Kralupy na konci sezony oznámily, že u nich končíte. Proč jste se tak rozhodl?
Takové rozhodnutí bylo už o rok dřív, když jsme vyhráli krajskou ligu. Já s Chláďou (Davidem Chládkem) jsme už druhou ligu jeden rok hráli, takže jsme věděli, co to obnáší. Strhla nás ale parta, rok jsme si chtěli zkusit. Asi bychom to i rádi hráli dál, ale z pracovních důvodů je to hrozně náročné. Soutěž je kvalitní, ale časově náročná. Domlouvali jsme se s manažerem Martinem Hamplem, který to tam vede výborně, a řekl jsem mu, že nejlepší pro něj bude, když tam bude mít někoho, kdo tomu může věnovat čas. Já tomu taky čas věnoval, ale mít ve středu tři ledy na Kladně, k tomu suchou přípravu a pak jet někam na zápas autem… Byl jsem si jistý, že jsem zápasy nehrál na sto procent. Když pak člověk vidí, že je unavený, tak je lepší nechat místo někomu jinému. Kralupy se to snaží dělat fakt dobře, takže pro ně bude lepší varianta mít tam někoho, kdo tomu bude věnovat čas stoprocentně a ne jako já jen na padesát procent.

Až průběh sezony vás tedy zlomil, že opravdu v Kralupech skončíte?
Po vítězství jsem byl jeden z mála, kdo se přihlásil, že to hrát asi úplně nechce. Před sezonou jsme měli pár tréninků, já měl jít ještě na operaci s kolenem, kterou jsem si odložil, a nechal jsem se samozřejmě strhnout. Parta tam je výborná, přišli kluci, které znám, jako Kehy (Martin Kehar), Zajda (Josef Zajíc), Šilhavka (Vojta Šilhavý). Konečně jsme tam s Chláďou a Lubošem (Novotným) měli víc Kladeňáků, to pro nás taky bylo příjemnější. Teď to vyplynulo na konci. Přemýšlel jsem nad různými variantami a bavil jsem se o tom doma. Pondělí, úterý a středa jsem doma jenom přespával. Bylo to hrozně těžké a z pracovních důvodů si to chci zlehčit. Tím, že nás se snoubenkou čeká svatba, tak chci trochu ubrat. Člověk pak domů chodí vyřízený.

Jak budete na Kralupy vzpomínat?
Jsou to absolutně neuvěřitelné vzpomínky. Měli jsme neuvěřitelný servis, který nám obstarali. Krajské sezony byly úžasné a samotný vrchol byl úplně nejhezčí. Loni jsme měli špatný leden a únor a šli jsme do play-off ze šestého místa a měli jsme asi osm porážek v řadě. Vůbec jsme nečekali, že bychom mohli postoupit. Když jsme porazili Poděbrady a dostali se do semifinále, tak jsme pak nemohli prohrát. To pro mě bylo asi nejhezčí hokejové období. Šli jsme do každého zápasu s tím, že víme, že nemůžeme prohrát. To bylo hezké. V druhé lize jsme si teď trochu vybrali daň nováčka. Měli jsme tam asi osm nebo devět zápasů, které jsme prohráli o gól, a tam se nám zlomila sezona. Věřím ale, že do budoucna mají Kralupy potenciál. Kdybych si mohl vsadit, tak bych si vsadil, že příští rok budou hrát play-off.

Byla sezona z týmového pohledu úspěšná? Soutěž jste udrželi.
Pro nás to asi úspěšné nebylo, vyhlídku do play-off jsme měli jasnou. To, že se to udrželo, pro nás cíl nebyl. My do toho šli s tím, že chceme hrát play-off, takže jsme zůstali trošku za tím, co jsme si nastavili. Lidi to vzali tak, že se to udrželo, je to první sezona. Určitě tomu ale na další roky sluší minimálně play-off. Jestli zůstane stejný formát, tak se určitě budou chtít příští rok tlačit do první osmičky, která bude hrát mezi sebou.

V 35 zápasech jste bral 17 bodů. Jste s tím spokojený, jak se vám dařilo i ve vyšší soutěži?
Druhá liga je za mě ulítanější. V kraji jsme kolikrát hráli hokejovější zápas. Tady je to fakt náročné, kluci, kteří tam jdou, jsou většinou mladí, takže je soutěž extrémně rychlá. Když se pak vezme třeba Chomutov, to je radost si proti němu zahrát. Přijedeme do Chomutova, do Tábora a je tam přes tisíc lidí. Ty týmy jsou kvalitativně jinde. Jednou jsme v Táboře uhráli bod a nedotkli jsme se puku. Na konci jsme vyrovnali, Pepa Zajíc dával gól, ale říkal jsem si, že jsou úplně jinde. Když se přijede do Chomutova, tak je to hrozný rozdíl, když trénují dopoledne a jsou to profíci. My do Chomutova jeli s Chláďou autem po práci a říkali jsme si, že frajeři měli dopoledne trénink, měli na nás videopřípravu a my jedeme z práce a zastavíme se na benzínce, abychom se vůbec najedli. Pro mě to byla příjemná sezona. Zůstalo tam i dost kluků z kraje a postupem času si na to zvykli všichni. Hrálo se nám výborně. Pro mě určitě dobrá sezona, chtěl bych si zkusit sezonu, kdy bych na to měl víc času.

Co říkáte na to, jak se podařilo poskládat druholigový tým?
Když jsme potřebovali vyhrát, tak se nám bohužel sešla zranění. Měli jsme tam i Michala Bezoušku, který dělal hodně bodů v Německu, ale na tři měsíce nám vypadl. Vždycky, když jsme někam jeli, tak chyběl jeden dva hráči. To je taky daň toho, že k tomu kluci mají práci. Tým je ale postavený dobře. Venca Zídek je blázen, to jsem v životě neviděl. Kdybyste ho potkali venku, tak si řeknete, že ten člověk nemůže hrát hokej. On ale vezme puk a dá gól. To je neuvěřitelné. On jede ze strany od mantinelu a půlka střídačky už ví, že dá gól. Tým se určitě ještě o někoho doplní. Je ale vidět, že máme hráče se zkušenostmi. Kehy byl zezačátku zraněný, chvíli stál a chvilku mu trvalo, než si zvykl na novou roli. V extralize je všechno rychlejší, měl tam roli, aby bránil, ale tady dostal roli, aby hrál víc na puku. Příští rok si to sedne ještě víc, kvalita tam je, to klukům nikdo nevezme. Vojta Šilhavý má zkušenosti z extraligy, několik let hrál první ligu, Pepa Zajíc to samé. O Kehym se nemusíme vůbec bavit. Venca Zídek příští rok udělá možná ještě víc bodů než letos, protože rostl každým zápasem.

Jaká bude vaše budoucnost?
Končit s hokejem asi nechci, takže asi zvolím nějaký kraj. Nabídky už přišly, všichni se mě ptali. Asi půjdu za kamarády a zvolím variantu, která pro mě bude nejpříjemnější a asi i nejbližší.

Krajská liga se oproti druhé lize dá stíhat?
Jo, kraj je za mě nejlepší soutěž. Ti, co to tam dělají, vědí, jak to hráči mají, že k tomu pracují. V Kralupech jsme měli tři tréninky týdně, ale většina klubů v okolí má jen dva tréninky v týdnu a i víkendy jsou občas volnější. Když se odtrénuje ve čtvrtek a hraje se až v neděli odpoledne, tak se dá i někam odjet a člověk má čas něco dělat. Pro mě je teď kraj nejlepší soutěž v kombinaci s pracovním vytížením. Středočeská liga je kvalitní, což se ukázalo i v baráži, kde jsme Bílinu přejeli.

V Kladně trénujete děti. Je to právě ta práce, která vám zabírá tolik času?
Samozřejmě, trenéřina je řehole. S Matyášem Rendlou se to snažíme dělat poctivě. Máme nastavený systém, ale víkendů stejně moc volných nemáme. Já to mám ještě proložené tím, že mám práci vedle na sportovním gymnáziu. Lítám tady ze zimáku na sporťák a volných dnů moc není.

Co učíte?
Učím geografii a tělocvik. Vystudoval jsem bakalářský obor a pokračuju dál na vysoké škole. Celý život mě bavil zeměpis, naši mě vždycky z něčeho zkoušeli a mě to začalo bavit. Nevěděl jsem přesně, co chci na vejšce studovat, takže jsem si dal tenhle učitelský obor. Na sportovní gympl jsem chodil osm let a teď s roční přestávkou, co jsem tam nebyl, jsem tam už dvanáctý rok. Nehnul jsem se z místa, ještě jsme se přestěhovali na Sítnou, takže mám takový trojúhelník mezi bytem, gymplem a zimákem a z něj se skoro nehnu.

V Kladně se nedávno hrála univerzitní liga. Nenapadlo vás jít touhle cestou?
Přemýšlel jsem o tom, dřív jsem si chodil zahrát evropskou univerzitní ligu, ale tahle liga je opravdu o tom být na každém tréninku. Trénují v Praze a pro mě by to bylo náročné. Nemohl bych k tomu asi hrát nic jiného. Vím, že někteří kluci to kombinují s krajem, ale tím, že já trénuju, tak pro mě by to bylo asi ještě obtížnější než hrát jinde.