Nejprve trocha čísel. Letos je tomu sedm let, co Češi získali na světovém šampionátu poslední zlato. Z historického pohledu je sedm let krátká doba, za první republiky Československo čekalo na triumf i třináct roků. Po druhé světové válce to bylo čekání dokonce dvaadvacetileté. Je možné, že nás tato dlouhá série bez zlata čeká i v současnosti.

Že český hokej dávno vyklidil výsluní pozici a že je na úrovni Německa či Dánska, to snad dále rozebírat ani nemusím. Je to logické vyústění toho, že se na přelomu tisíciletí naprosto špatně přistupovalo k nejmladším kategoriím. Všichni si zkrátka mysleli - zlatá éra bude nekonečná a nastupující generace bude minimálně stejně úspěšná. Málokdo si zprvu uvědomil, že přijdou časy mnohem horší. A když to někdo pronesl, byl zkritizován. Pozornost se mu ve společnosti omámené olympiádou v Naganu a zlatým hattrickem příliš nevěnovala.

BÍDA A NUDA

Hokejová reprezentace nudí. Nevyčnívá, má neskutečné nedostatky. Hráči si nevěří, což je základ. Pěkných momentů je čím dál méně. Trenéři se na postu hlavního kouče reprezentace střídají jako operátoři v call centrech. Na květnové světové šampionáty se kouká už jen z povinnosti a bez radosti. Tomu všemu šel český hokej, byť nechtěně, naproti.

Jedním ze stěžejních problémů je trenér, respektive realizační tým. Je na pohled moc pěkné mít za zády jako hokejista borce, kteří váleli v NHL a patřili k nejlepším na světě. Prospal a Špaček, to jsou synonyma úspěchu. Při vší úctě k těmto hvězdám je ale neskutečná drzost pasovat tyto legendy do role trenérů české reprezentace. Ani jeden z nich delší dobu nekoučovali, zkušenosti s postem trenéra mají minimální. A učit se hned u výběru výběrů? Jedna z největších hloupostí, která při zápasech hraje výraznou roli. Hokejista a hokejový trenér, to jsou naprosto odlišné pozice. 

Je to celkově bída a strašné trápení, výše uvedené problémy jsou jen některými z mnoha. Třeba při pohledu na utkání české "dvacítky" se dá krásně rozpoznat, jak je tým úplně mimo mísu. Jede po stejných kolejích, neodbočí za lepší cestou. A-tým to má totožně a je momentálně o ničem. Hrdí na něj být opravdu nemůžeme. Mnohem více sympatií si tak na rozdíl od hokeje a fotbalu získává třeba biatlon či tenis.