Kdo se trošku zajímá o žákovský fotbal v mělnickém regionu a probíral se po losovacím aktivu krajské mládežnické kopané obsazením jednotlivých soutěží, nemohl si nevšimnout, že mezi krajskou žákovskou elitou figuruje jméno SK Slavia Velký Borek. Jak se tento historický úspěch podařil malému vesnickému klubu, osvětlil předseda Slavie Jiří Vavřina.

Můžete popsat, jak dlouhá a trnitá byla cesta žáků k tomuto obdivuhodnému úspěchu?
Psal se červen roku 2003 a borečtí žáci měli možnost si po pouhém roce v okresním přeboru, coby vítěz, vyzkoušet, jak chutná krajská soutěž. Tehdy jsem v tomto družstvu působil spolu s Tomášem Petržílkem jako trenér. Na funkcionáře oddílu čekal nelehký úkol rozhodnout, zda tyto nadšeně hrající kluky do I. A třídy přihlásit, či nikoli. Šlo o to, že v této soutěži musí každý fotbalový oddíl disponovat dvěma žákovskými týmy – mladšími a staršími, což pro tak malý oddíl, jako jsme my, není vůbec jednoduché. Vedení oddílu nechalo tehdy rozhodnutí na nás, trenérech. Nedokázali jsme naše fotbalové benjamínky zklamat a také s vědomím toho, že nás čeká spousta bezesných nocí, jsme soutěž přihlásili. Velké pochopení a pozitivní postoj jsme nalezli u místního obecního zastupitelstva na čele se starostou Procházkou, kteří chlapcům zakoupili nutné vybavení, a přislíbili i úhradu autobusu na jednotlivé zápasy.

Cítili jste podporu i z řad vašich fanoušků?
Jelikož jsme jako trenéři neměli prakticky žádné zkušenosti s mládežnickou kopanou na krajské úrovni, nepřidaly nám na klidu názory některých v uvozovkách příznivců, kteří klukům předpovídali rychlý pád zpět do nižší soutěže. Na druhou stranu nás tímto vyprovokovali k vyššímu tréninkovému nasazení. Názory skeptiků z řad fanoušků se naštěstí nevyplnily a my skončili po první sezoně v I. A třídě v poklidném středu tabulky.

Říká se, že v případě postupu do vyšší soutěže je kritická vždy druhá sezona, kdy opadne určitá postupová euforie. Byl to i váš případ?
Sezona 2004/2005 se podobala té první, premiérové, ale v následujících jsme už vždy bojovali o umístění na pomyslných stupních vítězů. Vždy nás ale v okamžiku, kdy se lámal chléb, opustilo fotbalové štěstí. V tomto období jsme už nebyli ustrašeným vesnickým mužstvem, ale týmem, který byl schopen se svým soupeřům fotbalovým umem přinejmenším vyrovnat a nasazením a bojovností většinu převyšovat.

Mám-li správné informace, tak jste u mužstva starších žáků jako trenér loni skončil. Proč?
Tito kluci jsou mou srdeční záležitostí, jsou velkým příslibem pro borecký fotbal. Po pětiletém působení jsem loni tento tým trošku nedobrovolně, z důvodu přechodu k týmu mužů, ale s vědomím, že do dobrých rukou, předal trenérské dvojici Randák – Slánský. Ti dovedli mančaft k vysněnému cíli. Nelze opomenout ani výsledky mladších žáků. I tento tým se v soutěži díky doslova mravenčí práci pravidelně umísťoval na předních místech tabulky. Zde si nemohu odpustit poznámku, že mě osobně velice mrzí odchod dosavadního trenéra mladších žáků Jardy Doležala z důvodu pracovních povinností. Jeho přístup a práce s kluky byla na úrovni, která se často nevidí.

Mnoho týmů zvučnějších jmen v minulosti postup do krajského přeboru odmítlo. Například z důvodu nedostatku kvalitních hráčů či finanční náročnosti. Vy tyto obavy nemáte?
Postup do krajského přeboru nám všem udělal velikou radost. Na druhou stranu přidělal i pár vrásek ohledně zajištění odpovídající úrovně trenérů, ale i samotných mužstev, která je nutné doplnit o kvalitní hráče. Soutěž bychom nemohli přihlásit bez nemalé finanční podpory obce. Zastupitelé na čele se starostou i tentokrát přislíbili uhradit veškeré náklady spojené s dopravou na jednotlivá utkání. Že se nejedná o částku malou, nemusím asi zdůrazňovat. I tentokrát se ozývají z řad fanoušků názory, že je tato soutěž, co se týká výkonnostní úrovně, nad naše síly. Tyto pesimisty chci uklidnit. Věřte nám, že i tuto otázku jsme důkladně probrali, klukům věříme a jsme přesvědčeni, že pro udržení v soutěži udělají maximum.

Slavia je v mělnickém regionu vnímána jako synonymum vzorné práce s mládeží.
Ano, to je pravda, do podvědomí fotbalové veřejnosti se borecká Slavia zapsala jako oddíl, který se zaměřil na práci s dětmi a mládeží. Věnujeme se dětem od těch nejmladších. Josef Werner vede svědomitě družstvo přípravky, která si ve své soutěži vede velice dobře. Hodně nadějí vkládáme v souvislosti s budoucností seniorské kopané do našich dorostenců. Kluci hrají už několik sezon krajskou soutěž a s jejich umístěním, jelikož jde o mladé a perspektivní mužstvo, panuje spokojenost. Trenéři Zbyněk Štrupl a Martin Nesládek mají klukům co nabídnout, a tak s každoročním doplňováním kádru z žákovské kategorie by ani v tomto případě neměly nastat v budoucnu problémy.

Ve vesnických oddílech se většinou vše točí kolem týmu dospělých.
Souhlasím, v oddílech naší úrovně by A-mužstvo dospělých mělo být jakousi výkladní skříní. Toto bohužel v našem případě neplatí.

A důvod?
Ten je jednoznačný. Hrála se zde I. B třída, založená z velké části na hostování či nákupu hráčů potřebné úrovně. O to méně dostávali příležitost a možnost fotbalově růst odchovanci, kteří v té době neměli odpovídající výkonnost. A samozřejmě se také v tomto období nevěnovala potřebná pozornost mládeži, především dorostenecké kategorii. To byla časovaná bomba, která se stala pro borecké áčko osudnou. Dovoluji si tvrdit, že nejsme první ani poslední, koho tento osud potkal, či čeká. Následoval pád až do třetí třídy, což osobně vnímám jako ostudné.

Jak chcete tuto situaci řešit?
Podle mého názoru je v našem případě pouze jediný způsob řešení. Pokud chceme vrátit borecký seniorský fotbal tam, kam si zaslouží, musí v mužstvu nastupovat pouze ti hráči, kteří jsou ochotní pravidelně trénovat a při zápasech nechat na hřišti podstatnou část svého fotbalového srdíčka, nasazení, bojovnosti a v neposlední řadě i fotbalový um. A právě takovéto hráče se snažíme všichni, komu není lhostejný osud fotbalu ve Velkém Borku, vychovat.

Jaký máte vy osobně názor a zkušenosti s úrovní podpory mládežnického fotbalu ze strany svazu?
To, že i fotbal na úrovni mládeže se potýká s nedostatkem financí, není nic nového. Okresní fotbalový svaz se podle mého názoru snaží zohledňovat oddíly, kde se věnují výchově mládeže, ale finanční prostředky mají i oni silně omezené. Oddílům tak nezbývá než shánět peníze na činnost jinde. A tak se i my ve Velkém Borku postavíme do zástupu očekávajících, kteří po přečtení závěrů Valné hromady ČMFS o podpoře amatérského mládežnického fotbalu na úrovni i malých obcí, snad v blízké budoucnosti zaznamenají v tomto směru změnu k lepšímu.

HELENA VAVŘINOVÁ