„Myslím, že to, že se v Neratovicích opět hraje, je samo o sobě dobrou pozvánkou,“ říká bývalý dlouholetý útočník Sparty a reprezentant Martin Chabada (37), který v Neratovicích stojí za znovuzrození mládežnického a nyní i dospělého hokeje.

Jak se těšíte na sobotní domácí premiéru dospělého týmu?
Samozřejmě se těšíme moc. Hráli jsme už venku a dobře. Pokud se vyvarujeme drobných chybiček a faulů, mělo by být v pořádku.

V Králově Dvoře jste prohráli o gól (3:4). Jak jste vstupní utkání viděl?
Vedli jsme dva nula, ale už od začátku přicházela naše zbytečná vyloučení, která se nakonec zastavila na čtrnácti. To je strašné číslo a nemělo by se to stávat. Představoval bych si počet trestů někde na půlce, pak budeme schopní hrát s kýmkoli.

Překvapilo vás utkání něčím?
Vyzkoušeli jsme si to už v přáteláku s Bohemkou a věděli, do čeho jdeme. Spousta kluků navíc hrála tyhle krajské přebory či soutěže. Zápas nás nepřekvapil, ale ukázal drobnosti, na kterých ještě musíme zapracovat. Je teprve začátek sezony, dáváme se do kupy. Soupeři spolu hrají už nějaký pátek, my dva měsíce, takže se občas hledáme a chybí nám třeba zaskakování jeden za druhého. Ale to se poddá a zlepší.

Zmínil jste předsezonní přípravu. Můžete ji shrnout?
Hlavně mě těší, že kluci, kteří do toho šli, se snaží chodit poctivě na tréninky a neexistují žádné výmluvy. Prostě na férovku přijdou a řeknou. Takový přístup je od nich super, za to jsem strašně rád a chtěl bych jim za to poděkovat.

A příprava po sportovní stránce?
Kluci dostali zabrat. Nebyli zvyklí na takovou fyzickou zátěž, která byla po dobu třech měsíců na suchu i na ledě. Takže byli nejdříve utahaní a chodili sfáraní jako horníci. Ale zvykli si a sami cítí, že je to někam posunulo.

Vy jste se ujal role trenéra?
Ano, trénuji to s Liborem Vočadlem, což je bývalý trenér mládežnických týmů. Kluci prošli jeho rukama, když byli mladší. Připojil se k nám a pomáhá s tréninky.

Můžete trochu představit mužstvo?
Je poskládané z amatérských týmů HC a AB, které působily na Mělníku, a doplněné pár hráči, co třeba déle nehráli. Všechno to jsou neratovičtí kluci, zatím nemáme nikoho zvenku. Jediný, kdo je nový, je Jarda Litomyský z mužstva Kralup, který ale bydlí v Mlékojedech. Ten se připojil mezi nás a je jediný, který Neratovicemi neprošel.

Na co byste pozval fanoušky v souvislosti s prvním zápasem?
Myslím, že už samo o sobě, že se v Neratovicích hraje opět hokej, je dostatečná pozvánka. Lidi jsou zvědaví na místní kluky. Určitě by to vypadalo jinak, kdyby mančaft, když to řeknu blbě, byl poskládaný z naplavenin. To se taky dalo, ale to jsme nechtěli. Šli jsme do toho s tím, že v týmu budou místní, kteří tu vyrůstali a na které jsou lidé zvědaví.

Jaké jsou dlouhodobější cíle mužstva?
Upřímně, abych řekl pravdu, osobně bych chtěl skočit o jednu soutěž výš. Na druhou stranu musíme brát v potaz věk hráčů, které máme. Prošli sice neratovickým hokejem, ale ten plus minus deset let neexistuje, takže jim je okolo čtyřiceti. Těch mladých odchovanců není až tolik, jen pár. Uvidíme, jak na tom budeme po prvních deseti kolech se všemi soupeři. Zatím nemohu říct, zda třeba někoho vezmeme a kde se budeme pohybovat. První zápas trochu napověděl, určitě se neztratíme.

Vy osobně se nechystáte skočit na led?
Udělal jsem si hostování a mám připravenou registraci. Počkám až podle zraněných. Mohu naskočit, ale zatím se mi moc nechce. Chci, aby si to kluci uhráli sami.

Nezasteskne se vám ještě po vrcholovém hokeji?
Na jednu stranu se mi stýská, na druhou kolektiv, jaký jsme vytvořili, si nezadá nic s partami, jakými jsem prošel. A je to vždy o partě a týmu. Když se daří, tak jsou všichni kamarádi, když ne, pak se ukazují charaktery a hodnoty hráčů. Platí to stejně na amatérské či profesionální úrovni. Takže tu partu mám tady, i když jsem v jiné pozici. Nejsem trenér jako trenér, protože jsme s klukama stejně staří a známe se roky. Je to hlavně na kamarádské bázi.