Jak byste nejjednodušeji popsal všetatskou kopanou?
Myslím, že jako klub nevybočujeme, tedy kromě dvou týmů dospělých ve čtvrté třídě. Máme stejné starosti a problémy jako ostatní. I ve Všetatech je těžké přitáhnout k fotbalu dostatek mladých hráčů.
Ničím specifický tedy klub není?
Když se zamyslím, tak možná tím, že se klubu dlouhodobě nedaří nějakým způsobem zapojit bývalé hráče. Svého času přitom Všetaty hrály podstatně výš, dokonce v I. A-třídě.
Jak obyvatelé Všetat vnímají místní fotbal?
Podle návštěv na zápasy ho spíše nevnímají (směje se). Chodí víceméně jen rodina a známí. O to víc nás potěšilo, když zavítali třeba i na derby do Ovčár či Dřís. A také překvapilo, že někdo naklikal vítězství v anketě Mělnického deníku. Budu se muset popídit, kdo byl tak pilný. Ale vážněji. Určitě si uvědomujeme, že třeba v zázemí nebo v prezentaci oddílu máme co zlepšovat.
Čeho si v klubu ceníte?
Cením si, že si v týmu nikdo na nic nehraje. Tedy alespoň myslím. Občas mě ale naštve, když je někdo na hřišti nesoudný. K protihráčům, rozhodčím, a je jedno, jestli jde o spoluhráče, nebo protihráče.
S příjmením Kurzweil nejste v týmu sám…
Hraje i mladší brácha, i když letos laboruje s kolenem. O fotbale se samozřejmě bavíme, nejvíc o tom našem. Ale že bychom soupeřili, to ne. Jsme fotbalové protipóly. On je hodně silový, důrazný a mydlí to v obraně, zatímco já jsem spíše techničtější typ do zálohy.
Jak se vám hodnotí výkony v podzimní části sezony?
Hodnocení odpovídá postavení v tabulkách – áčko první, béčko poslední. Z podzimu áčka, za které kopu, mám dobré pocity. Tedy až na utkání v Ovčárech, které bylo žalostné snad po všech stránkách. I když si někteří soupeři myslí opak, rozhodně nechceme postoupit za každou cenu. Dokonce v tom zatím ani nejsme jednotní, zda se za třetí třídou vůbec hnát. V týmu máme dost kluků nad třicet, kteří už si jdou prostě jen jednou týdně zakopat.
