Tým má před baráží. Je pro vás osobně právě cíl úspěchu v baráži největším motorem, proč hrát hokej i v sedmačtyřiceti letech?
Návrat k hokeji mi v první řadě umožnil můj zdravotní stav. Po vyřešení zdravotních problémů jsem začal uvažovat o návratu k hokeji v Kralupech. Poté, co přišel k A-mužstvu jako trenér Pepa Zajíc, bylo rozhodnuto. Myslím, že kluci mají velké štěstí, že můžou v Kralupech hrát pod takovým trenérem.

Jak moc vše ovlivnila láska k hokeji a k samotným Kralupům?
Za žádné jiné mužstvo bych nehrál, chci kralupskému hokeji pomoct. Až na pár nepříjemných okamžiků jsem tady zažil samé krásné hokejové věci. Prožil jsem zde vlastně celý hokejový život, mimo dvou roků, kdy jsem byl na vojně v Dukle Mělník a jedné sezony v extralize za Kladno. Rád bych pomohl mužstvu k postupu do vyšší soutěže a chtěl bych, aby se na stadion vrátili fanoušci a aby se o hokeji v Kralupech zase začalo mluvit.

To už se svým způsobem děje. A situace pro vás musí být po dlouhých „mrtvých“ letech jistou satisfakcí. Nepletu se?
Strašně mě to těší. Chtěl bych, aby Kralupy byly minimálně na úrovni Mělníka a Neratovic. Chci udělat všechno pro to, aby áčko postoupilo z baráže a hrálo soutěž, kam podle mého názoru v současné době patří.

V hokeji jste zažil nespočet událostí. Přeci jen se ale musí najít něco, co v aktuální sezoně zažíváte poprvé…
Určitě zažívám poprvé fakt, že jsem jako hráč suverénně nejstarší v mužstvu. Druhý nejstarší hráč je mladší asi o čtrnáct let. To je situace, se kterou se musím vyrovnat jak na ledě, tak v kabině.



Měl jste po návratu herní krizi? Myslím tím moment, kdy jste si řekl – tak tohle už fakt nedám…
Hned ve druhém zápase proti Zlonicím mně ve druhém střídání soupeř zlomil žebra. Utkání jsem sice dohrál, ale hrálo se mi hrozně. To jsem si opravdu říkal, jestli mám vše zapotřebí a jestli jsem udělal dobře, když jsem zase začal hrát. Naštěstí byla tři týdny vánoční přestávka, já se dal dohromady a mohl nastoupit k dalším utkáním.

Starší hokejista má spoustu výhod i nevýhod. Našel byste největší plus a největší mínus?
Výhodu vidím jedinou – zkušenost. Už mě jen tak něco nerozhází. Když udělám chybu, tak se z toho nezblázním. Je další střídání, hra běží dál. A nevýhod je spousta. Jsem pomalý, neobratný. Hlava chce něco vymyslet, ale ruce a nohy to nezvládnou. Každá srážka se soupeřem bolí. Ale zase mě hokej neskutečně baví, těším se na každý zápas.

Kdy jste si začal uvědomovat, že je do baráže dobře našlápnuto?
Už když jsem přišel do mužstva, tak bylo pravděpodobné, že HK v baráži bude. Po zápase doma se Sedlčany si jsem jistý, že mužstvo může uspět. To byl zápas, který naznačil, jaké kvality máme. Kluci ukázali, že umí bojovat, že umí žít zápasem a to je to, co bude v baráži rozhodovat.



Záležet ale bude na spoustě dalších faktorech…
Baráž bude náročná jak fyzicky, tak psychicky. Za víkend se budou hrát dva zápasy, takže bude záležet, jak budou mužstva připravena. My máme výborného trenéra, který nás připravil dobře. V sezoně hrajeme výborně domácí zápasy, a proto věřím, že nám to vydrží a před našimi fanoušky, kteří určitě naplní stadion, budeme hrát dobře, vyhrajeme a postoupíme.

Baráž jste hrál i před jednadvaceti lety. Když pomineme úroveň soutěže, v čem je dnes největší rozdíl?
Tenkrát od nás nikdo postup nečekal. Už jen samotná účast v baráži byla velký úspěch. Jihlava byla favorit, extraligové mužstvo se širokým kádrem. My mohli jenom překvapit. Hráli jsme dvakrát doma před zaplněným stadionem, jednou vyhráli, hráči i diváci si to užili. Dnes jde sice o úplně jinou soutěž, ale zase musíme postoupit. Cíl je posunout mužstvo do vyšší soutěže. Pokud nepostoupíme, bude to neúspěch.

I samotný hokej se změnil hodně. V čem nejvíc?
Dnes je hokej celoroční sport. Hráči pomalu celý rok trénují na ledě. Jsou na bruslích obratnější, rychlejší. Celkově je hokej rychlejší.

Zbývá poslední otázka. Co si přát do závěru sezony?
Chtěl bych klukům z mužstva poděkovat. Díky jejich výkonům jsem dostal šanci zase žít hokejový život, zažít zápasy o postup do vyšší soutěže, což by mě před rokem ani ve snu nenapadlo. Mužstvu přeji, aby si baráž užilo. Zápasy budou mít krásnou atmosféru a doufám, že na konci budeme ti šťastnější a postoupíme. Sobě přeji, abych mužstvu pomohl a ve zdraví se dočkal vítězného konce.

Dušan Sikela
Narozen: 30. června 1970
Post: Obránce
Kariéra: Kralupy, Mělník, Kladno, Benátky
Zajímavost: Hokejistu bez ochranného plexiskla na helmě už dnes téměř nenajdete. Dušan Sikela je ovšem jedním z posledních hráčů, kteří stále sází jen na nejzákladnější vybavení. Přesto se nekompromisně vrhá do střel s jediným cílem – zastavit puk.