V Kralupech za sebou máte šest měsíců práce. Jak se vám nová role zamlouvá? 
Práce v Kralupech mě velmi chytla a od mého nástupu jsem tady zažil spoustu věcí. Řekl bych, že v mém případě se nejedná o novou roli, ale spíše o nové prostředí, které zahrnuje seznámení se s intenzivní prací výkonného výboru a hledání shody na celkové koncepci klubu.

Určitě je toho daleko více… 
Ano, tohle všechno zahrnuje nejen poznávání trenérů a zjišťování, jak uvažují a co považují za své priority. Všichni pracujeme na tom, abychom dali dohromady otevřený fungující rodinný klub, ve kterém by se naši mladí hokejisté cítili dobře a který by měl velkou podporu a důvěru od co největšího počtu rodičů. 

Daří se najít se všemi společnou řeč?
Samozřejmě se stává, že vidíme spoustu věcí rozdílně, nicméně velmi rád se setkám s těmi, kteří umí nejen své problémy popsat, ale umí také naslouchat druhé straně. Pokoušíme se společnou cestu najít. Od toho se pak vše odráží. 

Z čeho zatím máte největší radost?
Hodně si vážím toho, že jsme u nejmenších kategorií vytvořili nový a mladý tým trenérů, kteří jsou bývalými hráči Kralup. Jde například o Robina Studenta, Šimona Pírka či Lukáše Kříže. Vrací se do klubu, kde začínali a kde teď předávají své zkušenosti novým generacím. Dále jsem pyšný na to, že v dnešní době máme na trénincích hned několik asistentů, včetně vynikající krasobruslařské trenérky Simony Majrychové. Dále mohu jmenovat Milana Kroupu, Magdu Genčevovou nebo Honzu Šimrala. Ti se na ledě objevují pravidelně s obrovskou vášní a nadšením.

Co se naopak nepovedlo?
Myslím si, že hodnotit takovéto rychlé změny nemá velký smysl. Já věřím v dlouhodobější práci. Udělat velké čistky či hlásat motivační hesla nepovažuji za správné. Spíše sázím na to, že od základny a první třídy práce postupně přinese výsledky. Jelikož nejsme nuceni tak jako v extralize nebo národním týmu rychle čarovat a měnit všelijaká naše rozhodnutí, je důležitější vytvářet odspoda dobrou práci, nastavovat určitá pravidla týkající se rozvoje dětí a chování trenérů. To je pro mě klíčové. 

Napadá mě u všeho jedna věc. Dostanete se někdy k rodině?
Moje rodina je bohužel zvyklá na to, že prakticky žije život beze mě, vidí mě velmi málo. Mám tři děti ve věku osmadvaceti, dvaceti a dvanácti let. Starší děti už žijí samostatně a starají se o sebe sami, nicméně nejmladší dcera si musela zvyknout na mojí častou nepřítomnost. Manželka samozřejmě moc spokojená není, avšak nejmladší dceři se věnuje na dvě stě procent. Bohužel rodiny trenérů a hráčů se s tímto údělem musí smířit. 

Co si tedy přát do roku 2018?
Do každého roku vždy přeji kamarádům, spolupracovníkům a všem mému srdci blízkým osobám hlavně absolutní spokojenost. Myslím, že právě spokojenost je velmi důležitá a zahrnuje úplně vše, nač si vzpomenete. Našemu hokejovému klubu a všem, kdo jsou jeho součástí – od první dámy, která nám pomáhá udržovat naše kabiny a chodby v tak skvělém stavu, v jakém jsou, až po nejvyšší výkonný výbor, své kolegy a trenéry, přeji pevné zdraví, úsměv, laskavost, velkou toleranci a respekt ke své práci i k práci druhých. 

Nejbližší utkání A-týmu Kralup: 
6.1.2018 Žilina - Kralupy (18.45)
13.1.2018 Kralupy - Rakovník (18.15)
20.1.2018 Kralupy - Sedlčany (18.15)