Jak důležitý pro vás jako nováčka je vítězný vstup do sezony?
Rozhodně to pro nás byl těžký zápas, zvlášť tím, že jsme si třikrát nechali dát gól na konci třetiny. I tak vyhrát za dva body je důležité. Kdybychom prohráli, tak by pro nás byl vstup do sezony o to těžší. Teď nás čeká Vrchlabí, Písek, pak máme Řisuty, ale pak to začne – Tábor, Příbram, Chomutov. Každý bod je teď zezačátku důležitý.

Vám se povedlo hned v prvním kole vstřelit hattrick. Čím to bylo, že vám to tak vyšlo?
Když jsem šel na utkání, tak jsem měl hrát ve třetí lajně. Tím, že nám onemocněl jeden hráč, tak mě kouč přesunul zpátky do první, kde jsem hrál s Vencou Zídkem a Adamem Kellersteinem, kteří hráli výborně. Na konci každé akce to vyšlo na mě. V první minutě jsem gól ještě nedal, ale pak už mi tam padly všechny tři, což chtělo i trochu štěstí. Pro mě super.

Fungovala zejména souhra s Adamem Kellersteinem, který asistoval na všechny vaše góly. Sedli jste si?
Je to šikovný pravák, má dobrou střelu a hlavně vidí to, co většina hráčů nevidí. Najde si prostor a ví, kam to prostrčit, abych to dostal do jízdy. Bavili jsme se o tom doma s rodiči, že je podobný typ jako Šimon Jelínek, se kterým jsem hrál v dorostu. Se Šimonem jsme taky udělali 60 bodů za sezonu a Adam je úplně stejný styl. Když jsem volný, dostávám puk do jízdy a vždycky si najdeme místo, abychom si to mohli vrátit do prázdné. První zápas s ním byl skvělý.

Pamatujete si na svůj poslední hattrick?
Poslední hattrick jsem dal před dvěma lety, když jsme hráli kraj. Šlo mi ale hlavně o to, že jsem konečně vyhrál utkání ve druhé lize. S Čínou jsem předtím měl 37 proher v řadě, takže jsem si takhle vystřelil první dva body.

Druhou ligu jste si dosud vyzkoušel jen v dresu China Golden Dragon. Teď je to asi jiné s vyššími ambicemi, ne?
Hlavně je to příjemnější jít do zápasu a vědět, že si nejedeme pro žádný debakl. Nějaká dobrá utkání jsme samozřejmě měli i s Čínou. Když tu zezačátku měli pár silnějších hráčů, kteří pak museli odletět, tak jsme si říkali, že bychom mohli něco uhrát. Pak to ale byla deka. Každý to zná, když se začne prohrávat, člověk hraje se stresem a bojí se něco udělat. Tohle je určitě příjemnější.

Jak na to tedy vzpomínáte. Spíš negativně, protože se prohrávalo, nebo pozitivně, protože jste byl součástí něčeho neopakovatelného?
Když se jezdí prohrávat, není to příjemné. Z lidského hlediska to byla neuvěřitelná zkušenost. Vyzkoušeli jsme si fungovat jako A tým, trénovalo se dopoledne, všechno jsme měli zajištěné. Podívali jsme se díky tomu na dva týdny do Číny, já díky tomu pak vyhrál zájezd do Vegas. Pro mě to bylo to nejvíc, co jsem za hokejovou kariéru zatím zažil.

S hráči z Číny jste si byli hodně blízcí. Jste spolu pořád v kontaktu?
Každý jsme si tam někoho našel. Neuměli zas tak moc dobře anglicky, což jsme se snažili kompenzovat tím, že jsme se učili pár vět čínsky, aby byla sranda. Já byl hodně v kontaktu s jedním klukem, kterého jsem k nám vzal i na Vánoce. Když dostal u nás dárky od rodiny, tak si tam klekal a žehnal rodičům, že něco dostal. Bylo to pro něj hezké a doteď jsem s ním v kontaktu. Teď se bude v Číně ženit, tak jsme prohodili vtípky, že on by mohl dorazit na naši svatbu a já na jeho. To je ale ještě otázka času.

V Kralupech teď máte naopak hodně kladenskou kabinu. Jak si parta sedla?
Letňanští kluci zapadli výborně, o kladenských se bavit ani nemusíme. Bereme odsud vždycky dvě auta. Jedno je většinou Šilhavka (Vojtěch Šilhavý), Kehy (Martin Kehar) a Zajda (Josef Zajíc) a druhé auto jsem já, Chláďa (David Chládek) a Novotňák (Luboš Novotný). Když někdo nemůže, tak se proházíme. Je to silné. V kabině to všichni říkají. Když přijde někdo, že je zraněný, tak nejde, jakmile jsi z Kladna, tak i když máš zlomenou nohu, tak jdeš na trénink. Oni jsou za to samozřejmě rádi a my taky. Myslím, že to funguje.

Postup do druhé ligy byl pro Kralupy velkou věcí. Jak to tím teď žije na stadionu i ve městě?
Je teprve začátek sezony, ale v kraji by přišlo třeba 200 nebo 300 lidí. Teď na první utkání ale přišlo 600 lidí a atmosféra se vůbec nedá srovnat. Začalo tam chodit víc starších fanoušků, kteří si ještě pamatují, když se tam hrávala druhá a první liga. Atmosféra, co byla v sobotu, byla úžasná. Za nás zalezly děti a my jsme se na střídačce skoro neslyšeli. To bylo výborné. Druhá věc je město, které nás podpořilo. My jim za to hrozně děkujeme a šanci chceme využít. Byl se tam podívat pan starosta i víc lidí ze zastupitelstva a všichni byli spokojení. Nenecháme to jen tak být a chceme za peníze, které jsme od nich dostali, uhrát co nejlepší výsledek.

Ve středu odpoledne vás čeká druhý zápas proti Vrchlabí. To určitě nebude snadný soupeř, že?
Určitě to nebude jednoduché. Vrchlabí hrálo ještě před dvěma roky Chance ligu. Tým je samozřejmě trošku změněný, odešel odtamtud pan Dědek, který to sponzoroval, ale i tak je tam Ondřej Chrtek, který proti nám vždycky hrával za Liberec a hrával za Benátky. Nemusíme zmiňovat Patrika Urbana, který tam každou sezonu udělá hromadu bodů. Na ně si musíme dávat pozor, musíme dobře bránit a využít šance, které budeme mít. Úplně stejně jako proti Mostu.

Na rozhovor jsme se spolu sešli na kladenském zimáku, kde trénujete děti. Jak vás baví tahle role?
Kontaktu s dětmi mám opravdu hodně. Druhá liga je hrozně těžká skloubit s prací, ale já k tomu učím na škole a navíc tady trénuju děti. Denně jsem v kontaktu třeba s třemi sty lidmi. Je pak trochu těžké přijít do kabiny a zase se s někým začít bavit. Je to ale zábava. Tady trénujeme tak, aby to děti hlavně bavilo. Samozřejmě to musí mít intenzitu, aby se toho co nejvíc naučily. Snažíme se udělat co nejlepší práci. Třeba Jirka Kuchler má teď hodně silný ročník a je vidět, že když se tomu někdo věnuje odmala, tak tu nejsou špatné děti. Záleží na nás, kolik jim dáme. Tohle je pro mě práce a večer si jdeme do Kralup psychicky odpočinout a bojovat za Kralupy. Je to pro nás taky práce, ale taky psychický odpočinek, který si jdeme užít.