Šestnáctiletá útočnice přispěla i gólově, když zpečetila čtvrtfinálovou výhru 4:2 nad Švédskem. Spanilou jízdu vyřazovací částí pak nezastavila ani tradičně superfavorizovaná Kanada, které Češky oplatily skupinovou porážku. Až finále se Spojenými státy neskončilo podle představ. Druhý zámořský gigant třemi údery v poslední třetině nepřipustil další překvapení.
„Byl to obrovský zážitek,“ potvrdila po návratu domů právem pyšná maminka. Až dosud za zápasy své dcery vyrážela z Radonic, obce u hranic Prahy, jen po Česku. Tentokrát přímo na stadionu v Zugu Vanda Vocetková sledovala nejen finále, ale i semifinále s Kanadou. „Mělo to velký náboj, emoce na správném bodu. Že holky vyhrály, bylo super,“ podělila se o své dojmy z boje s kolébkou hokeje.
Podívejte se, jak české hráčky vyřadily Kanadu:
Pro Lindu šlo o druhý šampionát. Ten loňský ve Švédsku končil diametrálně odlišně. Vyřazení od Finek, kterému mělo napomoci i sporné vyrovnání, přineslo smíšené pocity. Letošek zklamání vynahradil. Finalová porážka sice pochopitelně taky moc bolela, smutek ale brzy střídala radost a hrdost.
„Je to fantastický úspěch. Když tam holky jely, myslely, že by mohly dosáhnout na bronzovou medaili. Stříbrná je víc než samy předpokládaly. Ale když porazily Kanadu, největšího favorita, a s Amerikou v přípravném zápase taky vyhrály na nájezdy, v hloubi duše si určitě říkaly, že je jde taky porazit, a na zlato určitě myslely,“ vylíčila Vanda Vocetková.
Začínala u Martina Chabady
Jak se vlastně Linda dostala k hokeji? Ač k němu tíhl už její dědeček a dotáhl to dokonce do juniorky pražské Sparty, pomohla víceméně náhoda. „V první třídě jí kamarádka o vánočních prázdninách řekla, jestli by s ní nechtěla jít na školičku bruslení,“ vybavila si Vanda Vocetková první kontakt s neratovickým zimákem.
Pouze u bruslení, ve kterém dělala Linda od začátku velké pokroky, nezůstalo. Od šéfa tamního klubu Buldoků, bývalého reprezentanta Martina Chabady, přišla výzva, aby začala trénovat hokej s klukama. Když pak s první výstrojí pomohl dar od známých, bylo jasno. „Určitě to nebylo cílené, že bychom chtěli, aby z ní byla hokejistka,“ usmívá se maminka po letech s připomínkou, že právě děda, který bohužel již zemřel, by měl asi největší radost.
Že si dcera vybrala hokej, v mužích drsný sport plný soubojů a střetů, jí absolutně nevadilo. „Byla jsem šťastná, že dělá něco, co ji baví, byla tam šťastná a spokojená, měla partu bezvadných kamarádů, vzhlížela i k nějaké vyšší autoritě, což byl právě Martin Chabada,“ přiblížila, jak odpovídala na dotazy okolí, proč právě hokej. „Neměla jsem ale nikdy potřebu, aby z ní byla olympijská vítězka, ale hlavně aby sportovala a neseděla doma na zadku,“ upozornila jedním dechem. Sama se dříve úspěšně věnovala atletice, konkrétně běhu na sto metrů. To ji posléze nasměrovalo k fyzioterapeutické praxi, kterou provozuje poblíž pražské O2 Areny.
S kluky vydržela dlouho
Kariéra Vocetkové mladší po letech u Buldoků nabrala v těch posledních na obrátkách. Od loňského roku působí spolu s dalšími dvěma českými hráčkami ve švédském Djurgårdens IF.
„Dokud to šlo, hrála svůj ročník - jako jedna z mála holek, které prošly Buldokama, a celkem jich za tu dobu bylo třeba pětadvacet,“ říká Martin Chabada na adresu hráčky, kterou v klubu nadále považují za svou. V hokeji podle něj není tak jako třeba ve fotbale striktně nastavené, do jaké kategorie mohou hrát holky společně s klukama.
„Dokud na to fyzicky mají. Ve čtrnácti patnácti už přichází velký fyzický rozdíl. Ale ona to docela zvládala, je vysoká, pohyblivá, hrála u nás chvilku i dorost. Zároveň už hrála za dívčí tým v Příbrami. Je to na nich pak vidět. Dá jim to hrozně moc už proto, že odehrají ještě o dost víc zápasů než kluci. Myslím, že podobné to měla i Šapovalivová z Berouna,“ odkázal Martin Chabada na asi největší českou hvězdu mistrovství.
Finále si nenechal ujít a chválil: „Je na ní vidět, že už dozrála. V různých hokejových situacích má dobrá rozhodnutí. I když se to možná z televize nezdá, byl to naživo určitě fofr. Byly tam ty nejlepší holky, které tady máme. Samozřejmě fyzická vyspělost a kondice Američanek byla na ještě trochu vyšší úrovni,“ připojil své postřehy.
Už když loni přišlo u Vocetkových rozhodování o přestupu na sever Evropy, jednoznačně jej doporučil. „Tady by ji to už asi nikam neposunulo. Jsme rádi, že využila šanci,“ řekl bývalý sparťan, který ve Švédsku sám hrával.
V šestnácti sama ve Švédsku
Maminka přiznává, že nejtěžším zůstává odloučení jediné dcery od rodiny. O to víc, že po rozvodu žila hlavně s ní, byť i tatínek Josef se prý stará vzorně. „Určitě jí scházejí kamarádi, hlavně kluci, protože je teď najednou v ženském kolektivu. Navíc je tam úplně nejmladší. Plus minus v jejím věku jsou tam asi jen čtyři, jinak jsou všechny dvacet a výš,“ popsala hlavní změny.
„Nejen začátek byl náročný a ještě i je. Musela začít sama nakupovat, prát, vařit, uklízet, učit se. Doteď měla mamahotel. Hodně obdivuji všechny děti, které se tohohle vzdaly pro lásku ke sportu,“ ocenila Vanda Vocetková. Ulehčením a pomocí je společné bydlení s vrstevnicí a českou spoluhráčkou Terezou Plosovou. A nablízku je i už o něco starší Hana Haasová.
„Jsme na to ještě docela mladé a je super, že to nemusíme prožívat úplně samy. Můžeme si navzájem pomoct, to je opravdu fajn. S Terkou spolu bydlíme. Takže trávíme skoro celý čas spolu. Samozřejmě, že každá si jde někam po svých, ale hodně trávíme spolu. I s Hankou,“ řekla k tomu v rozhovoru během mistrovství Linda, která nadálku studuje teplické gymnázium.
Švédské angažmá si pochvaluje a mluví o něm jako o velké zkušenosti. „Myslím si, že mi to dalo hodně. Neříkám, že se zatím úplně daří, ale já si myslím, že to přijde postupně, protože pořád jsem tam asi nejmladší. Pořád se toho strašně moc učím. Už jen ten jazyk byl na začátku docela bariéra. Je tam i jiný styl trénování, poznávám nové lidi. Žiju tam úplně sama, dejme tomu, takže všechno si obstarávat sama je takové náročné, ale myslím si, že v tomhle mě to hodně posunulo a do budoucnosti to bude super.“
Doma se zároveň už tak trochu musí připravovat na to, že v budoucnu by vzdálenost od rodiny mohla narůst o Atlantský oceán. Klubům nově rozjeté ženské obdoby NHL úspěch týmu ze srdce Evropy nemohl v žádném případě uniknout. „Tohle má jasně nalajnované. Už dopředu ví, že by se chtěla dostat do programu NCAA, v merku už má některé univerzity. Kdyby si ji potom vybral některý z klubů PWHL, to by byla úplně nadšená. Je to její cíl a motivace,“ prozradila pyšná maminka velký sen své dcery. Naplní se?