Mělničtí hokejisté loni vybojovali titul krajské ligy a letos zatím vyhráli všech šest odehraných utkání. Za úspěchy na ledě stojí i pohoda, která z hráčů vyzařuje a neustálý smích v kabině. Hlavní článek tohoto řetězu má tvář, kterou ale pod helmou nenajdete.

IMPULZ VZEŠEL OD 
VEDOUCÍHO MUŽSTVA

Všichni zúčastnění se shodnou na tom, že srdce mělnického hokeje bije ve vedoucím mužstva a zároveň kustodovi Antonínu Drašnarovi. A především díky jeho aktivitě celý tento tým vůbec vznikl. Když se totiž bývalý druholigový kádr v roce 2008 rozpadl a na zimním stadionu už zbyla jen mládežnická mužstva, nemohl se s tím Drašnar smířit. „Ta myšlenka znovu obnovit mužstvo vznikla na podzim v roce 2010. Sepsal jsem si seznam asi padesáti lidí, které jsem obvolal. Ale první koho jsem kontaktoval, byl náš brankář Jan Vokurka, jestli se mnou do toho půjde. A Honza byl pro. Pár lidí se tu vystřídalo a nakonec vzniklo současné družstvo," vzpomíná nepostradatelná součást mělnického hokeje Antonín Drašnar. Odměnou mu bylo, že hned první sezonu se jim podařilo postoupit z krajské soutěže do krajské ligy. „V první ligové sezoně jsme se hlavně chtěli udržet. Úžasné bylo, že jsme se dostali hned do čtvrtfinále. Tam jsme sice vypadli, ale i tak to bylo skvělé," říká. Následovalo dvakrát finále a toho největšího úspěchu se dočkali v loňském roce, kdy se stali mistry. „Finále bylo úžasné. Byl jsem tak strašně nervózní, že jsem rukama málem rozdrtil mantinel," usmívá se při vzpomínce na duel s Černošicemi.

DRESY MUSÍ HRÁČI 
VRACET NA MÍSTO

S Antonínem Drašnarem jsme se sešli v kabině A mužstva, která vznikla v bývalém vchodu na zimní stadion. Všechno bylo pečlivě srovnané, vyskládané a označené. Hráči mají svá místa označena cedulkou se jménem a číslem dresu. U stropu visí konzole s výstrojí, taškami a se všemi sadami dresů. „Venkovní dresy jsou na červených ramínkách a domácí na žlutých," vysvětluje Drašnar s tím, že po utkání musí hráči vracet dresy na stejná ramínka, na která jim je připravil. „Nesnáším, když mi tahají dresy zeshora z ramínek za rukáv," vysvětluje a ukazuje, že zlomené hole upravil tak, aby si každý mohl svůj dres sundat téměř bez práce. Když najde propocený trikot tam, kde nemá být, dostane hříšník černý puntík pro výstrahu. A když nasbírá tři, je potrestán finanční ztrátou ve prospěch spoluhráčů, nebo koupí basu piv. Do šatny si navíc všichni musí zouvat boty, aby nenašlapali. Prohřešek proti nařízení je potom oceněn padesátikorunou do kasičky. „Za ty roky se to už kluci naučili a nepřidělávají mi práci," tvrdí a zároveň přiznává, že doma ale takový pedant na úklid rozhodně není. I tak by mohl dávat návod manželkám, jak na nepořádné chlapy. Mladší hráči tu potom drží služby jako na vojně. Jednou týdně musí vyluxovat koberec a vynést koše.

FIALA POLOŽIL ZÁKLADNÍ KÁMEN FINÁLE

V čestném středu šatny visí na památku hokejka s helmou Tomáše Fialy, který loni pověsil kariéru na hřebík, s nápisem: Základní kámen pro finále 3. září 2015. Touto holí dal Fiala první gól ve čtvrfinále a tím položil základní kámen pro vítězství. Hned potom hůl zlomil. „Slepili jsme ji a pověsili na čestné místo," ukazuje pyšně kustod.

SVOJE MÍSTO MAJÍ 
V KABINĚ I HOKEJKY

Drašnarovou zásluhou letos zrekonstruovali hokejistům sociální zařízení i sprchy a do kabiny přibyly i nové police na tašky. V chodbě před kabinou vyrobil dřevěné ohrádky s přepážkami na hokejky. Každý má své hole uklizené a připravené, aby mohl naskočit okamžitě na led. „Nejvíc hokejek tu má bezesporu Martin Příhoda, navíc ty jeho poznám na dálku, protože má nahoře největší špunty. Dokonce větší než brankář," usmívá se Drašnar a přitom ještě stihne opravit utrženou zarážku.

HOKEJ JE SRDCOVOU 
ZÁLEŽITOSTÍ

Pan Antonín je zaměstnancem zimního stadionu už třináct let. Předtím jezdil s kamionem a trénoval malé hokejisty. Kdysi měl sen starat se o zákulisí sportovního klubu buď ve fotbale nebo v hokeji. A to se mu splnilo. „V kabině je to úplně jiný svět. Vládne tu pohoda a je tu pořád legrace. Myslím, že jsme skvělá parta a od toho se odvíjí i výkony kluků v zápasech. Mě se hlavně líbí, že jsou to místní kluci, skoro všichni jsou z Mělníka." Dnes je navíc čeká velmi důležitý duel v Černošicích. Milovaný kustod nachystá vše, co je potřeba a těsně před druhou hodinou se nalodí do autobusu i se svými fanoušky.
Hokejisté si z něj sice mnohdy tropí srandu, když ramínka s dresy barevně neladí, ale nikdo z nich si už fungování týmu bez jeho přítomnosti nedovede vůbec představit.