Podzimní část I. A třídy nezastihla fotbalisty Pšovky v nejlepší formě. Výsledkem je poslední místo ve skupině B a v neděli v Semicích začínající jarní boje o holé přežití. Pomoci k záchraně má staronový trenér Miroslav Svoboda.

Co říkáte umístění Pšovky po podzimu, proč k němu došlo?
Mužstvo pravidelně sleduji a podle mě došlo ke zlomu už minulý rok na jaře. Loni se Pšovka s předstihem zachránila a hráči ztratili tři čtyři zápasy před koncem motivaci. Místo, aby se fotbalem bavili a předváděli na hřišti, co umí, tak zápasy jen odehráli. Neusilovali o vítězství. Tým prohrál tři mistráky za sebou. To je samo o sobě špatné. Ale když je to v době kdy se daří, tak o nic nejde. Ale stejně tak začal i podzim, první, druhé nebo třetí kolo – pořád o nic nejde. A to je tím, že mužstvo nastupuje do sezony pod dojmem, že prohrálo ty poslední tři mistráky. Nic dobrého se od toho nedá čekat. Hráči se dostali do stavu, kdy si přestali věřit. Pak už se hledaly důvody ve všem možném, přestalo se dařit a to jde všechno spolu. Vedení udělalo, co se v takovém případě dělá, vyměnilo trenéra. Ale podle mě to v něm nebylo. Bylo to v hráčích, aspoň já to tak cítím. A myslím, že konec loňského jara se na tom hodně podepsal.

Pšovka padla po podzimu až na dno s mlhavou šancí na záchranu. Jak dlouho jste zvažoval, zda vzít roli trenéra?
Na Pšovce jsem na jaře trénoval mladší dorost a tam to bylo podobné a taky se vlastně začínalo z ničeho. Upřímně mohu říct, že kdyby byl mančaft na osmém nebo desátém místě, tak bych ho asi nevzal. Nebaví mě trénovat mužstvo, které hraje na údržbu bez ambicí. Ale to nechci machrovat, že mě baví trénovat poslední mužstva. Prostě takové to: teď se ukaž, jaký jsi trenér. Myslím, že jsem trenér do nepohody, fotbal mě baví a jsem rád, když je po roce nějaká ta práce vidět. Měl by být vždy nějaký cíl. Mužstvo je teď poslední, tak nejbližší cíl je záchrana.

Jak jste spokojen se zimní přípravou?
Kdo mě zná, ví, že spokojený nebudu nikdy. Největším záporem bylo zranění Knespla (vazy v koleně) hned v úvodním zápase v Brozanech. U něj mě to zvlášť mrzí, protože je to fotbalista poctivej a makavej. Jinak kluky znám osobně, buď jsem je trénoval, nebo je znám z dorostu. Všechno je v hráčích. Věřím, že fotbal mají rádi všichni, ale někdo víc a někdo méně. Z toho pramení přístup hráčů k tréninkům i zápasům. Tým nepotřebuje tahouna, ale musí mít silné jádro, to znamená tak sedm hráčů, kteří nechybí na tréninku, hákujou a makaj v zápasech. Když zavřu obě oči, tak to u nás tak nějak zatím je. Mohl bych jmenovat, ale nerad bych na někoho zapomněl. Horší je, když lidi volí cestu, že s fotbalem úplně skončí. S tím nemůže nikdo nic získat. Mohu být maximálně naštvaný, že prohraju, ale ne unavený fotbalem. Musím jít do dalšího zápasu s cílem zvítězit. Kvůli tomu to člověk dělá.

Družstvo bylo také na krátkém soustředění v Harrachově.
Jsem rád, že jsme tam mohli jet. Ale mělo to tři vady, že bylo později, bylo krátké a jelo málo hráčů. Ale těm lidem, co tam byli, to určitě něco dalo. Škoda, že jich nebylo víc. Je to důležité k upevnění vztahů, což se projeví v sezoně.

K jakým změnám došlo v kádru?
Sahat mohu do dorostu, kde jsou dobří hráči. Například ti, co v dorostu už skončili – Knespl a Cempr, by tu štafetu jednou mohli převzít. Jsou to na fotbal poctiví kluci. Takové chci a je mi jedno, kolik je jim let. Vím, že prohru unesou. K nim patří i Slimařík. Z těch mladších, které jsem si vyzkoušel, je to Netolický, Dvorný i jiní. Dvorný je výborný brejkový útočník, který nám chyběl. Těží z toho, že hraje mezi zkušenějšími a má předpoklady, že by mohl jít výkonností hodně nahoru. Pokud si něčím zbytečně nezkomplikuje život, může něčeho ve fotbale dokázat. Co se týká odchodů, nikomu nebráním, ani nikoho nebudu přemlouvat, kde má hrát. Každý to musí poznat sám. Jsem vždy připraven hráče přijmout. Nechci nikoho jmenovat, oni to vědí sami a musí se rozhodnout.

Už máte představu o úvodní jarní sestavě?
Je tam to železné jádro, o kterém jsem mluvil. Ostatní musí ukázat, že na to mají. Škoda, že zatím není zcela fit Libor Tomášek.

Zachrání se Pšovka?
To se pochopitelně dozvíme až 20. června po skončení soutěže. Důležité bude, jak dopadneme v prvních pěti kolech. Chtěl bych z nich mít minimálně šest bodů, abychom byli na nule (Pšovka hraje třikrát venku). Venku můžeme překvapit, ale ne mockrát. Soupeři nás mohou podcenit, ale to hned zmizí, pokud bychom měli jít nahoru. Daleko horší to budeme mít doma, v zápasech, které se musí vyhrát. I v přípravě jsme zbytečně moc inkasovali a hráči se musí naučit bránit. Pozitivní je, že si dokáží vypracovat šance a také je proměnit.

JAROMÍR HEJNA