Do Mělníka tak postupně zavítalo 16 týmů, z nichž některé představovaly republikovou špičku (Sparta, Kladno, Karlovy Vary), základ jiných tvořily klubové týmy doplněné o několik dobrých hráčů (Espoo Selects FIN, Timerkhan 2000 Kazaň RUS), další účastníci byli poskládáni z hráčů hokejových akademií nebo šlo o výběry talentovaných či ambiciózních hráčů (Altrichter Selects CZE, Hockey Talent Academy CZE, Jokers Select SVK, PW Selects SVK, Speed Hockey Legue CZ, Hockey Top Team CZ). Výběry větších oblastí představovaly Švédsko (Reebok Selects Red a Reebok Selects White) a severoamerický kontinent – Bauer Selects West CAN (jihozápad Kanady) a Bauer Selects USA (oblast Chicaga), posledním týmem byl výběr Norska (Norway Vikings).

Každý, kdo zavítal na mělnický zimní stadion, včetně trenéra reprezentačního A-mužstva Aloise Hadamczika, měl možnost si udělat obrázek o úrovni mládežnického hokeje. Nutno říci, že až na výjimky toto srovnání pro český hokej nevyznělo příliš příznivě, zejména hra mladých Američanů, Kanaďanů a Švédů byla „na hony" vzdálená. Tihle třináctiletí chlapci vědí o hokeji prakticky vše, maximální nasazení, vynikající bruslení a excelentní individuální dovednosti jsou v jejich provedení „jen" automatickým základem jejich celkového hokejového projevu.

Podle očekávání se do semifinále bez větších potíží dostaly obašvédské a oba zámořské týmy. V roudnickém semifinále zvítězil kanadský Bauer Selects West nad „červeným" švédským týmem 3:1, v mělnickém semifinále (a možná nejlepším zápase turnaje vůbec) zvítězil americký Bauer Selects nad „bílými" Švédy 1:0.

V zámořském finále ale zřejmě zapracovaly nervy do té doby suverénního kanadského výběru, zatímco ten americký školil z produktivity. Celkový výsledek 4:1 pro americký výběr byl pro mladé Kanaďany až příliš krutý a slzy v jejich očích při přebírání medailí toho byly jasným důkazem.

A ještě poznatky z pohledu nadšeného diváka a jednoho z pořadatelů.

V americkém výběru byl hodně vidět centr první lajny – hráčs číslem 66, Jake Pivonka, syn slavného otce a kladenského odchovance Michaela Pivoňky, který dlouhé roky hrál v dresu Washington Capitals.

Čím lepší hokej týmy předváděly, tím více pokory, respektu a slušnosti z těch hráčů a trenérů bylo vidět. Nezůstaly po nich zdevastované a zaneřáděné kabiny (jak je tomu často zvykem po domácích týmech), na každém z nich bylo jasně vidět, jak vážně bere individuální přípravu na zápas i pozápasové procedury a rutiny. A pokud mohou například kanadští trenéři všechny tři dny i v horkém počasí vydržet v košilích a kravatách a několikrát za den slušně pozdravit, tak proč by se například realizační týmy některých českých výběrůnemohly alespoň zdržet vulgárních projevů směrem k rozhodčím, soupeřům a organizátorům…

VIKTOR ŠEBÍK, MANAŽER HC JUNIOR MĚLNÍK