Našel byste něco, co vám od začátku sezony nevychází?
Těžko říct. Proti minulé sezoně jsme letos zaváhali hned v prvních kolech doma, což se nám moc nestává. Důležité ale bylo, že se mančaft nenechal vykolejit. Věřili jsme své hře a to se nám nyní vyplácí.

S play off už se počítá. Na čem je třeba ještě zapracovat?
Je toho spousta. Hlavně musíme zlepšit komunikaci na ledě. Z mého pohledu na sebe ještě málo mluvíme.

Souvisí s tím i konfrontace starších hráčů s mladšími?
Svým způsobem ano. Přestože teď máme v Mělníku nejlepší partu od doby, co tu jsem, naštve mě, když si mladí hráči neplní své povinnosti. A to jak na ledě, tak mimo. V týmu je určitá hierarchie, a ať se to někomu líbí nebo ne, jsou jasně daná pravidla, která je zapotřebí dodržovat.

U výkonů mladých ale musí převládat pozitiva, ne?
Z přístupu některých mám velkou radost. Pokud je trenér nenasadí ze začátku sezony a oni stále jezdí na venkovní zápasy bez všelijakých výmluv – to umím ocenit. Z tohoto hlediska musím zmínit jedno jméno, a to Karel Kubica. Vidím na něm obrovský pokrok od minulé sezony. Jak v zápase, tak v přístupu k tréninku.

Zmínil jste trenéra. Jaký je pan Boháček?
S Honzou Boháčkem jsme toho hodně zažili ještě jako spoluhráči, když se v Mělníku hrála druhá liga. Je to velice přímý člověk, který mluví narovinu. Tohle bohužel někteří hráči těžce nesou, ale jde samozřejmě o nejlepší variantu. Je třeba si uvědomit, že hokej není mateřská škola, kde vás stále vodí za ručičku. Na druhou stranu je občas nutné k někomu přistupovat individuálně a i tyto důležité věci Honza během svého zatím krátkého působení v roli trenéra chápe. Jeho největší předností je schopnost vycítit, co v dané situaci a stavu zápasu tým potřebuje. Myslím, že tři finále po sobě v roli kouče jsou toho důkazem.



Hodně důležitým faktorem u brankářů je vzájemná spolupráce. Jak se vám pracuje s Kamilem Fialou?
S Kamilem podle mě vycházíme velice dobře. Pro něj není situace lehká, když naskočí na pár zápasů a není rozchytaný. Jsem ale rád, že i jemu se daří sbírat body. Jinak mu nijak neradím, dost už toho zažil a myslím, že není žádný vyjukaný mladíček, který by si nevěřil. Zaskočí vždy, když je potřeba a toho si na něm vážím.

Takže se nejvíce bavíte právě s ním?
Jak už jsem zmínil, máme výbornou partu. Nemohu tedy říct jedno či dvě jména. Při tréninku i zápase máme v kabině super atmosféru, kde se každý zapojí do diskuse. To se pak hodně pozitivně přenáší na led.

Už několik let se v Mělníku mluví o návratu do druhé ligy. Je něco, co v předchozích sezonách chybělo, a teď přišla změna?
Řekl bych, že takto otázka nestojí. První kvalifikaci jsme hráli s Českými Budějovicemi a je třeba si sportovně přiznat, že byly o něco lepší. Loni jsme si v kvalifikaci vybrali s Dvorem Králové dost smůly. Oba zápasy byly vyrovnané a chybělo více štěstí.

S postupem by přišlo i nespočet starostí. Ani druhá liga by zřejmě nepřilákala finančního obra…
Je právě velkou otázkou, zda by druhá liga byla při svém hracím formátu zajímavá pro hráče a pro případné sponzory, kteří by nutně museli přijít, bez nich už se tato soutěž hrát nedá. Další otázka je, kdo z mělnických hráčů by tuto soutěž mohl, nebo chtěl z pracovních důvodů hrát.

Pojďme zpátky k současným výkonům. Střelecky vás táhne Tomáš Havel a celá první lajna…
V každém týmu hraje první lajna nejdůležitější úlohu. Máme nejlepší první pětku v soutěži. Klukům se daří, a to je skvělé. Ale já jsem rád, že i ostatní nezůstávají pozadu. Máme na soupisce další hráče, kteří jsou schopni rozhodnout zápas. Když se podíváte na play off minulých let, tak to nebylo pouze o první lajně. Petr Litera, David Chvátal – to jsou také střelci, před kterými by si brankáři měli dávat pozor. A třeba takový Pavel Kašák dokáže dát gól z nejneuvěřitelnější pozice, že mi to občas hlava nebere.

Letos si Junior konečně mohl vyzkoušet v krajské lize derby s Neratovicemi. Bylo takové, jaké jste očekával?
Bylo. Přišla spousta lidí, kteří fandili svým týmům, nenadávali na soupeře a tak by to mělo být. Já mám i osobní vztah k Neratovicím. V jejich dresu jsem odehrál zápasy druhé ligy i krajského přeboru ještě předtím, než tam hokej na nějaký čas přestal fungovat. V neposlední řadě jsem se potkal i s jejich trenérem Martinem Chabadou ve Spartě. Rád bych viděl Neratovice ve vyšších patrech tabulky. Budu jim držet palce.

Jste v kontaktu ještě s jinými kluky ze svého působení v Holešovicích?
Díky sociálním sítím ano. Občas se také potkáváme na stadionech. I když si nyní uvědomuji, že většina z nich už nehraje. Nakonec jsem v týmu s Martinem Příhodou, parťákem z dob základní školy.

Předpokládám, že Sparta pro vás znamená hodně…
Samozřejmě, je to můj klub číslo jedna a tak to vždy zůstane. Hrál jsem v ní od šesti let a dodnes Spartu sleduji.

Poslední otázka směřuje k fanouškům Mělníka. Jsou v něčem oproti ostatním specifičtí?
Pokud se budeme bavit o našem kotli, tak myslím, že zvlášť v domácích zápasech se jim v soutěži těžko někdo vyrovná. Letos máme opět velice slušně nakročeno do play off a těším se na zápasy. Chodí stále více lidí, což je pro nás obrovská podpora.