Proč jste se rozhodl pro druhou ligu?
Už jsem chtěl být doma, nějakou chvilku už jsem nad tím přemýšlel. Kralupy se mi pak ozvaly, já ještě chvíli čekal na nějakou první ligu, ale nepřišlo nic, co by mi dávalo smysl. Proto jsem se rozhodl, že už budu doma a blízko rodině. Myslím, že už nastal správný čas.

Berete to jako úplný konec s profesionálním hokejem?
Stát se může všechno, ale myslím, že šance na návrat do profi hokeje už je minimální. Já to mám v hlavě nastavené tak, že je to konec profesionálního hokeje.

Jak se těšíte na novou výzvu v Kralupech, které se chystají na první sezonu po postupu?
Těším se fakt hodně, protože uvidím spoustu kluků, se kterými jsem se delší dobu neviděl. Jsem rád, že je teď budu zase vídat na denní bázi.

V Kralupech se skládá zajímavý tým…
Staví se tam hodně zajímavý tým. Jsem na to zvědavý, doufám, že budeme mít štěstí a uděláme co nejlepší výsledek.

S kým z hráčů Kralup se znáte?
Co si tak vybavím, tak mě napadá kapitán Martin David, dál znám Davida Chládka, Pepu Zajíce a Kubu Kaprála. Pak ještě možná budu znát jednoho klučinu, který tam přijde. Řekl bych, že nějakých sedm lidí tam znám.

Je velké lákadlo zahrát si zase s kamarády?
Určitě mě to láká. Nechtěl jsem s hokejem končit úplně z jedničky, protože by mě to pak asi mrzelo. Jsem rád, že přišla tahle nabídka z Kralup a můžu být se spoustou kluků, se kterými se znám.

Druhou ligu znáte velmi dobře. Hrál jste ji za Řisuty a za Vsetín, se kterým jste i oslavil postup. Jaké na to máte vzpomínky?
Na období se Vsetínem mám jedině pozitivní vzpomínky. Zažil jsem tam krásných pět let, vybojovali jsme postup ze druhé ligy, kde jsme neměli konkurenci. První komplikaci jsme si tenkrát udělali až v baráži, kde jsme se tahali s Havlíčkovým Brodem. Bylo to ale celkově úžasné, rád na to vzpomínám.

V první lize jste pak plnil spíš roli hráče ve třetí nebo čtvrté lajně. Byl třeba i to jeden z důvodů, proč jste se rozhodl teď pro nižší soutěž?
Já jsem na role nikdy moc nekoukal. V týmu je spousta kluků, někteří jsou na něco, jiní zase na něco jiného. Mně docela šlo bránit, hrával jsem hodně oslabení. Sice jsem byl třetí čtvrtá lajna, ale prostor jsem dostával. Až teď v Třebíči jsem ho nedostával tolik. Jinak jsem si ale neměl na co stěžovat.

V Kralupech si zase možná víc zaútočíte, ne?
Je to možné. Já jsem si ale mohl zaútočit i ve třetí čtvrté lajně. Nebýval jsem ale na přesilovkách, maximálně sporadicky na clonění před bránou. Teď bych si možná mohl zahrát i přesilovku, uvidíme.

Ve Třebíči jste sice neměl takový prostor, ale s týmem jste zažil skvělou sezonu a nakonec jste ovládli základní část. Jaké to bylo?
Lámaly se ve mně dvě věci. Jelikož jsem tolik nehrál, tak mě to samotného dost štvalo. Bylo ale výborné být u toho, jak Třebíč vyhrává. Nebyla tam na klucích deka, byla dobrá nálada. Martin Dočekal hrál neskutečnou sezonu, byl odskočený a celou sezonu nás hodně táhnul. Kluci odváděli výbornou práci, ať už to byl Radim Ferda, David Michálek nebo další. Bylo výborné, jak si to sedlo. Jsem rád, že jsme dokráčeli až do semifinále. Mě v sezoně celkem dost trápila zranění, pořád se mi něco stávalo. Bylo to složitější, ale užil jsem si to.

Jak už jsme říkali, druhá liga není profesionální. Čemu se tedy budete věnovat v pracovním životě?
Momentálně si hledám práci. Je to čerstvé. Pořád jsem normálně trénoval, chodil jsem na brigádu a připravoval jsem se, jak kdybych měl hrát první ligu. Teď mě čekají nějaká druhá kola pohovorů, tak uvidíme.

Máte představu, co by vás bavilo dělat?
Mně by se líbilo být rentiér, ale komu ne. Představu nemám. Jsem hodně učenlivý a ať to bude cokoliv, tak za to budu rád. Hlavně, aby mě to bavilo.

Jak se budete ohlížet za svými roky v profesionálním hokeji? Máte starty v extralize, v první lize…
Budu se na to ohlížet docela v dobrém. V první řadě mě bude mrzet, že jsem neodehrál víc zápasů na Kladně, že jsem tady nedostal větší příležitost. Bude mě mrzet, že jsem nemohl hrát před rodinou doma. To je taková kaňka. Jinak se budu ohlížet v dobrém. Pět let na Vsetíně mi dalo druhý dech, fakt jsem si to tam užíval. Nebylo úplně jednoduché odtamtud odejít. V Šumperku jsem se pak zase nastartoval, jen mě pak popadly zdravotní problémy a musel jsem na chvíli přerušit kariéru. Pak jsem se do toho vrátil a doufal jsem, že bude líp. Přidal jsem ještě jednu sezonu v Třebíči, kde přišla klasická zranění jako zápěstí, otřes mozku, přetrhané vazy v kotníku a podobně. Je škoda, že v posledních letech, kdy jsem se měl ukázat, mě limitovala zranění. To už bohužel zpátky nevezmu.