V době, kdy rozhovor se staronovou posilou Jestřábů vznikal, byli Prostějovští téměř týden bez zápasu. „Je to trochu nepříjemné, lítá to kolem nás. Jinak se to dá, potrénujeme a budeme zase připravení. Jsem docela překvapený, že nám se to vyhýbá,“ uvedl Račuk.

Jako kdyby to ale zakřikl, další dva duely musel Prostějov odložit kvůli tomu, že právě několik členů jestřábí kabiny mělo pozitivní test na koronavirus. „Od čtvrtka už ale trénujeme a v sobotu už budeme hrát,“ doplnil později 29letý útočník.

Mohl takový oraz i trochu pomoct?
Určitě. Nějakou kondiční stránku jsme měli už po utkání s Havířovem, protože jsme už dopředu věděli, že nějakou dobu hrát nebudeme. Honili jsme kondici a mně se to docela hodilo, protože po tom přesunu z Kladna jsem týden netrénoval. Taky se potřebuji dát fyzicky trochu dohromady.

A taky si zařídit všechny potřebné věci s přesunem do Prostějova?
Já jsem s tím víceméně žádný problém neměl. Sbalil jsem si pár věcí a bylo to. Dost často dojíždím i do Prahy, kde bydlím, takže úplně v klidu, jsem na to zvyklý.

Když jste z Prostějova před téměř dvěma lety odcházel, byl jste z toho rozmrzelý až znechucený. Nyní jste před sebou už měli čistý stůl?
Měl jsem i jiné nabídky, ale ve finále to záviselo hlavně na Kladnu a na panu Jágrovi, co on si vybere a co bude pro Kladno nejlepší, kde najde nejlepší náhradu. S panem Luňákem (majitelem LHK Jestřábi Prostějov) jsme se domluvili a zpětně jsme se k tomu ani moc nevraceli. Tehdy nastala situace, ke které došlo všude na světě. Vyřešilo se to výpovědí, což jsem hlavně z finanční stránky klubu pochopil. Nebyl jsem první, ani poslední, který měl kvůli covidu nějaké potíže a finanční výpadek.

Spíš vás tehdy štval důvod, jakým jste se – a nejen vy – o konci v klubu dozvěděl.
Jo, je pravda, že tam to bylo o tom, že se nám nikdo neozval. Dostali jsme akorát dopis s výpovědí a to bylo celé. Teď už v tom ale žádný zádrhel nebyl. Čekal jsem, co a jak se vyvrbí. A vyvrbilo se to tak, že jsem zpátky v Prostějově, kde teď máme nějaký společný cíl, za kterým si půjdeme.

Kladno si za vás vybralo jako náhradu Jakuba Babku.
Co vím, tak plusové bylo to, že Bába (Jakub Babka, pozn. red.) je univerzál, že může hrát vepředu i v obraně. Na Kladně měli marodku a potřebovali hráče, kterého by mohli nasadit tam i tam. A když jsem koukal na ty zápasy, tak musím říct, že se Bába chytil perfektně a já mu to moc přeju.

K vašemu odchodu z Kladna se toho napsalo hodně, ale nikde jsem nečetl vaše vyjádření. Chcete se k tomu vracet?
To je právě ono, že mě se vlastně nikdo nezeptal, ani ostatních kluků v kabině. Jenom jsem viděl rozhovor Nicka Hlavy, který říkal něco o Star Wars (usmívá se). Trochu mě překvapilo, že se nevyjádřil klub, ani nikdo jiný, a všechno se psalo jen na základě nějakých zdrojů, udělal se nějaký příběh, nebo dokonce několik. Ve všech jsem hrál takového piráta. Ale nedělal jsem si z toho moc těžkou hlavu a teď už to neřeším vůbec. Když to takhle v médiích bylo, co člověk nadělá, tam je toho dost. S Džegrem (Jaromírem Jágrem, pozn. red.) máme všechno vyřešené. Dokonce se psalo, že mě chtěla vyhnat kabina, přitom já jsem s klukama v kontaktu. Něco podobného se psalo i o Salákovi na Spartě, přitom je to taky všechno úplně jinak.

Spekulace se tedy nezakládaly na pravdě?
Něco proběhlo, nebudu říkat, že se nic nestalo. Ale dokonce jsem se dočetl, že mě vyhodili, což není pravda. Iniciátorem výměny jsem byl já, ale táhlo se to z toho důvodu, že Džegr se rozhodoval a vybíral, která náhrada za mě bude nejlepší. Kvůli tomu jsem byl i týden doma. Určitě to ale nebylo tak, že mě vykopli, nebo co všechno se psalo. Víc bych to asi rozebírat nechtěl. Něco se stalo a asi se to tak mělo stát, to tak bývá a jedeme dál. Kladnu i klukům v kabině přeju, jsem rád, že se jim daří a že hrají hokej, který se konečně líbí. Vůbec nemám nějakou zášť, nebo že bych měl s někým nějaké konflikty. Vůbec! Jsem s klukama v pohodě a myslím, že oni se mnou taky, jinak by se se mnou nebavili.

Měl jste mít na tréninku konflikt s Jakem Dotchinem. I s ním jste v pohodě?
To je taky taková věc… Samozřejmě, na tréninku jsou emoce, něco se tam stalo, ale po tréninku jsme si s Jakem normálně podali ruce, objali se a šli domů. Největší průser toho všeho je, že to bohužel někdo z kabiny vytáhl ven, ale to už je druhá věc.

Je pravda, že člověk, který někdy kolektivní sport hrál, ví, že ne pokaždé je mezi spoluhráči všechno růžové. A ne vždy je menší konflikt na škodu.
Řekl jste to úplně přesně. Je to kolektivní sport, je tam 25 lidí. Myslím, že nejsem první, ani poslední, komu se to přihodilo. Stává se to v NHL, všude.

Zmínil jste, že iniciátorem výměny jste byl vy. Co vás k tomu tedy vedlo?
Herně se mi úplně nedařilo a sám jsem se ve své psychice docela utápěl. Proto jsem chtěl být vyměněný. Vůbec bych nehledal důvod v tom, že mi nesedí Pepa napravo, nebo nějaký Kanaďan zleva, tak to nebylo.

Minut jste přitom dostával dost, body ale nepřicházely.
A to je přesně ono. Někdy je horší, když pořád dostáváte šance, ten ice-time máte, ale vy nejste schopný tomu týmu pomoct. Potom vás to tak užírá, že už to prostě nedáváte. Kdybych měl ty minuty menší, možná bych si řekl: Hele, něco je špatně, uvidíme, makej, jeď dál a třeba minuty přibudou. Jenže já jsem ty minuty měl, ale pořád to nešlo. Bylo to psychicky náročné.

Nyní jste zpátky v Prostějově. Situace je jiná, než když jste odcházel. Tehdy se Jestřábům moc nedařilo, dnes jsou v lepší polovině tabulky. Do jaké nálady jste přišel?
Připomíná mi to ten první rok, co jsem v Prostějově byl, když jsme skončili až po sedmém zápase ve čtvrtfinále se Vsetínem. Atmosféra v kabině, realizační tým, prostě všechno je nastavené pro nějaký úspěch. A taky to tak při mém příchodu vypadalo. Všichni kluci byli v klidu, pár jsem jich samozřejmě znal. Do všeho jsem skočil po hlavě a musím říct, že je to fakt super. Moc mě to v Prostějově baví. Jsem rád, že tam teď můžu být.

V obou dosavadních zápasech jste dostal zhruba dvacet minut. Ve druhém utkání jste přidal i dvě asistence. Takže příjemný odpich po návratu do známých míst?
No, musím říct, že ten první zápas po osmi dnech netrénování pro mě byl záhul. Hned jsem dostal velkou porci minut a přece jenom Chance liga je oproti extralize o dost svižnější. Bylo to pro mě pěkné, ale náročné. Teď už jsem trochu potrénoval s lajnou, se kterou bych měl nastupovat do budoucna, budou další a další zápasy. Doufám, že vše vyladíme tak, abychom šli přímo do čtvrtfinále a dobře se připravili na tým, který chytneme.

S kým byste měl pravidelně hrát?
Hrál jsem s Jiránkem a Rudovským a myslím, že zápas v Havířově nám vyšel dobře. Sedíme si i lidsky. Mně osobně teď ale nejde o to, aby se mi plnily kolonky gólů a asistencí, chci se hlavně dobře připravit na play-off, které bude nejdůležitější. Letos je obrovská šance udělat úspěch. Nemáte totiž jednoho velkého favorita, jako to bylo roky předtím. Největší aspirant bude asi Vsetín, ale stát se může všechno.

Můžete být černým koněm vyřazovací části. Co byste řekl barážové sérii Kladno versus Prostějov?
No, bylo by to zajímavé. V Prostějově jsme asi čtyři Kladeňáci, ale já bych to bral asi úplně stejně, jako kdyby tam byl třeba ten Zlín. Ale moc to nevidím, doufám, že tam budou právě kluci z Kladna. A pokud tam budeme my s Prostějovem, tak budu bojovat o to, abychom Kladno minimálně potrápili.

Autor: David Jahoda