Petr Větrovský se nyní věnuje roli promotéra, ve které je neméně úspěšný. „Vždy mě přitahoval svět, který nabízí emotivní a motivační příběhy. To mě utvrdilo, že se člověk nemůže nikdy vzdát,“ říká čtyřiatřicetiletý muž, který do Prahy přivezl Mika Tysona, Tysona Furyho a nyní připravuje projekt s legendou českého hokeje Jaromírem Jágrem.

Proč jste se rozhodl skončit jako generální ředitel 1. FK Příbram a vrhnout se na dráhu promotéra?
Nejvíce asi tomu pomohlo tehdejší zastupitelstvo. Jednoho dne vše vygradovalo tím, že fotbalu byla snížena finanční podpora, což podle mých neoficiálních informací bylo kvůli mně, načež oficiální vysvětlení jsem nikdy nedostal. Nechtěl jsem tedy, aby fotbalový klub a jeho úspěšnou mládež kvůli mně trestali, proto jsem hned druhý den podal panu Starkovi rezignaci na všechny funkce a postupně se z fotbalového světa vytratil.

Byla to pro vás velká rána?
Řekl jsem to v emocích, ale pak už mi nic jiného nezbývalo. Teprve když jsem pak dával rozhovory, tak mi všechno docházelo. Rána to určitě byla, na druhou stranu se v tehdejší situaci, kdy jsem zastával i roli zastupitele, pro mě jednalo i o velkou úlevu.

Udělal byste s odstupem času něco jinak?
Asi ne, stalo se a já jsem toho názoru, že je lepší se tím už nezaobírat, jelikož to nikdy nepřináší nic pozitivního.

Na klub jste ale nezanevřel a navštěvujete jeho zápasy. Co říkáte na jeho momentální vystupování v nejvyšší soutěži?
Pokud mi to čas dovolí, chodím na každý zápas a klukům velmi fandím. Klobouk dolů, že Příbram jede pořád dál. Nebýt pana Starky, se kterým si troufám říct, že jsme nadále přátelé, tak už by tomu asi tak nebylo, pokud by v lize někdy vůbec byla.

Po svém konci v klubu jste se naplno začal věnovat promotérské činnosti. Nešel jste tak trochu do rizika?
Start naší agentury nebyl jednoduchý. Nikdo na nás s otevřenou náručí nečekal. Nemohli jsme si vybírat, protože tehdejší promotéři měli drtivou většinu akcí rozebraných, proto jsme museli brát všechno, co šlo a postupně jsme to s Jitkou Dobravovou budovali.

Zpočátku jste se věnovali pořádání koncertů například s Karlem Gottem, Lucií Bílou nebo Martou Kubišovou. Posléze jste ale začali ke spolupráci oslovovat hvězdy ze světa sportu, který vám asi chyběl, že?
Trochu ano, ačkoliv pěvecké výkony jsou někdy opravdu jak sportovní. Proto jsme před dvěma lety oznámili, že vstupujeme do segmentu sportu. Trvalo to sice déle, ale jsem rád, že jsme to naplnili. Teď jsme jediní na trhu, kteří něco takového sportovním fanouškům nabízí.

Český sportovní fanoušek je ale hodně náročný, souhlasíte?
Dokonce bych řekl nevděčný. Když Příbram začala v lize, chodilo na stadion pravidelně šest, sedm tisíc lidí, dnes jsou to sotva dva tisíce. Chápu, že se třeba týmu nemusí dařit, ale pravý fanoušek by měl fandit, i když se úplně nedaří. V tomto směru bohužel za fotbalově vyspělými státy zaostáváme.

Vy se zajímáte i o bojové sporty a tam se zdá být situace odlišná, že?
Podle mě stále hraje prim fotbal a hokej, ale bojové sporty jsou hned v závěsu. Momentálně jde o nejvíce rozvíjející se sport na světě, což platí i o České republice, kde to majitelé Oktagonu Ondřej Novotný a Pavel Neruda chytli za správný konec. Stejnou možnost mělo i XFN, které se ho chvíli drželo, ale pak ho pustilo.

V čem je tedy největší rozdíl oproti fotbalu?
Z hlediska fanouška jde o současný sportovní fenomén. Největší rozdíl pak ale vidím úplně někde jinde. A sice v tom, že lidé, kteří přijdou, jsou schopni celou událost zaplatit a to, co vynesou televizní práva, už je zisk. Když si ale vezmete, že ve fotbale se hrají čtyři zápasy za měsíc a kouknete se ne výplaty hráčů, tak ani Sparta nebo Slavia, když bude mít vyprodáno, ze vstupného nepokryje výplaty hráčů.

Když se vrátíme k vámi pořádaným akcím, odráží se i zde náročnost fanouška?
Žádná akce, až na pár výjimek, se neprodá sama. Základem je divákům nabídnout příběh, ale musíte ho zároveň dobře uchopit a ještě ho prodat.

Z čeho čerpáte nápady na jednotlivé akce?
Podobné eventy začaly formou večeří v amerických soutěžích NFL a NHL, ze kterých jsem se inspiroval, stejně jako z ostatních show, které jsem měl možnost navštívit. Například Sylvestra Stallona a dalších. Z každé akce si snažím něco vzít. Zároveň přidat něco svého.

Co je vůbec cílem vašich show?
Naše vize je přinášet lidem příběhy, emoce, motivaci, sílu a odhodlání. Nikdy bych třeba nechtěl dělat koncert Justina Biebera, ačkoliv bychom vyprodali O2 arenu. A to z důvodu, že by to postrádalo příběh.

Hokejistky HC Příbram porazily v 7. kole extraligy Litvínov 10:3.
OBRAZEM: Hokejistky Příbrami porazily Litvínov 10:3

Jako prvního jste ze sportovních hvězd do Prahy přivezl Mika Tysona, jak k tomu došlo?
Moc jsem stál o to, abych přivezl Sylvestera Stallona, ale při jednání jsme častokrát naráželi na podvodníky. Až jsem jednou čirou náhodou seděl na schůzce s člověkem, kterému volal muž, jenž organizoval turné Mika Tysona. Tak jsem projevil zájem, že ho chci v České republice. Nejdříve všechno vypadalo nereálně, nakonec se to ale po dlouhých jednáních, která trvala půlroku, povedlo.

Je těžší dojednat přestup nebo kulturní akci?
Co se týká transferů, existují asi tři druhy. Za prvé jsou přestupy, kdy hráč je váš, je dobrý, chce ho každý a jde jen o to, abyste dostal peníze, které chcete. Za druhé máte zájem o hráče, ale klub ho nechce pustit, za třetí klub vám hráče nabídne, ale on k vám nechce. Promotérství funguje tak, že danou celebritu chce každý a vy ji musíte přesvědčit, aby do toho vůbec šla a navíc dala důvěru právě vám, což je opravdu těžké. Obojí se ale těžko porovnává.

A jak je to s požadavky těch největších českých či světových celebrit?
Požadavky jsou mnohdy menší než u řady českých celebrit, které nemají takový věhlas. Můj názor je, že některé mají o své slávě větší mínění, než jaké by reálně mělo být. Čím větší hvězda, tím je skromnější.

Kromě Mika Tysona jste stál i za návštěvou Tysona Furyho. Můžete prozradit něco speciálního, co si oba američtí boxeři poručili?
Mike Tyson chtěl do šatny oříšky, Tyson Fury si zase přál dvě plzeňská piva.

A co Jaromír Jágr, se kterým momentálně chystáte akci na příští rok?
Jarda mi žádné požadavky nesdělil a možná ani nesdělí.

Jak se vůbec zrodila vaše spolupráce?
Přišel se svým kamarádem právě na show Tysona Furyho a zaujalo ho to natolik, že mě vyhledal a dal mi telefonní číslo. Přiznám se, že jsem myslel, že mi následně telefon už nezvedne (smích).

Ale zvedl…
Poté jsme se dlouhou dobu bavili, co bychom spolu mohli udělat, ne však za každou cenu. Měli jsme více projektů a nakonec z toho vyplaval právě ten, který chystáme. Jsem rád, že jsme se domluvili, protože v České republice není větší sportovní hvězdy, než kterou je Jaromír Jágr.

Jak vznikal koncept? A řekl si k němu něco i sám hlavní aktér?
Samozřejmě, že do scénáře mluvil a mluví. Tvoříme ho společně. Já se například snažím čerpat i z jeho vyprávění. Třeba o tom jaké to bylo v Rusku. Ne všechno ale můžeme konzultovat společně, protože chceme, Jaromíra nějakým způsobem překvapit, zároveň lidé budou chtít vidět jeho emoce a on není člověk, který by v tomto směru dokázal hrát divadlo. Kdybychom mu všechno řekli, všichni bychom byli ochuzeni, což nechceme.

Jaromíra Jágra ovšem představíte nejen v Praze, ale i v Bratislavě. Proč jste se tak rozhodli?
Jarda má ke Slovensku vřelý vztah. Je to dáno nejen tím, že se narodil a reprezentoval v době společné federace, ale i fakt, že jedna z jeho bývalých partnerek Andrea Verešová pochází od našich východních sousedů. Navíc jsme dlouhodobě měli v plánu udělat event i na slovenském trhu. Přemýšleli jsme o tom už v případě Mika Tysona, ale nakonec se tak stalo až teď.

Máte už ze Slovenska ohlasy? Jaké?
Jsou pozitivní. Přišly nám třeba i zprávy od fanoušků, že se jim splnil sen. Věříme, že to fanoušci na Slovensku ocení a i u nich bude mít akce velký úspěch. Jelikož nám Jaromír plně důvěřuje, bude se jednat o největší akci tohoto typu, kterou jsme pořádali.

Čím si vysvětlujete tak velký zájem i na Slovensku? Přeci jen Jágr dosáhl největších úspěchů až po rozdělení obou států, takže byl spíše soupeřem…
Oba národy jsou pořád blízko sebe. Já také fandím Zdenu Chárovi nebo Marku Hamšíkovi. Myslím si, že jak my Češi, tak Slováci si vzájemně rozumíme, máme spoustu společného. To je podle mě i důvod, proč slovenští fanoušci drží palce i Jaromíru Jágrovi.

Není to ovšem pravidlem, že?
Naše agentura zastupuje Attilu Végha a musím říct, že před nedávným zápasem s Karlosem Vémolou jsem si na sociálních sítích slízl kritiku za to, že přeji slovenskému borci v souboji s Čechem. A na rovinu říkám, že nehrálo roli, že jsme Attilu zastupovali. Fandil bych mu, i kdyby tomu tak nebylo.

Proč?
Když někomu fandím, tak se nekoukám do občanky na jeho občanství. Vezměte si, že máte za partnerku Rusku, která hraje tenis proti Češce. Určitě jí doma neřeknete, že ji nepodpoříte, protože hraje proti soupeřce z vaší rodné země.

Jaromír Jágr je ale v tomto ohledu výjimečný. Společně jste byli i v Las Vegas. Jak tam vnímají českou hokejovou legendu?
Je neuvěřitelné, jakou má mediální sílu. Jen na ulici ho zastavovaly stovky lidí. Po celém světě ho berou za svého. Je to fenomén. Vše si ale vybudoval svým přístupem. Tím, že nikdy v životě nikoho neodmítl, podepsal se, vyfotil se. Podobně jako například Karel Gott.

Když už jste zmínil Attilu Végha, tak i s ním jste v uplynulých dnech oznámil vznik společného projektu. O co půjde?
Aktuálně o něm dokončujeme celovečerní film, který by měl mít premiéru na konci ledna. Původně se mělo jednat o medailonek k show Tysona Furyho, kde byl Attila jedním z hostů. To povídání ovšem bylo tak silné, že nás napadlo udělat film. Jsem rád, že jsme to dotáhli do konce a právě vzhledem k nedávnému vítězství nad Karlosem Vémolou jsme si nemohli přát lepší vyvrcholení příběhu. Lepší už snad byl jen Rocky Balboa. A to proto, že ho hrál můj oblíbený herec (smích).

EXMANAŽER JAKO POSILA. Vrchlabí pomáhal ve druhé lize také někdejší kapitán Hradce Králové a později jeho sportovní manažer (dnes už bývalý) Jaroslav Bednář.
Jaroslav Bednář: Hokejem ve Vrchlabí se ohromně bavím