Řeč je o pětadvacetiletém hokejovém obránci Jiřím Drakovi, který na přelomu ledna a února hájil české barvy na Zimní univerziádě 2011 v Turecku.

„Jsem moc rád, že jsem mohl být součástí širšího týmu vysokoškolských sportovců, který na Zimní světové univerziádě reprezentoval Českou republiku,“ rozplýval se po návratu hokejista a aby ne. Vždyť, kdy se zase podívá do Turecka, kdy znovu oblékne český národní dres, kdy okusí příchuť světového šampionátu, nebo si na ledě vymění názor s nekompromisním Rusy?

Jirko, jaké bylo Turecko jako země?
Rozhodně je zcela jiné, než jsem původně myslel. Líbila se mi pěkná hornatá krajina obklopující sportoviště. Lidé, které jsem měl možnost poznat, byli velice přátelští, což platí i o domácích sportovcích. Z hlediska počasí mě velmi překvapilo, jaká zima dokáže v této zemi být. Jednu noc bylo dokonce až minus 16 stupňů.

Teď už ale pojďme ke sportu, vždyť kvůli tomu jste tam byli. Na univerziádě jste pomýšleli na zisk medaile, což se nakonec nepovedlo. Spokojeni jste asi nebyli, že?
Ne, to jsme rozhodně nebyli. Měli jsme na to hrát minimálně o páté místo. Ale jelikož se nám nepodařilo být efektivnější v koncovce v důležitých zápasech, bylo z toho jen místo sedmé.

Jak to že to nevyšlo? Že jste prohráli se silným Ruskem, to by se dalo pochopit, ale třeba i první zápas s Japonskem se nepovedl, prohráli jste po nájezdech…
Podle mého názoru právě kvůli střílení gólů. Když nepočítám zápas Tureckem, tak jsme nebyli produktivní tak, jak by bylo potřeba. S Japonskem jsme měli do určité míry i smůlu. Byli jsme hokejovějším týmem, ale neproměněné šance nás trápily. V průběhu prvních dvou třetin jsme třikrát nastřelili tyč, dvakrát břevno. Oni pak dali v závěru utkání šťastnou branku v přesilovce. Zápas tak skončil po základní hrací době remízou. V nájezdech pak jeden z hráčů Japonska branku dal, u nás ani jeden ze střelců neuspěl.

Na takový výsledek česká veřejnost kouká dost negativně, že?
Ano. Každý tady u nás si řekne, že je to ostuda prohrát s Japonskem, ale já na to mám jiný názor. Japonci jsou skvělí bruslaři, pečlivě dodržují systém a na puku jsou velice šikovní. Navíc jsou hodně rozvážní při zakládání útoků. To, že umí bruslit a dokonce i hrát hokej, ukázali už v utkání s Ruskem, pozdějším vítězem turnaje, se kterým prohráli ve skupině pouze 2:3. Na dokreslení uvádím, že druhý zápas s Japonskem jsme vyhráli.

Chtěla bych zmínit vaše souboje s Ruskem. Ty byly dost vyhecované, že?
Vyhecovaný byl zápas jak ve skupině, tak ve čtvrtfinále. První utkání bylo z tohoto hlediska plné emocí po celou dobu, druhý zápas byl pak klidnější. Ke konci se to ale lehce zvrtlo a rozhodčí rozdělovali trestné minuty jak na běžícím pásu, celkem 314!

Na ledě došlo k potyčkám, šarvátkám. Jak vše vůbec vzniklo?
Vše začalo tím, když byl jeden z našich útočníků důrazný v brankovišti a jejich obránci chránili gólmana. Z toho vznikly dvě potyčky přímo na ledě. Rozhodčí se snažili celou situaci uklidnit. To by se jim i podařilo, kdyby ruský brankář nezačal lámat hůl našeho hráče, který byl předtím v šarvátce. Když gólman nebyl úspěšný touto metodou, tak na hokejku začal šlapat. Jeho počínání vedlo k tomu, že náš již vyloučený hráč si pro svojí hůl jel a ruského gólmana srazil, což Rusové nenechali jen tak. Celé dění na ledě mohlo vést k hromadné bitce, ale rozhodčí společně s trenéry udrželi týmy na střídačkách. Pro naše dva hráče to znamenalo stop do konce turnaje, respektive stop na jeden plus jeden zápas.

Poprali jste se prý i mimo led a vy jste pak dostal trest a nemohl jste turnaj dohrát. Je to pravda nebo jak to vůbec bylo?
Mimo led se nejednalo o rvačku. Po předchozích potyčkách byly nervy na pochodu u všech zúčastněných. Já jsem neunesl tíhu situace
a chtěl jsem Rusy zchladit na cestě do šatny lahví s vodou. Naneštěstí se ale zpoza dveří jejich šatny v chodbě objevil rozhodčí a část vylité vody schytal i on. Z oficiální zprávy jsem se pak dozvěděl, že jsem rozhodčího napadl. To je ale naprostý nesmysl. Dostal jsem pak stop na jeden zápas, což se druhý den záhadně změnilo v trest na dvě utkání.

O Rusech by se dalo vůbec hodně mluvit. Nejen o šarvátkách a nevydařených zápasech s nimi, ale také o jejich mužstvu. To bylo prý prapodivně složené…?
K tomu můžu říct jen jedno. Je opravdu velice zajímavé, že hráči hrající za různé týmy ze všech koutů Ruska, studují jeden obor na jedné vysoké škole. Jestli měli svou univerzitní příslušnost zařízenou jen kvůli Zimní světové univerziádě, to jim jen těžko může někdo dokázat.

A otázka na závěr. Jak hodnotíte celkově tuto zkušenost?
Pro mě osobně to byl zatím největší zážitek mé dosavadní hokejové kariéry. Shodou okolností univerziáda přišla v době mých 25 .narozenin, což byl ten nejkrásnější dárek. Celková zkušenost je k nezaplacení, jelikož jsem měl možnost poznat jiný styl hokeje, než jsem zvyklý hrát tady u nás. Jsem moc rád, že jsem mohl být součástí širšího týmu vysokoškolských sportovců, který na Zimní světové univerziádě reprezentoval Českou republiku.

Jiří Drak

Datum narození: 30. ledna 1986
Post: hokejový obránce
Nejoblíbenější číslo: 16
Týmy, kde v seniorském věku působil: Kolín, Nymburk, Benátky nad Jizerou
Záliby: sport, hokej, hokejbal