Parta kluků, co na sobě chce pracovat

Kde vidíte hlavní důvody vašeho úspěchu a vůbec proměny týmu, který byl ještě před dvěma lety v soutěži poslední?
Moje kluky to už určitě otravuje, ale základ každého úspěchu je tvrdá práce. Je jedno, jestli se bavíme o škole, zaměstnání nebo fotbale. Tam bych hledal kořeny toho, že jsme dnes první. Navíc se nám během dvou let podařilo přivést nové kamarády – přišlo jich snad deset. Stejně početné je i mělnické jádro a to už je kolektiv, se kterým se dobře pracuje.

Řekněte mi, na co nalákáte hráče, když jste poslední v tabulce?
Já mohl slíbit jenom dvě věci: tvrdou práci a úspěch. Tak se na jedno nebo na druhé prostě chytili (smích).

Úspěch?
Vím, že to zní divně, ale po posledním místě jsem klukům řekl, že náš cíl je být v další sezoně do třetího fleku. Letos jasně věděli, že chceme soutěž vyhrát. Kluci nejsou hloupí. Je jen třeba jim vysvětlit, co chcete dělat, a přesvědčit, aby vám věřili. A není lepší přesvědčovací metoda, než že to, co děláte, funguje. Kluci sami vidí, kam jsme se dostali. Ruku v ruce s tím roste jejich sebevědomí a ochota na sobě pracovat. A potom samozřejmě i výkonnost.

Kdo jsou ti, se kterými vaše hra stojí a padá?
U nás hra stojí a padá s týmem. Na každý post se snažíme mít náhradu. Na lavičce je stále šest kluků připravených skočit do zápasu a rvát se o svoje místo na slunci.

To je pěkné, ale přece jen potřebujete hráče, kteří nad ostatními vynikají, ne?
Ano, s nimi je to jednodušší a také je máme, ale vezměte si jednu věc: celé jaro jsme odehráli bez středního záložníka a bez našeho nejlepšího útočníka. To je rána pro každý mančaft. Představte si Bayern Mnichov bez Robbena a Schweinsteigera – hned dostal na Barceloně nakládačku. Nám to vyhrál tým. Kluci se semkli a odjezdili soutěž i za ně a pro ně. Síla týmu se pozná právě v okamžicích, kdy vám ti nejlepší chybí.

Nejlepší obranou je v Mělníku útok

Z vašich výsledků je vidět, že spíše než na nulu vzadu, chcete dát co nejvíc gólů, je to tak?
Jednoznačně. My neumíme bránit. Ne, vážně. V dospělejším věku si kluci taktiku vyzkoušejí ažaž. Dnes mohou útočit, hrát fotbal. V soutěži jsme ortodoxně nastupovali v rozestavení 4–3–3 a někdy 3–4–3. Na takový styl hry ale musíte mít vhodné hráče… Nebo je takový styl naučit. Trénovat ho, aby ho měli zažitý a hráli podle něj. Náš bek může být klidně křídlo a naopak. Hrajeme fyzicky náročný fotbal, kluci musí vydržet jezdit a víme, že soupeř dříve či později podlehne.

V A třídě je to asi jednodušší než hrát tento způsob s lepšími celky…
Během sezony jsme se utkali i s týmy z vyšších soutěží a mohu zodpovědně prohlásit, že jsme ve většině zápasů hráli svou hru. Snad jen s Admirou jsme byli pod výraznějším tlakem, ale v zápasech s Mladou Boleslaví, Žižkovem či Nymburkem, který vede kraj, jsme rozhodně nebetonovali, spíše naopak.

Často se mluví o rozhodčích. Váš názor na ně?
Není správné hledat za každou chybou rozhodčího záměr. Stejně jako moji kluci nehrají ligu, poněvadž jejich výkonnost na ni nestačí, tak je to i s rozhodčími. Občas se upísknou pro nás, občas proti nám.

Fotbalová mládež na Podolí šlape

V rozhovoru jste zmínil mělnické jádro týmu. To vzniklo jak?
V FC se podařila jedna věc: každá mládežnická kategorie má své trenéry, kteří ji vedou. Od toho se odvíjí vše ostatní. Já osobně si myslím, že mít trenéry je víc, než mít hráče. Protože právě trenéři děti u fotbalu udrží a rozvinou jejich schopnosti.

Všude slyšíme, že nejsou děti. V FC jsou?
Úzce to souvisí s minulou odpovědí. Nemůžete všechno dělat sám. Ono to trénování je setsakra náročný koníček. Je to práce, která vás stojí spoustu času i energie. Smekám před všemi kolegy u nás, ale i jinde, co ve vlastním volnu běhají po hřišti a snaží se děti něco naučit. To ovoce se pak dostaví.

Opravdu?
Jsem si tím jist. Když vidím, jak se trenéři přípravek všech kategorií piplají s těmi nejmenšími prcky, vím, že tohle je budoucnost. Výsledky tu jsou – přípravky válcují i mnohem zvučnější soupeře a klobouk dolů před trenéry Romanem Iltisem nebo Karlem Kasáčkem a dalšími.

Co je podle vás naopak Achillovou patou klubu?
Peníze na sport chybí na všech úrovních. My jsme rádi, že i město Mělník pomáhá našemu klubu a snažíme se jej reprezentovat co nejlépe a děkujeme každému dalšímu, kdo na chod oddílu přispěje.

Rodiče rozhodují

Jak vidíte úlohu rodičů ve fotbale?
Jako stěžejní. Ne trenér, ale rodič určuje budoucnost dítěte. Jak můžete udělat fotbalistu z kluka, kde od rodičů slyšíte věčné omluvy z tréninků kvůli škole, počasí či babičkám? To nejde. Je to jen na rodičích.

Ale třeba klukovi nevyhovuje trenér a jeho metody?
Nezlobte se na mě za trochu ostřejší slova: Copak někdo, komu je sedm, ví, zda je pro něj lepší sedět u počítače nebo běhat za míčem? Pořád dáváme dětem na výběr, ale ve skutečnosti si tím jen děláme alibi. Přece je to na nás ukázat dětem, co je správné, a tak je i směrovat. Aby si kluk v deseti letech stěžoval na trenéry? To je začátek konce. Pokračuje to tím, že za čtyřku z dějepisu může učitel. Bohužel v naší společnosti hledáme často chyby v těch druhých, místo abychom se sami chytli za nos…

Vy máte štěstí na rodiče?
Vím, že ne každému musí můj způsob vedení týmu sedět. Rodiče mých kluků naštěstí pochopili, že děláme závodně sport, a pomáhají nám a podporují nás. Všem děkuji, že mají s tím naším fotbalem trpělivost. Jim i klukům se to v budoucnu v dobrém vrátí.

MIROSLAV POMIKAL