto cestou bych jim rád vyjádřil vděk,“ řekl s tím, že do konce soutěže se ještě může stát cokoli a nic není hotové.

Góly sice ani neslavil, nuda to prý ale určitě nebyla. „Nepamatovat si kolik dáte v zápase gólů, se nepoštěstí mockrát za život,“ smál se přeškolený útočník. V Motorletu, kde působil předtím, totiž hrál dlouhé roky na pozici středního obránce. „Když nám v sezoně párkrát teklo do bot a začali jsme se strachovat o výsledek, poslal mě trenér na posledních pár minut dozadu, ale už sám cítím, že se mi hraje lépe spíš nahoře. Navíc kluci to obraně skvěle zvládají,“ říká ke své pozici na hřišti.

Jak vůbec odchovanec pražského fotbalu natrefil na klub za hranicemi hlavního města? S některými spoluhráči hrál už předtím pražskou ligu v malém fotbale. „Šel jsem hlavně za skvělou partou. Jsem zde neskutečně spokojený a užívám si to na sto procent, kabina i fanoušci jsou super a jdeme si všichni za společným cílem a tím není nic jiného, než postup,“ přiblížil.

Ve Chvatěrubech začal znovu nastupovat pravidelně, v předešlých třech letech ale velký fotbal prakticky nehrál. Důvodem byl zdravotní stav. „Měl jsem vyhřezlou ploténku v bederní oblasti o třináct milimetrů a doktoři, které jsem obíhal jak na běžícím páse, mi spolu s mými zády dali jasně najevo, že už to na nějaké profi úrovni nepůjde,“ objasnil dobu, kdy už ani nepomyslel, že by velký fotbal ještě někdy hrál.

Že se tak nyní děje pouze ve třetí třídě místo nějaké vyšší soutěže, mu rozhodně nevadí. A to před zraněním začínal trénovat i s třetiligovým áčkem Motorletu. „Každá soutěž má svoje kvality, o čemž jsme se letos přesvědčili hned v několika zápasech, rozhodně bych ani třetí třídu nepodceňoval. Před sezonou jsem byl přesvědčený, že projdeme bez ztráty kytičky, ale přišlo pár tvrdých ran a uvědomění si, že to tak snadné nebude,“ mluví s respektem o soutěži, v níž je jeho tým nováčkem.

Stejnou pozici, ovšem o další patro výš, má na mušce i nyní. Tři kola před koncem má Vltavan pět bodů k dobru na dvojici rivalů od řeky - Dolan a kralupské Čechie. Podle Martina Žižky je postup do okresního přeboru po nezvládnutém finále poháru už jediným cílem. „Do konce zbývají tři nelehké zápasy. Víme, o co hrajeme, a chceme postup pro všechny naše fanoušky urvat! Soustředíme se na poslední krok, který bývá nejtěžší,“ hlásí odhodlaně. Přesvědčený je o tom, že tým je každým zápasem silnější a v budoucnu by mohl dosáhnout ještě mnohem víc…


Načítám tabulku ...